Rozplývám se.
Mé tělo je rozloženo na milion malých částic..kousků...
A každý ten kousek smutní. Každý ten kousíček pláče, protože ví, že když se spojí,dá dohromady tělo, tedy člověka, tedy lidskou bytost, která ti ublíží.Tedy já...Já jsem ta bytost…To čeho jsem se nejvíc bála prostě přišlo a já ..nezastavila jsem to...
Byl jsi jako moje droga…Droga, které není nikdy dost…Nejdřív přišla malá dávka, ale mé srdce, mé tělo toužilo....prosilo...\"Zvyš dávku!Zvyš!Chci víc!!!\"Ochotně jsi souhlasila a já...já se vznášela…Pomalu ses rozléval v celém mém těle a každý ten kousíček se smál. Byl šťastný!Proč jsi mi neřekl, že už po první dávce si na tebe vypěstuju závislost?! Měla jsem to vědět...jsi sobec, protože jsi mi to zatajil!
Věříš mi. A to mě děsí.Zahání mě to do kouta. Bojím se. Bojím se stínu zodpovědnosti. Věříš mi.Věříš vě mě. Prosíš mě. Prosíš, abych tě nezklamala. Uklidním tě, políbím, obejmu a zavřu oči. Otevřu je až na tvém rameni..v tvém objetí, na tvé posteli..nahá. Každý kousek mého těla je před tebou nahý… Jen slova, která vycházejí z úst jsou zahalena v oblečení značky LEŽ. Jen MILUJU TĚ. To jsem nikdy neoblékla. Nikdy!!Ta dvě slova před tebou stála vždycky nahá...
Bojím se..bojím se toho, jak budeš reagovat… Co mi řekneš, až tě zklamu?Až ti zlomím srdce...Až zbořím náš hrad snů...Hrad, který se zdál tak pevný. Co mi řekneš? Bojím se toho co mi řekneš nebo toho, jak se budu cítit? Jak mi bude...jak mi bude až i poslední dílek našeho hradu spadne. Ty jsi dával už od začátku dílky k sobě a pevně je lepil láskou. Já jen opatrně přikládala a tam, kde se mi to nepovedlo jsi zasáhl a pomohl mi.
Jak mám teď říct, že takhle to nejde?Že už dál nemůžu....Tobě..TY!!Člověk, který si to nezaslouží. Zbytečně jsi stavěl náš hrad. Chtěla jsem tě zastavit, ale vždycky jsi byl u toho tak šťastný.,, Šťastný tak, jak si to zasloužíš...
Všechno je mi líto...Už brzy náš hrad spadne pod mojí rukou a já ,i kdyby se stalo cokoliv, já z posledních sil vstanu a podám ti jeden dílek našeho hradu. Ten můj, který jsem tam dala na začátku a pevně slepila… Otevři ho ale až tam nebudu.. .Přečti si ta dvě slova \"Miluju tě\" a odpusť mi. Odpusť alespoň ty...
Kousíčky mého těla se snaží opět spojit...Už ale nesmutní...ani nepláčou…Čím víc se k sobě přibližují, tím víc se nenávidí...Ale i proti své vůli zapadají do sebe jako skládanka...Ale mé tělo nechce…Brání se...Nechce!!Já nechci..nechci, protože se zase bojím. Bojím se jaká teď budu.
Bez tebe. Otevírám oči...
Nenávidím se..nenávidím každičký kousek mého těla.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář