Jdi na obsah Jdi na menu
 


Milý deníčku, budu ti vyprávět zlomovou etapu mého života. Hlavní zlom nastal, když jsem potkala Chestera. Na první pohled drsný rocker, ale jen málo lidí ví, že uvnitř je to citlivej kluk. A já jsem měla to štěstí, že jsem mohla patřit do té úzké skupinky lidí, kteří ho znají takovýho jaký opravdu je, a vlastně stále patřím.

Je jasný, že jako úplně obyčejná holka, bych nikdy neměla možnost se k němu dostat tak blízko. Takže za prvý člověk musí bejt alespoň američanka. Což já jsem. Původ mám sice v České republice, ale národnost mám americkou. Jaká náhoda, že se právě moje mamka zamilovala do americkýho kluka, studujícího v Praze, vzala si ho a odjela s ním do Ameriky, kde jsem se po roce narodila. Výhoda pro mě, umím tak dva jazyky. Je jasný, že v Americe češtinu nikdy neuplatním, ale ten jazyk se mi líbí a s mamkou většinou mluvím česky. A když se naštvu na tátu, mluvím na něj taky česky a mám děsnou srandu, když ho vidím, jak se rozčiluje a říká mi, že jsem fucker (v tom mírnějším slova smyslu, samozřejmě;) protože on se za ty léta, co už je s mamkou nenaučil ani trochu její mateřský jazyk. Takže to za prvý. Za druhý musíte patřit do rodiny, která v Americe něco znamená. Což mamka chytla skvěle, protože můj táta je nejen celkem bohatej, ale hlavně pracuje v oblasti hudby a dělá manažera těm největším hvězdám. Takže taky super. A pak by to chtělo ještě chytnout nějaké bydliště, co nejbližší vašemu oblíbenci. Tak v tomhle to mám taky v poho, protože bydlím v L.A. a od linkinů to není moc daleko. No a pak už stačí jen to, aby přišel táta a oznámil vám, že bude dělat na čas novýho manažera skupině Linkin Park a máte předpoklady pro to, abyste se s nima poznali. Já vím, je to hodně nároků, ale já jsem šťastná, že jsem z těch, kterým to vyšlo.

Když mi táta oznámil, že bude manažerem LP, skočila jsem mu kolem krku a začala na něj dělat ty svý hollywoodský úsměvy a cukrbliky. "Tatí, že mě vezmeš sebou, až se s nima budeš mít setkat." Sice mě ze začátku zlobil, k čemu mi by to prej bylo, ale jelikož jsem jeho oblíbená dcera (taky jediná, pokud teda nemá někde nějakýho levobočka) bylo moje přání předem splněno.

Táta se s klukama znal už nějakou dobu předtím, než si ho vybrali jako svýho manažera, ale nikdy to nevyšlo tak, abych se s nima setkala i já. Ale teď to přišlo, bylo to tady a já byla, na svou povahu, docela nervózní. Seděla jsem na předním sedadle v našem nóbl autíčku, pohupovala nohou, jak to mám ve zvyku a na prst si namotávala zvlněný pramen hnědých vlasů. "Susan, uklidni se, přece o nic nejde, se známými lidmi se přeci nesetkáš poprvé." Kroutil nad mou nervozitou táta hlavou. Ani já jsem nevěděla, proč jsem tak neklidná. Linkini se mi líbili ze všech skupin nejvíc a jejich hlavní zpěvák na mě působil zvláštním vzrušujícím dojmem a asi právě to byl ten důvod, který mě nenechával v klidu. I když jsem to nahlas nepřiznala, táta by se mi vysmál, na Chestera jsem se těšila nejvíc.

Když jsme přijeli před jejich L.A.-ské studio, vylezla jsem z auta, upravila si zmačkanou sukni a oslněná sluncem mžourala na drahá auta, která stála kolem. Kam se na ně hrabalo to naše. Jen jedno chybělo. Ať jsem natahovala krk jak jsem chtěla, auto s plameny jsem nikde neviděla. Zklamalo mě to a táta to na mě poznal. "Co je?" zeptal se mě. "Pojď dovnitř, určitě už na nás čekaj." "Na tebe čekaj." Zavrčela jsem potichu a malými kroky cupitala za ním.

"Koukám, znáš to tu dobře." Řekla jsem, když jsem viděla, že jde na jistotu. "Nejsem tu přece po prvý, dcero." Zazubil se na mě. Oplatila jsem mu ten jeho americký úsměv, který přímo nesnáším a zastavila se s ním před nějakými dveřmi. Energicky na ně zaklepal, vlezl dovnitř a já jak poslušná ovečka za ním. Nastal velký hlahol a vítání a já tam stála jak trubka. Konečně si mě všimli. Táta se přestal zubit a obrátil se na mě. "Tak a tohle je moje dcera Susan, přijela se mnou." Představil mě. "Ahoj Susan, těší mě." Podával mi ruku jako první Mike. "Ahoj…" řekla jsem a usmála se. Pak jsem se postupně přivítala i s ostatními, jen Chester chyběl. Na tátovu otázku, kde je, Mike odpověděl: "Volal mi, že se prej dostal do dopravní kolony, takže se opozdí…pokud teda vůbec dojede." Zasmál se. Posadila jsem se na Chesterovu židli, která byla jediná volná a kluci se mnou začali kecat. Prostě úplně v pohodě se se mnou bavili, byli strašně fajn, a já se chechtala jejich hláškám tak, až mi slzeli oči. Tohle se mi ještě nestalo, aby se se mou takhle celebrity bavily. Vždycky se mnou prohodili pár slov, ale to bylo spíš z nutnosti. Ale u linkinů to nebyla žádná přetvářka, prostě se mnou kecat chtěli…a já byla happy, že jsem se v nich nezklamala a že jsou fakt tak milý a přátelský, jak jsem si vždycky myslela. Mlela jsem hlavně s Mikeem, kterej je z nich nejukecanější, až nás táta musel brzdit, aby se vůbec dostalo na to, proč jsme sem přijeli. To, co rozebírali mě fakt nebralo, tak jsem si šla koupit do automatu kafe a právě tam jsem se seznámila s posledním a mým nejoblíbenějším členem Linkin Park……

Hodila jsem do toho prokletýho automatu peníze a nic se nedělo. "No tak co je?" mačkala jsem tlačítko na kávu. Začala jsem ztrácet trpělivost. "Do háje! Tak dělej!" zuřila jsem nahlas, když jsem náhle na svým rameni ucítila něčí dotek. Otočila jsem se a zírala do Chesterovi pobavené tváře. Zubil se na mě a bylo na něm vidět, že se dobře baví. Pak beze slov ukázal prstem na automat. Podívala jsem se na něj a polilo mě horko. Nahoře byla přidělaná cedule velká jak kráva MIMO PROVOZ! Zrudla jsem jako rajče, takovej trapas! "Jsem si nevšimla." Zamručela jsem. To už Chester nevydržel a začal se smát nahlas. "Tak to je fakt umění." Utahoval si ze mě. Jeho veselí přilákalo na chodbu i ostatní. "Co se to tady děje?" zajímal se táta. "Ale tady slečna má problémy se čtením." Vysvětloval mu ten smíšek. "No, mám pocit, že se Chester baví na účet tvé dcery." usmál se Mike. "To je tvoje dcera?" zpozorněl Chaz. "Jo, jeho vlastní výtvor." Zazubil se na mýho tátu Joe. Chester se konečně trochu zklidnil a pozorně si mě prohlídnul: "Hezká…." Prohodil a podával mi ruku: "Chester." "Susan…" pípla jsem vytočeně. "Rád tě poznávám Sue….ale přece jen by sis měla dojít k očnímu." Nahnul se ke mně důvěrněji a znovu se zazubil. "Dík za radu." Zaskřípala jsem zubama. Pak jsem se otočila na tátu: "Počkám na tebe v autě." "Ahoj kluci." Rozloučila jsem se se všema kromě Chaze. Jenže ten si můj pozdrav přivlastnil taky, i když jsem mu nevěnovala jediný pohled a zavolal za mnou: "Ahoj Sue…zas přijď." To víš, to určitě….sem už nikdy nevlezu…a pokud jo, tak jen v tom případě, že ty tu nebudeš. Říkala jsme si v duchu, rychle spěchala do auta, tam padla na sedačku a rozeřvala se jak malá……takhle se znemožnit!

Tak to bylo moje úplně první setkání s mou oblíbenou hvězdou. Fakt úžasné….teď když si na to vzpomenu, tak se tomu musím smát. I když jsem v tu chvíli byla úplně mimo, přesto jsem při pohledu na něj cítila motýlky v břiše. Dokonce si pamatuju, co měl na sobě. Tmavě modrý džíny a bílý tílko s nápisem CHESTER THE MOLESTER. Svý černý vlasy měl rozcuchaný a v uších měl malé stříbrné kroužky, což u něj není tak častý. Všechny ty předsevzetí, že už k nim do studia nestrčím ani nos, pokud tam bude Mr. Bennington, vzaly za svý a já tam s tátou jezdila pokaždý. S klukama jsem si vždycky super pokecala (dokonce i s Chazem, i když ten mě většinou furt provokoval) a já je začala brát jako úžasný kámoše. Vždycky jsem si myslela, že nejvíc ze všech linkinů provokuje Joe a většinou to tak bylo, ale jen do doby, než jsem se ukázala já, to se pak trochu umírnil a iniciativu přenechával Chesterovi. Někdy jsem na něj dostala takovej vztek, že jsem se sebrala a šla radši do auta, dokud táta nepřišel. Ale postupem času jsem zjistila, že čím víc se nechám vyprovokovat, tím on má větší radost. Začala jsem se trochu ovládat a víc mu trefně odpovídat. Někdy jsme se stali středem pozornosti, kdy na nás ostatní vyseli pohledy, se širokými úsměvy na tváři a veřejně se sázeli, kdo koho přehádá. No, je jasný, že většinou vyhrával Chaz, ale někdy se i mě podařilo dostat ho do úzkých a i když to vždycky zahrál nějak do autu, všichni věděli, že tentokrát jsem vyhrála já. Odnaučil mě nechat se vytočit a snažit se rychle reagovat, bez toho, abych používala nadávky nebo nějak tomu druhýmu ublížila.

Když nad tím tak přemýšlím, vlastně jsem se na ty naše dohady těšilaJ. Jenže pak se to jednoho dne nějak změnilo a od tý doby se na mě začal dívat nějak jinak. Furt mě tak zvláštně pozoroval a vždycky, když se na naše pohledy střetly, zazubil se na mě tím jeho úsměvem. Jenže postupem času mizely i ty jeho úsměvy. Věděla jsem, že tím něco kryje, ale nevěděla jsem co. Z těch jeho pohledů se nedalo nic vyčíst….člověk nepoznal ani kousíček toho, co se v něm asi tak mohlo odehrávat. To jsem ho ještě moc neznala…spíš jen tak povrchově, jen z některých stránek. Teď už vím, co ty jeho pohledy znamenají, teď už ho znám tak hrozně moc, až se toho sama někdy bojím…..protože mám pocit, že jeden druhého známe víc, než sami sebe!!

Ale abych se vrátila k té jeho přeměně……….Bylo to poprvé, co jsem s tátou nejela za klukama do studia, ale k Chesterovi domů. Hrozně mě zajímalo, jak to tam vypadá a jak tam jeho majitel žije. Jen jsem však vyhopkala z auta a vlezla do zahrady….vyřítily se na mě dvě velký obludy…(ne nebyl to Mike s Chazem ani nikdo jinej z LPJ)…byli to Chazovi psiska. Ze strachu jsem skočila na nejbližší strom a nemínila se pustit do tý doby, než přišel Chaz a neodvedl je ode mě co nejdál. "Prosím tě Susan, slez dolů." Smál se mi táta. "To víš a oni mě sežerou." Řekla jsem a dál se křečovitě držela větve. "Sue, už můžeš!" smál se Chester a volal na mě, když je konečně někam odtáhnul. Jenže nejhorší na tom bylo, že jsem se zachytla sukní za další větev a sebemenší pohyb by znamenal celé její roztrhnutí. "No jo, když já nemůžu." Zakňourala jsem. "Bože holka s tebou to fakt není jednoduchý." Zavrtěl táta hlavou, když uviděl, co se mi stalo. "Tak dělej, přece tam nebudeš viset celej den jak opice." podíval se na mě Chazzy. "Tobě se to řekne, ale jak?" "Prostě se vyhákni…" prohodil ten chytrolín. "Hm, dobrý…až na to, že když se otočím, roztrhnu si sukni." Zavrčela jsem na toho všeználka. Do toho všeho ještě tátovi začal zvonit mobil…volal mu Smith, že má narychlo přijet. "Jo klidně jeď, stejně jsem ti chtěl říct, že kluci přijedou až dýl." Řekl mu Chaz. "A co já?" zakvílela jsem. "Tebe už nějak dolů dostanu, i kdybych měl zavolat hasiče.." Smál se. "Stačí žebřík.." prohodil táta. "No jo, ale to bych musel nějakej mít…nikdy jsem neměl potřebu drápat se na stromy a ještě navíc ne na takovýhle blbý." Ta druhá půlka věty byla adresována mě. Jen jsem se na něj zašklebila a dál se snažila dostat tu pitomou větev z mé sukně. "Tak to jí tam radši nech." Řekl ledově táta a měl se k odchodu. "No teda tati!" "No co zlatíčko," obrátil se na mě. "opravdu netoužím být zítra zmiňován v článku o tobě na titulní straně bulvárů." "Si klidně jdi viď a nech mě tu…" "Si teda klidně jdu…." Řekl a odešel.

A tak jsme to zkoušela různejma způsobama, ale výsledek veškerej žádnej. "Říkám ti, že budeš muset skočit." Prohodil Chester asi už po dvacátý. "To víš roztrhnu si sukni a ještě si namelu." Pokrčil rameny: "V tom případě si tam buď třeba až do půlnoci." Řekl a chtěl odejít. "Počkej, kam jdeš?" "Kam asi, domů. Přece tady nebudu stát jak vůl." "Chazzy, stůj." Křikla jsem na něj zoufale. Otočil se a vážně se na mě díval. Ošila jsem se: "Tak já teda skočím, ale musíš mi slíbit, že mě fakt chytneš a nenecháš mě, abych sebou plácla na zem." Stoupnul si pod strom a natáhnul ruce. "Tak dělej…" "Chazzy…" řekla jsem nervózně už pro to, že jsem si uvědomila, že za chvíli před ním budu stát jen v kalhotkách. "Neboj Sue…snad mi věříš, ne?" řekl a zazubil se tím starým úsměv. Trochu jsem si oddechla, ten jeho vážný pohled mě přiváděl do rozpaků. V duchu jsem napočítala do tří a pak mu skočila rovnou do náruče. Neuhnul…chytil mě a zadíval se mi do očí. "Dobrý?" usmál se. "Jo.." oddechla jsem si a chtěla se postavit, ale v jeho náruči se mi tolik líbilo, že jsem neměla sílu odtrhnout se od něho a on se tomu ani nebránil. Odnesl mě k němu domů a tam mě položil na pohovku. Musím přiznat, že tu chvíli v jeho náruči si vybavuju ještě teď docela často. Většinou před spaním, kdy na něho myslím a je mi bez něj smutno…….

"Přinesu ti nějaký moje kalhoty." Řekl a pořád se mi díval jenom do obličeje. Na moje nahý nohy sklouznul jen párkrát a to tak rychlým pohledem, že jsem vůbec nepoznala, jestli to s ním něco dělá nebo ne. Pak si náhle všimnul, že má na ruce krev. "Sue, ty někde krvácíš." Rychle jsem vyskočila z gauče. "Sakra." Kousla jsem se do rtu, při pohledu na krvavý flek na potahu. "Chestere promiň, já….." nevěděla jsem, co říct. Připadala jsem si strašně trapně. "To je v poho, nechám to vyčistit." Řekl klidně. "Já ti to vyčistím." Vyhrkla jsem. "Přines to…." "Blbost…." Skočil mi do řeči. "…radši se koukni, kde ti to teče." Otočila jsem hlavu a všimla si krvavého šrámu na pravém stehnu. Ani nevím, že jsem se takhle hnusně rejpla, když jsem skákala z toho stromu. "Ukaž…" obrátil si mě k sobě. "Pojď, vyčistím ti to." Chytil mě za zápěstí. "Dobře, ale…nejdřív já vyčistím ten flek…" mlela jsem pořád. "Prosím tě Sue, neblbni" zasmál se a táhnul mě do kuchyně.

Teď, když to píšu, už vím, že tou snahou jsem se spíš ztrapňovala ještě víc a víc. Jenže já z toho byla celá vyklepaná. Nervózní s Chaze, z těch jeho pohledů……proč já se před ním musím vždycky tak znemožnit?? Teď už mi to nijak nevadí, ale dřív jsem z toho málem nespala.J

"Sss….auu to štípe.." vrtěla jsem se, když si za mě klekl a čistil mi tu ránu nějakou dezinfekcí. "Drž." Usmíval se a dál mi přejížděl po noze, jen jsem nadskakovala. "Baví tě to, viď?" zuřila jsem. "Baví tě mě mučit." Konečně přestal a postavil se. "To máš pravdu, baví." Zacukalo mu v koutcích.

"Na zkus ti to." Podával mi černý kalhoty s punkovým páskem. Vlezla jsem do nich, pásek jsem musela hodně utáhnout, protože mi padaly a nohavice víc ohrnout, jsem přece jen o 15 cm menší než Chester. "No, dobrý." Prohlížel si mě. "A hele, buď na ně něžná, jsou to mý oblíbený." Dodal. "Neboj, já jsem něžná od přírody." Prohodila jsem a nakrucovala se před zrcadlem. Nic neříkal, jen se tak zvláštně díval. Ten jeho pohled se na mě odrážel v zrcadle. Přestala jsem zkoumat ty kalhoty a otočila se. "Co je?" zeptala jsem se ho. "Nic, co by bylo?" cukl sebou. V tom se ozval domovní zvonek. Zazubil se na mě a šel otevřít.

Byli to kluci. A tenkrát Phoenix řekl: "Hele Chazzy, zdá se mi to? Nebo vážně venku na stromě visí Susanina roztrhlá sukně." A když mě pak uviděli v těch Chazových kalhotech, měli ze mě děsnou srandu a rejpali do nás, co jsme tu prej vyváděli. "No jo, tatínek odešel, tak jste toho využili, co?" smál se Mike.

Ty Chesterovy kalhoty mám u sebe ještě teď, ale musím je před tátou schovávat, protože s ním mám poslední dobou samý problémy a dohady. Můj milovaný tatínek mi dělá ze života peklo.

Takže od týhle chvíle se vztah mezi Chesterem a mnou nějak zvláštně změnil. Nevím, bylo mezi námi nějaké napětí. Choval se ke mně spíš odměřeně a pořád mě tak divně pozoroval. Byla jsem z něho fakt zmatená a nevěděla, jak na to reagovat. Vůbec jsem nechápala tu jeho změnu chování. Pořád jsem přemýšlela, co se kde v ten den změnilo. Jestli jsem něco někde pokazila nebo co se to vlastně s Chazem stalo. Co změnilo jeho chování ke mně. Každej večer jsem v pokoji pod dekou tajně brečela, aby mě nikdo neslyšel a hrozně mě to mrzelo, protože jsem si uvědomovala, že z těch sympatií a z toho vzrušivého trnutí, které jsem z něj ze začátku měla (a pořád mám) vzniklo něco novýho….že ho mám prostě moc ráda. Jenže pak přišle ten osudnej večírek a pro mě velká rána.

Nikdy jsem na večírky s našima nechodila. Ale tohle byl nějaký dobročinný, na který byla pována celá naše rodina (jako vždy) a já udělala vyjímku a šla tam, protože jsem věděla, že tam budou Linkini. V tu chvíli jsem ani trochu netušila, jak toho budu později litovat…….

Už dvě hodiny před tím, než jsme měli odjíždět, jsme lítala po domě jak blázen a nevěděla, co na sebe. Nakonec jsem se naštvala. Proč já kvůli němu budu blbnout, když jsem mu absolutně ukradená? Vytáhla jsem ze skříně ty nejhorší džíny a oblíkla si k tomu černý opnutý tílko. "No prosím tě, to snad nemyslíš vážně?" zděsila se mamka, když mě uviděla. "A proč ne?" dělala jsem, že nechápu o čem to mluví. "Zuzko, neblbni a jdi se hned převlíknout." "A co si mám asi tak vzít?" rozčilovala jsem se. "Ty děláš, jako bys neměla co na sebe. Vezmi si ty nový šaty a dělej, za chvíli odjíždíme." Nafoukla jsem tváře a šla se teda převlíknout. Poslušně jsem si vzala černý šaty s odhalenýma zádama a s rozparkem na pravé noze…..jenom mamka neví, že jsem si ten rozparek trochu upravila, takže mi končí někde u kraje kalhotekJ. "Není ten rozparek nějak moc velkej?" měřil si mě táta nespokojeným pohledem. "Proč?" divila jsem se. "Kouká ti celá noha." Odfrknul. "Já si chtěla vzít něco jinýho, ale do tohohle mě navlíkla maminka." Svedla jsem to s úsměvem na ni. Něco brblal a dohadoval se s mamkou. Nevnímala jsem je a spokojeně nastoupila do auta. Táta měl pravdu, hned mi celá pravá noha vylezla venJ.

Všude plno známých lidí a celebrit. Už jsem se chystala vylízt z auta, když mě táta zarazil. "Susan, žádný kluci." "No jo." Odfrkla jsem. "Nevím, co ti furt vadí." Neodpustila jsem si. "Nic mi nevadí, jenom nechci, aby sis něco začínala s těmahle bohatýma. Najdi si normálního kluka a ne herce nebo zpěváka." "Jsou stejní jako ostatní." Pohodila jsem hlavou. "Nejsou, věř mi. Tihle hledají jen povyražení a když vidí mladou, hezkou holku, tím víc je to láká a tobě pak zbydou jen oči pro pláč." Domlouval mi. Hm, ale to se mýlíš tati, všechny to neláká. Ušklíbla jsem se v duchu, když jsem si vzpomněla na Chaze.

Ledová sprcha mě čekala hned na úvod. Můj úsměv mi ztuhl na tváři a já nehybně pozorovala Chestera, kterej tu nebyl sám. Plazila se po něm nějaká brunetka a neustále mu něco špitala do ouška. Aniž by si mě všimnul, otočila jsem se na podpatku a rychle odcházela k východu. "Susan, kam jdeš?" zarazil mě táta. "Počkám na vás v autě." Řekla jsem a přemáhala pláč. Chytil mě za ruku: "Nevím, co ti zase přelítlo přes nos, ale zůstaneš tady." Nařídil mi. "Ale…" chtěla jsem něco říct. "Žádný ale." Zarazil mě. "Promiň…musím na toaletu." Vytrhla jsem se mu a odběhla, jinak bych se před ním rozbulela.

Když jsem se dala trochu do kupy a vrátila se zpátky, narazila jsem na zbytek Linkinů. "Ahoj kluci." Zdravila jsem je. "Ahoj Susan…" usmívali se na mě. Ani jeden tu neměl přítelkyni, a tak jsem se stala doprovodem na tenhle večer pro všech pět (Chaz měl samozřejmě doprovod svůj a většinu času s ním trávil u baru, takže mě vůbec neviděl). Jo bavila jsem se i bez něj, protože kluci jsou fakt super, ale….přesto mi každou chvíli sjel pohled k baru, i když jsem se snažila nedívat se tam.

Zrovna jsem něco důležitýhoJ probírala s Phim a děsně jsme se u toho tlemili, když se k nám nečekaně přiřítil. "Čus brácho." Zdravil ho Mike. "Zdar…" zubil se na všechny a bylo na něm vidět, že už je pěkně líznutej (a to večer teprve začínal). Když mě však uviděl, přestal se usmívat, přimhouřil oči a sjel mě pohledem od hlavy až k patě. "Ahoj Sue….sluší ti to." Řekl potom. Čekala jsem, že jeho pozornost přiláká můj big rozparek, ale….mýlila jsem se. Copak je úplně ledovej? Nechápala jsem. Právě k němu mi nikdy nic takovýho nešlo. Jestli Chester je chladnej, tak už každej. Říkala jsem si vždycky.

Bylo už pozdě, já unaveně seděla u baru se skleničkou džusu v ruce a čuměla do blba. Přesto jsem cítila každý pohled na mé nahé noze a už mi to pomalu lezlo na nervy. Znovu jsem si vzpomněla na tátova slova, že hledají jen povyražení a láká je to tím víc, když vidí mladou a hezkou holku. Ušklíbla jsem se (jestli to táta nebere náhodou podle sebe), protože i kdybych se před Chazem svlíkla do nahá, jeho by to nechávalo stejně studeným. "Sue?" ozvalo se vedle mě. Poznala jsem ten hlas.Těžce jsem na něj otočila hlavu. Ten džus byl stříknutej vodkou, takže zatímco on na mě upíral pohled teď už bez náznaku alkoholu, já ho propichovala lesklýma očima. S úsměvem si ke mně sednul a napil se z mý skleničky. "Balamutíš tátu, jo?" zeptal se mě stále s tím úsměvem. Trhla jsem rameny: "Nepotřebuju ho balamutit. Jsem plnoletá, můžu si pít, co chci." "Ale Sue, takovou blbost mi nevykládej." Zasmál se. "Jak můžeš vědět, že je to blbost, když o mě nic nevíš." Zvážněl a podíval se mi do očí: "Vím toho o tobě víc, než si myslíš." Řekl, natáhl se znovu pro mou skleničku a na ex ji celou vypil. "A už nepij, nemám rád opilý holky." Prohodil potom. Naštvaně jsem mu tu skleničku vytrhla z ruky. "A co já s tím?" zasyčela jsem mu do obličeje, a tak prudce seskočila z barový židličky, že jsem špatně došlápla na vysoký podpatek a málem se tam vyválela s vymknutým kotníkem, kdyby mě Chaz nechytil do své náruče.Tep se mi okamžitě zrychlil a já nevěřícně hleděla do jeho krásných očí. Takhle blízko jsem mu ještě nikdy nebyla, ani když mě onehdy nesl v náručí. Tak blízko, že jsme se málem dotýkali rty. Náhle jsme však uslyšeli protivný hlásek: "Lásko, tady jsi…..všude tě hledám." Řekla brunetka a zezadu se na něj nalepila. Ještě před tím, než jsem se mu vytrhla, rozsvítil se blesk u foťáku a "krásná" fotka nás tří byla na světě. "Ty kreténe." Zahřměl Chaz na fotografa. Já se konečně vyprostila z jeho sevření a utekla se slzama v očích.

"Zuzi, jedeme domů." Přišla pro mě mamka mezi Linkiny. "Konečně." Prohodila jsem a rozloučila se s klukama. Chaze jsem naposledy viděla u baru, kdy se po něm plazila ta koza a on měl položenou ruku na jejím zadku. Pak někam zmizeli. Táta na nás čekal u vchodu. "Ještě si odskočím." Řekla jsem mamce a zamířila k záchodům. Když jsme už byla na odchodu, přiřítila se tam tak Chazova brunetka. Začala si upravovat rozcuchané vlasy, přetřela si rty novou vrstvou rtěnky (protože Chester asi slíbá i ty neslíbatelné) a snažila si zapudrovat červený flíček na krku a druhý ve výstřihu. Z toho se mi úplně zatmělo před očima a měla jsem co dělat, abych zadržela novou vlnu pláče. Rychle jsem se spakovala a vyšla ven. "No konečně, kde seš tak dlouho?" zavrčel Chaz. "To asi nebylo na mě, co?" řekla jsem. "Sue? Ne…to nebylo na tebe…to…" nevěděl, co říct. "Zlato, já jsem tady." Zavolala ta jeho. Otočila jsem se a chtěla odejít, kdy se lehce dotkl mé ruky. "Sue?…" Podívala jsem se na něho a čekala, co řekne. Jenže….neřekl nic, protože přiběhla ONA a vrhla se mu kolem krku. Z očí mi jako naráz vyhrkly slzy….a on si toho všimnul, SAKRA!!! Zprudka jsem trhla hlavou a zas odtamtud utekla jak malá holka.

Celou noc jsem probulela (jako obvykle, kvůli stejnýmu člověku) pod peřinou. A pak každou další noc. A když jsem samou vyčerpaností usnula, ráno jsem se probouzela s tak oteklýma očima, že jsem je div otevřela. Proč já se musím vždycky takhle blbě zamilovat? Proč se vždycky musím zamilovat do někoho, kdo o mě nemá nejmenší zájem???

Jo když si to všechno teď zpětně vybavuju, tak…..kvůli Chesterovi jsem se hodně a mockrát trápila. Momentálně se spíš trápím díky tátovi, ale o tom až později….k tomu se taky dostaneme.
"Zuzi máš návštěvu." Zavolala na mě mamka. Návštěva? Pro mě? Podívala jsme se do zrcadla….vypadala jsem hrozně. No co, bylo mi to jedno. Sešla jsem do haly. "Kdo to je?" zeptala jsem se mamky. Jen se usmála: "Podívej se sama, čeká venku." Otevřela jsem dveře a ….překvapeně zírala na člověka, který tam stál. "Chestere?…" dostala jsem ze sebe. "Ahoj Sue.." usmál se váhavě. "Co…co tady děláš?" nechápala jsem. "No…chtěl bych s tebou mluvit." "O čem?" zeptala jsem se. Trochu znervózněl: "Teď se neptej….prostě ti chci něco říct." "Tak pojď dál." Pozvala jsem ho. "Já….myslel jsem, že se se mnou půjdeš projet." Hodil pohledem na svý auto. "A kam?" Konečně se usmál zase tím jeho úsměvem: "Ty seš zvědavá…pojď a uvidíš." "Musela bych se trochu…." Sjela jsem se pohledem. "Blbost…nemusíš nic." zarazil mě. A tak jsem jenom oznámila mamině, že jdu ven a už nasedala do Chazova auta.

Zručně vykličkoval ze zacpaných silnic L.A. a vyjel na dlouho dálnici pryč z města. Už jsem se ho neptala, kam jedeme…..cítila jsem se s ním bezpečně, a tak mi bylo úplně jedno, kam mě zaveze. "Už tě nezajímá, kam jedeme?" prolomil ticho. "Spíš mě zajímá, proč si za mnou přišel." "Protože mám z tebe zvláštní pocit, Sue." Řekl náhle. "Cože?" podívala jsem se na něj. "To bych měla spíš říct já, ne?" "Proč?" nechápal. "Proč? Protože se ke mně poslední dobou chováš dost divně." "Já vím." Usmál se a dál se soustředil na jízdu. "Víš? A proč se tak ke mně chováš? Nic jsem ti neudělala." Nerozuměla jsem mu. "Protože mám trochu strach." "Ze mě?" vyhrkla jsem. Zavrtěl hlavou: "Ne z tebe ne, ale….spíš z toho, čeho všeho jsem schopnej." Řekl váhavě a hodil po mně pohledem. Nebyla jsem z něho o nic moudřejší. "Nevím, co tím myslíš." Vzdychla jsem. "To poznáš…." Odpověděl. "Kde to jsme?" rozhlídla jsme se kolem sebe. "Doma…" řekl. Ten kluk mluvil v samých hádankách. Pak mi to došlo. Zavezl mě až do Arizony, do jeho rodného Phoenixu. Provedl mě městem, ukázal mi místa, ke kterým se vázaly jeho ať už šťastné nebo tragické vzpomínky a vyprávěl mi o svém dětství.

Vím, že tenkrát mě to fakt dostalo. Hltala jsem každé jeho slovo, protože Chester hrozně hezky vypráví… do dnes ho ráda poslouchám. Neměl vůbec lehký období dospívání. Ale on mi to neříkal pro to, abych ho litovala, ale protože mi to vyprávět chtěl. "Sue…já nechci, abys mě litovala a měla mě za chudáka, pro to ti to neříkám. Říkám ti to pro to, že jsi člověk, kterýmu důvěřuju….a protože cítím, že tobě tohle všechno můžu říct a protože ti to říct chci." Takhle to řekl a tak to taky bylo. A já pomalu začala nacházet jeho slabiny a jeho citlivou dušičku. Nechal mě nahlédnout do svého nitra a já si toho hrozně vážila. A tak od tý chvíle, co jsme spolu podnikli tenhle výlet, se z nás stali lidi, kteří toužili poznat toho druhého, co možná nejvíc. Taky jsem mu otevřela svou dušičku a on byl úplně jediný člověk, kterýmu jsem dovolila, aby mě poznal absolutně ze všech mých kladných i záporných stránek. A proto říkám, že se toho teď někdy až bojím….protože jsme oba nechali toho druhého podívat se až do těch nejtemnějších koutů naší duše……i když, museli jsem si projít různýma situacema, než jsme se opravdu poznali….

Z Phoenixu jsme se vrátili až pozdě večer. "Díky za skvělej den." Řekla jsem Chesterovi. "Ty děkuješ mě? Já chci poděkovat tobě, Sue." Zadíval se na mě. Znervózňoval mě tím pohledem. "No…já už budu muset jít." Řekla jsem. "Sue..?" zarazil mě. Zvedla jsem k němu oči. "…ale já ti ještě nepoděkoval." Usmál se, přitáhl si mě k sobě, trochu se sklonil a něžně mě políbil na ústa….a pak znovu a znovu. Úplně jsem z něj šílela. A když mě něžně pohladil jazykem a ten se dostal přes branku mých rtů do mé pusy, podlomily se mi kolena. Pobízel ten můj k vzájemné hře a chtěl, abych mu to všechno oplácela. Když po nekonečné době přestal a vrátil mě zpátky na pevnou zem (měla jsme totiž pocit, že se mu v té náruči vznáším), podíval se na mě zase tím zvláštním pohledem, jak to dělal předtím: "Právě z tohohle mám strach."
Řekl ochraptěle. "Ale proč?" "Sue…ty jsi strašně mladá a já…." "Vadí ti to?" skočila jsem mu do řeči. "Ne…jen…prostě jsem nečekal, že by se mi tohle mohlo někdy stát." "A co?" zajímala jsem se. "Že zblbnu z takovýhle trhlý holky." Usmál se tím jeho úsměvem. "Jaký trhlý?" urazila jsem se na oko. Chytil mě za ruku a znovu si mě k sobě přitáhl. "Nemyslel jsem to špatně….mě se to na tobě líbí." Usmál se a vpíjel se do mě těma jeho krásnýma očima, barvou připomínající hořkou čokoládu. Pak jsem náhle zavadila o něco v jeho kapse. Lehce jsem do ní zasunula ruku. Chesterovi blísklo v očích: "Sue…tohle mi nedělej." Řekl a určitě tím nemyslel krabičku cigaret, kterou jsem mu z tý kapsy vytáhlaJ. "Ale já ti nic nedělám." Usmála jsem se. "Ne vůbec…" blesk očima. Nemusel nic říkat, cítila jsem, jak mě tlačí do břichaJ. Mrkla jsem na hodinky. No nazdar, skoro půl desátý a to jsem odešla ve dvě! "Chazzy, já už budu muset jít." Kousla jsem se do rtu. Naklonil se ke mně: "Přijď zejtra s Jackem do studia…"zašeptal.

Tak to byl můj první polibek s Chazem. Je jasný, že taky nebyl poslední a taky nezůstalo jenom u líbáníJ….ale o tom až později. Vídali jsme se docela často a já….prostě jsem se do něj zamilovala až po uši. Jediný, z čeho jsem měla strach, byl táta. Ze začátku o tom neměl ani tušení, ale nedělala jsem si iluze, že na to časem nepřijde. Určitě mu začalo bejt divný, kam se poděly naše dohady jako vždycky, když jsem s ním jela za klukama. Sice jsme se s Chazem popichovali, ale už to bylo o něčem jiným..a ne tak často. A určitě mu neunikly ani mý častý pozdní příchody domů. Byla jsem ráda, že se aspoň v novinách neobjevila ta fotka z toho večírku…..hm, ale jak se ukázalo, ani to nevyšloL.

Zrovna jsem ležela na posteli a něco si četla, když vrazil do pokoje a začal mi rozzuřeně mávat novinama před očima. "Co to je? Co to má znamenat?" rudnul. "Já nevím, co myslíš." Nechápala jsem. "Tak ty nevíš? Jen se podívej." Hodil mi ty noviny pod nos. >CHESTER BENNINGTON VŽDY OBKLOPEN KRÁSNÝMI ŽENAMI< - hlásal titulek s tou prokletou fotkou nás tří hned vedle! Pod ní bylo napsáno: Je vidět, že ani mladičká Susan Steewensová, dcera Jacka Steewense, současného manažera skupiny Linkin Park, nenechává frotmana této skupiny Chestera Benningtona chladným. No super. Zhluboka jsem se nadechla: "Tati…to..to je nedorozumění…" "Nic nechci slyšet! Myslíš, že jsem si nevšiml, že se k sobě najednou chováte jinak…a že pořád nejsi doma?? Nech toho Susan nebo se s ním přestaneš úplně vídat." Řekl naštvaně a třísknul dveřmi.

Hned ten den jsem se sebrala a letěla k Chazovi. To je strašný, když jsem se konečně šťastně zamilovala, tak mi to zas táta kazí….dokonce i ty Chazovi obludy (myslím ty jeho dva roztomilý pejsky, připomínající spíš menší telataJ) si na mě zvykly, vzlykla jsem, když jsem vlezla k Chesterovi do zahrady a oni se ke mně s přátelským štěkotem hrnuly. Smutně jsem je podrbala za ušima a zazvonila na zvonek s vizitkou Ch. Ch. Bennington. Dobu mi však nikdo neotvíral. Sakra, copak není doma? Zoufale jsem si sedla na schody a čuměla do blba. Kde jen může být? Náhle se dveře za mnou otevřely. "Sue? Co ty tady?" zaslechla jsme milovaný hlas. Otočila jsem se a chtěla něco říct….jenže slova mi došla. Pohled na rozcuchanýho Chestera pouze v kalhotách, co si upravoval vlasy by nebyl nic hrozného….ale ta brunetka, co jsem zahlédla za ním, zrovna jak si zapínala halenku…..tak to mě absolutně oddělalo… Když uviděl můj nevěřícnej pohled, obrátil hlavu a pak se podíval zpátky na mě: "Sue…to není tak, jak si myslíš." "Ne?A jak teda? Copak si chceš vymyslet?" dostala jsem ze sebe. "Lásko, to je zase ona? Co zas chce?" zakňourala za ním ta jeho. "Buď zticha." Zavrčel na ní. Zprudka jsem se zvedla, celý to bylo trapný. "Sue…" chytil mě za ruku. Vytrhla jsem se mu: "Nesahej na mě." Rozčílila jsem se a tím se snažila potlačit příval slz…i když moc se mi to nedařilo. "Miláčku, pojď už domů." Zavolala. Otočil se na ní a řekl naštvaně: "Obleč se a vypadni…" Toho jsem já využila a zmizela…….
Doma jsem padla na postel a řvala dokud jsem měla slzy. Táta měl pravdu, když říkal, že hledají jen povyražení…..a já mu tak věřila….tak strašně moc!! Myslela jsem si, že už ho znám……já jsem tak blbá…takhle naletět!!

Kdybych si to od něj tenkrát nechala vysvětlit, ušetřila bych si další decilitry slz. Jenže nenechala, takže jsem se zase celý dny trápila doma. Táta si myslel, že jsem ho jako hodná dceruška poslechla, odvykám si na něho a proto s ním nechci jet do studia. Jo, odvykala jsem si na něj, ale úplně z jinýho důvodu, než si táta představoval. Už jsem ho prostě nechtěla nikdy vidět!

Ale potom byla celá naše famílie pozvána na další večírek. S úšklebkem jsem si prohlížela pozvánku a pak ji hodila na stůl: "Já nikam nejdu." Přerušila jsme debatu mezi tátou a mamkou. "Proč ne? Minule jsi přece šla." Podívala se na mě mamka. "Tak to bylo po prvý a taky naposled." Řekla jsem. "Nech ji, když nechce jít." Zastal se mě s úsměvem táta. Neušel mi ten jeho spokojený pohled….mezi pozvané totiž patřili i Linkini…takže samozřejmě i Chester a o něj tátovi šlo……

"Tak si to tak užijte." Loučila jsem se s našima, když už byli na odchodu. Mamka chvíli stála a pozorovala mě. "Co je?" zeptala jsem se. "Ne nic…jen…možná jsem měla zavolat Melindě, aby přišla." "Proč?" zděsila jsem se. To radši Chaze než Melindu. Melinda je mamčina příšerná kamarádka. Fakt ji nesnáším, je děsně vlezlá a zvědavá, děsně….na to, že je L.A. tak velký, má tady zdrblý všechny známý lidi. Nechápu, jak se s ní může mamka kamarádit. "No aby ses tu nebála. Dělala by ti společnost." "Ne díky…" odpověděla jsem a rychle ji vystrčila ze dveří. "Já to tu zvládnu, neboj." Dodala jsem a zabouchla dveře. Uf, to by mi tak scházelo, aby se mi sem navezla Melinda.

Rozvalila jsem se v obýváku na gauč a sledovala stupidní pořady v televizi. Nakonec jsem to přeci jen nevydržela a pustila si DVD Linkin Park. "I WANNA HEAL, I WANNA FEEL, WHAT I THOUGHT WAS NEVER REAL……Chci se uzdravit, chci cítit to, co jsem nikdy nepovažoval za skutečné……" Zpíval Chester. Jo, já bych to pro sebe musela trochu upravit. Já jsem cítila to, co jsem nikdy nepovažovala za skutečné a teď se z toho musím uzdravit. Z přemýšlení mě vytrhnul zvonek. Ach jo, kdo to zas je? Vypnula jsem televizi a šla otevřít. Doufám, že mamka nezavolala Melindě, aby mě přišla potěšit v mé samotě. Aniž bych se podívala kukátkem, otevřela jsem dveře. "Ty?" vydechla jsem a chtěla zase zavřít, když mezi dveře vrazil nohu. "Sue…chci s tebou mluvit." Řekl. "Ale já s tebou ne." sykla jsem. "No tak neblbni a pusť mě dál." Mohla jsem se snažit, jak chtěla, ale má o hodně víc síly než já. Zatlačil mě dozadu a zavřel dveře. "Nechápu, proč jsi přišel, protože tady není, co vysvětlovat. Měl bys bejt na večírku." Řekla jsem ledově a chtěla odejít, když mě chytil za paži a přitáhl k sobě. "Nech mě." Pokoušela jsem se mu vyškubnout….jenže mě držel moc pevně. "Sakra Sue, nech si to vysvětlit." Uvědomila jsem si, že je jedinej člověk, kterej mi říká Sue, i když ho nejspíš pěkně štvu. "…já s ní nic nemám. Seznámili jsme se na tom večírku, kde už jsem měl trochu v hlavě a ona se ke mně celkem příjemně tulila." Tak tohle jsem fakt neměla chuť poslouchat a pokusila se mu znovu vytrhnout. "Nech toho." Přimáčkl mě ještě víc k sobě. "Chazzy pusť mě, slyšíš." Kroutila jsem se. "Viděla jsem jí, jak si zapudrovávala ty skvrnky na krku a ve výstřihu a to už jsi dávno nebyl pod parou." Sykla jsem mu do obličeje. Trochu mi trhl rukou: "A víš, proč jsem to dělal? Víš?…..protože když jsem tě uviděl v těch šatech…s tím rozparkem, tak….byl jsem z tebe absolutně hotovej….tak jsem tu svou touhu musel někde vybít, protože jsem měl strach ze sebe…z toho, čeho bych byl schopnej udělat….měl jsem strach hlavně proto, že jsi proti mně tak mladá…už to konečně chápeš?" Nečekal až něco řeknu a pokračoval: "…a pak, ten den, co jsi jí u mě viděla... přišla, když jsem spal, vlezla mi do baráku, začala se na mě lepit a svlékat se přede mnou….no a v tom jsi přišla ty." "Vyrušila jsem vás…" ušklíbla jsem se. Bylo na něm vidět, že by mi nejradši skočil po krku. "Teď ti to tu říkám, jak to bylo….ani kdybys nepřišla, tak bych se s ní nevyspal, protože……." Zarazil se. "…….protože mám rád tebe, sakra….a je to tak silný, že se přestávám ovládat….a z toho mám strach…ale to ty víš…" Můj vztek na něho a ta hrozná žárlivost, kterou jsem cítila celý ty dny….to všechno mizelo s každým jeho dalším slovem. Věřila jsem mu…ano věřila. Chvíli se na mě díval, pak asi vycítil, že moje strnulost i nepřístupnost jsou ty tam. Zase se usmál tím jeho úsměvem, co mě vždycky dostane a řekl: "…Sue….mám šílenou slabost, pro tvý nohy…od tý doby, co jsem je po prvý uviděl….nemůžu spát." Tak touhle upřímností mě úplně odzbrojil a vyloudil na mý tváři úsměv. Poznal, že se karta otočila, jeho pevnější stisk povolil, objal mě a začal líbat. Sice jsem chtěla něco namítnout, ale tak krásně mě dráždil jazykem, že jsem se propadla do jiný dimenze.

Ani nevím jak, ale najednou jsme spolu leželi na mý posteli. Jak jsme se dostali do mého pokoje v prvním patře, tak to si fakt nepamatujuJ. Líbali jsme se jak o život a navzájem se zbavovali (zbytečnéhoJ) oblečení. Chester zrovna sjížděl svými ústy od mých ňader přes pupík až k okraji mých kalhotek, když jsme uslyšeli skřípění brzd před naším domem. Zprudka jsem sebou trhla. Chaz ze mě vstal a oba jsme se přikradli k oknu. "Naši!" vyjekla jsem zděšeně a začala se rychle oblékat. "Řeknu jim to." Řekl. "Co? Ne..to tě nesmí ani napadnout." Lekla jsem se. "Proč ne?" "Protože pak bych se už s tebou nemohla nikdy vidět."

Když jsme už byli oblečení, opatrně jsem otevřela dveře. Chester si zapnul poslední knoflík u košile a suverénně vyšel ven. "Ne…tudy nemůžeš…uvidí tě." Zašeptala jsem. Chytil mě za ruku: "Neboj se a pojď." Došli jsme ke schodišti. "Susan?" uslyšela jsem tátův hlas a rychle svou dlaň vyprostila. "Tady jsem." Zavolala jsem. "To jsem si mohl myslet, že tě tu najdu." Podíval se táta na Chestera. "Tati já…" snažila jsem se. "Ty mlč!" obrátil se na mě. "No…já tě hledal, Jacku." Řekl Chaz. "Vážně? A proč tady, když jsi věděl, že budu úplně jinde." "Tam jsem tě taky hledal, ale nikde jsem tě neviděl, tak jsem zajel sem." Pokračoval dál Chaz klidně. "A nebylo to spíš tak, že SUSAN jsi tam nikde neviděl, a tak jsi jel k nám domů?" ušklíbnul se táta. Chester se na něj chvíli díval: "Fajn..," řekl potom, "…nemá cenu něco hrát, máš pravdu, bylo to tak." Hrklo ve mně…. Táta úplně zrudnul: "Neříkám ti to po prvý a už přestávám mít trpělivost, takže ti naposledy opakuju…nech Susan na pokoji, jinak…" "Jacku…." Položila mamka dlaň na jeho ruku, "..uklidni se." Upřel na ní svý zlostný oči: "Dobře…..ale tebe, ať už s ní nevidím…..a s tebou," ukázal na mě. "…si to vyříkám později." Řekl naštvaně a zavřel se ve své pracovně. "Omlouvám se za něho, je někdy až moc prudký." Podívala se mamka na Chaze. "To je v pořádku." Kývnul hlavou. "Nechceš na něco zajít?" zeptala se ho náhle. Vyvalila jsem oči, tohle jsem teda nečekala. "Rád bych, ale nechci Jacka ještě víc provokovat a navíc..," podíval se na hodinky. "…už budu muset jet." "Tak někdy jindy." Usmála se mamka. "Nashle." Rozloučil se s ní. "Měj se Chestere." Šla jsem ho vyprovodit. U dveří jsem se zastavila a zvedla k němu smutně oči: "Kdy se uvidíme?…nebo mýho tátu poslechneš a…"zarazila jsem se. Chester se usmíval: "Uvidíme se brzo, neboj…Jacka rozhodně nemíním poslouchat. A co ty? Ty bys jako vzorná dcera měla." Pošťuchoval mě. Zavrtěla jsem hlavou: "V tomhle to po mě nemůže chtít." Usmála jsem se. "Jen se netěším, až si mě k sobě pozve na kobereček." Vzdychla jsem. "Neboj, to zvládneš…hlavně ho moc neprovokuj." "Hm…." Udělala jsem. Sklonil se ke mně a políbil mě. "Tak dobrou noc….a nebuď smutná…" Myslela jsem si, že mluví o tátovi, ale jeho další věta mě vyvedla z omyluJ. "..ten hezkej začátek doděláme příště.." zajiskřil očima.

Táta si mě na "koberec" zavolal příští ráno. Chesterora věta, ať ho moc neprovokuju, byla úplně zbytečná, protože jsem se nedostala ani k jednomu slovu. Nejdřív mi vynadal, pak na mou hlavu naházel spoustu příkazů a zákazů. Jediné, na co jsem se vzmohla, byl pláč. Pak mě vyhodil ze svý pracovny. Prej mu jednou ještě ráda poděkuju. To určitě, nemám za co. Když mě mamka, po tom, co se vrátila od Melindy, našla celou ubulenou, šla si s tátou promluvit, ale ani ona nepochodila. Mlel furt jednu a tu samou a nic jinýho nepřijímal. Byla jsem z toho zoufalá… Jenže, pak musel na tejden odjet z města. Skákala jsem radostí dva metry vysoko. Sice se mu to moc nelíbilo, protože ho hryzalo to, že mě nebude mít pod dohledem, ale nemoh nic dělat…..a my mohli s Chazem dokončit to, co jsme onehdy začali u mě v pokojiJ.

Vím, že ten den, co jsem se s ním po prvý milovala, tak jsem věděla už od rána, že k tomu dojde a on určitě taky. Ne, nic jsme neplánovali, to ne……nesnáším to…nikdy jsem nechápala holky, co klevetily o tom, jak si představují své "po prvé". Jak to musí být perfektní a romantické. Pch….tak o tohle jsem fakt nestála. Mám ráda spontánní a nečekané věci….i když, tohle jsme oba čekali, ale ani jeden z nás o tom nemluvil…nic nechystal, prostě tomu nechal volnej průběh….a to na tom bylo to hezký.

Ten den byl úplně normální, ničím vyjímečnej. Jela jsem s Chazem za klukama do studia, kde jsme strávili celý odpoledne a i část večera. A však místo práce jsme kecali o všem možným a v jednom kuse se něčemu smáli. Sice jsem nemohla být s Chesterem o samotě (kromě krátkých chvilek), ale cítila jsem se vážně suprově. Chaz se na kluky šklebil, moc se mu nelíbilo, že se s nima pořád povídám a on mě nemůžu mít jen pro sebe. "Neboj, my ti jí nesníme." Smál se mu Mike. "V noci si to vynahradíte." Škytnul Joe. Chester po mě hodil pohledem. Všimla jsem si toho a usmála se.

"Hodím tě domů." Řekl mi před studiem, když jsme to zabalili. "Ty jo Chazzy, co blázníš?" naklonil se k němu Brad, co to zaslechl. "Nestarej se." Zavrčel Chester. Brad pokrčil rameny a vzdálil se. Mlčky jsem nasedla do auta. Věděla jsem, že mě domů určitě nepoveze, a taky jsem měla pravdu, protože po chvíli zastavil před jeho domem. Nic mi nevysvětloval. Ani nemusel, věděla jsem, proč to řekl. Vystoupili jsme a šli dovnitř. "Dáš si něco k jídlu nebo pití?" zeptal se mě. Zavrtěla jsem hlavou. Byla jsem tak nervózní, že bych do sebe nedostala nic. Všimnul si, jak si hraju s prstýnkem. Pousmál se a šel ke mně. Políbil mě na ucho: "Sue, ty máš strach?" zašeptal potom. Nic jsem neříkala, protože jsem nevěděla, jak mu to mám říct….jak mu mám říct, že jsem ještě panna. "Ze mě?" ptal se dál. Vlastně jsem měla strach i z něho….ze všeho, co se týkalo sexu. Takže hlavně z něho! Odtáhl se ode mě. Podíval se mi do očí. Uhnula jsem. Moje jistota zmizela neznámo kam. Neměla jsem jen strach, já se i styděla….styděla jsem se před ním….před jeho věkem…před jeho zkušenostmi….já byla mládě a on byl dravec. Vím, že to zní možná blbě, ale v tý chvíli jsem se tak cítila. Člověk jako on, který tolik miluje sex a který už toho má tolik za sebou…..tomu přece nemůže stačit někdo tak nezkušený, jako jsem byla já! "Copak mě tak málo znáš?" řekl najednou. To ne, znala jsem ho už docela hodně, ale v tomhle ještě ne….. Sklonil se ke mně a políbil. Líbal mě tak dlouho, dokud jsem mu nezjihla v náručí. Jak je možný, že minule u nás, jsem z toho neměla strach a teď jo? Bylo to asi proto, že minule to přišlo tak náhle, že jsem si to skoro ani neuvědomovala….protože Chaz mě ani nenechal si to uvědomit. Jenže teď….. "Sue mám tě rád… tak mi prosím tě věř." Zašeptal ochraptěle. Konečně jsem se mu podívala do očí. "Chazzy, já ještě nikdy….." "Já vím…a jsem moc rád." Pousmál se a znovu mě políbil. Nikdy bych nevěřila, že svý úplně první milování prožiju v kuchyni a ještě u toho budu sedět na stole. Prostě jsme to nahoru do ložnice nestihli, noJ. Když jsme byli oba nazí, vysadil si mě tam, trochu mi oddálil stehna, sklonil se a zulíbal mi nohy do kotníků až úplně nahoru. Málem jsem ani nedýchala. Zvláštně to lechtalo a mě naskakovala husí kůže po těle. Doputoval k mým pootevřeným ústům a vpil se do nich. Rukama mi roztáhl nohy co nejdál od sebe a trochu mě naklonil dozadu. "Uvolni se…" vydechl a políbil mě na krk. Držela jsem se jeho ramen a snažila se ho poslechnout. Když se do mě pokusil proniknout, zasténala jsem. Zkusil to po druhý, znovu mě to zabolelo. "Lásko uvolni se…." Opakoval mi vzrušeně. Chvíli mě líbal, až jsem myslela, že mi srdce vyskočí z hrudníku. Cítila jsem, jak mě dole tlačí….ještě si mě trochu naklonil…..a zkusil to opatrně napotřetí. Krátké bodnutí jsem skoro ani nepostřehla. Přitiskl se na mě a začal se ve mně pohybovat. Mým stenům nechával volný průběh….čím víc jsem vzdychala, tím víc, jsem ho vzrušovala. Když dosáhl vrcholu, trošku mě kousl do rtu a pak ze mě vyklouzl. Stále mě však držel v náručí a jemně líbal na obličeji. Počkala jsem, až se mi zklidní tep a potom otevřela oči. Bála jsem se toho, jak se bude tvářit, ale neměla jsem proč. Chester se na mě usmíval a oči mu zářily. "Miluju tě." Řekl mi a přitiskl svý ústa na mý……

Ležela jsem u Chestera v posteli, zabalená jen v dece, s hlavou položenou na jeho hrudníku. Po tom našem intimním zážitku v kuchyniJ, mě přenesl v náručí k sobě do ložnice, protože jsem se na nohy nemohla málem ani postavit a on se mi pobaveně smál, že jsem jak opilá. Byla jsem ráda, že nijak nekrvácím, protože kdybych mu měla zasvinit ještě stůl a postel, tak by mě asi fakt už trefiloJ. Nadzvedla jsem se na loktu: "Kdyby mě teď viděl táta, tak mě zabije….a tebe nejspíš taky." Usmála jsem se. "Kdy se vrátí?" zeptal se. "Až v pátek…." "Musíme to nějak vyřešit, přece se nebudeme pořád schovávat." Řekl s pohledem upřeným na okno. "Jenže jak???" vzdychla jsem. Políbil mě: "Něco vymyslíme…" Líbali jsme se a dráždili, problémy s tátou odplouvaly a my se milovali po druhý (pro mě už bezbolestně) a postupně objevovali to, co se tomu druhému líbí víc…..

Když jsem se probudila, venku už byla tma. Podívala jsem se na hodinky. Skoro půlnoc! Lehce jsem políbila Chaze. "Zavezeš mě domů? Nějak jsme to protáhli." "Kolik je?" ptal se rozespale. "Bude dvanáct." Dali jsme si rychle sprchu, jenže, jelikož jsme si ji dali spolu, vyklubalo se z toho další milováníJ. Nejradši bych tam s ním zůstala až do rána, ale mamka by se zbláznila strachem. Ani při oblíkání mě nenechal v klidu, stále mě objímal a líbal. "Chazzy, už musíme jít." Šeptala jsem vzrušeně. Konečně se probral a vzdychnul: "Mám chuť se na všechno a všechny vykašlat…." "Víš, že to nejde." Řekla jsem a pospíchala do auta. Domů jsem se dostala až někdy okolo jedný. Spěšně jsem se rozloučila s Chesterem, domluvila se s ním na další den (vlastně už na tenhle) a potichu se vplížila do haly. Chester mě sice navrhoval, že půjde se mnou a mamce to vysvětlí, ale já jsem nechtěla. Hlavní bylo, že nebyl doma táta….s mamkou se domluvím.

Hm, zase jsem se parádně sekla. Jakmile jsem totiž opatrně zavřela dveře, někdo rozsvítil. Mžourala jsem z náhlého světla a tu si všimla tátova kufru. Krve by se ve mně v tý chvíli nedořezal. "Á naše slečna se uráčila domů." Uslyšela jsem náhle. Otočila jsem se. "Kdes byla?" zaburácel. "Jacku…." Snažila se mamka. "Přestaň se jí konečně zastávat. Tohle si s ní vyřídím sám." Pak se obrátil na mě: "To je překvapení, viď? Že už jsem doma." "Já…byla u kámošky." Koktala jsem. "Vážně?" rudnul. Náhle vytřeštil oči a zadíval se na můj krk. "Co to tam máš?" přihnal se ke mně a vzal mě za hlavu. "Já nevím…" nechápala jsem. "Tak se podívej." Natočil mě na zrcadlo. Na krku se mi červenal čerstvý flíček. Kousla jsem se do rtu, sakra! "Svlíkni si tričko!" zahřměl. "Cože?" vyděsila jsem se. "Tak svlíkni to." Roztřesenýma rukama jsem si přetáhla tričko přes hlavu. Další důkaz lásky nemusel hledat dlouho. Jeden jsem měla na ňadru a druhý těsně nad okrajem kalhot. Tohle mu vyrazilo dech. Podíval se na mě a takovou mi fláknul, že jsem to neustála a spadla na zem. Z očí mi vytryskly slzy. "Proč mě mlátíš?" rozbrečela jsem se. "Proč? Milostivá dceruška se ptá proč." kouknul na mamku. Ta stála jak opařená. "Tak já ti to povím. Nesčíslněkrát jsem ti říkal, ať se od Benningtona držíš dál, že si nepřeju, aby si s ním něco měla. A co jsi udělala ty? Vychrápala ses s ním!" Dostala jsem zlost: "Já jsem s ním nechrápala…..my jsme se milovali!" vykřikla jsem bolestně. "Mlč!" přihnal se ke mně znovu a vrazil mi facku z druhý strany. "Jacku, to už stačí…nech jí." Přispěchala ke mně mamka a objala mě. Řvala jsem jak malý děcko a špinila její drahou halenku svými rozmazanými líčidly. "To není všechno děvenko. Sbal si věci, příští týden odjíždíš do Evropy." Oznámil mi rozzuřeně a odešel.

Se slzama v očích jsem napsala Chazovi SMS: "RÁNO NEJEZDI." Odpověď mi přišla během chvilky: "SUE, CO SE STALO???" S námahou jsem zplodila další dlouhou větu: "TÁTA PŘIJEL……VŠECHNO PRASKLO!" Hypnotizovala jsem displej, ale žádný odpovědi jsem se nedočkala. Copak to zabalil? Nebo co se děje? Asi po půl hodině mi mobil zablikal. Vrhla jsem se po něm, jako hladovej pes a rychle otevřela symbol obálky: "PŘIJEDU!!!"

Už do samýho rána jsem ho vyhlížela. Nervózně chodila po baráku a hnala se k oknu pokaždý, když uslyšela motor auta. Jenže….Chester nejel. Doma se mnou nikdo nemluvil. Pro tátu jsem byla vzduch (a stále jsem) a mamka ho nechtěla nijak dráždit, a tak radši taky mlčela. Čekala jsem do deseti, do dvanácti……do tří……do šesti a Chester nikde. V půl sedmý jsem zlostně a zoufale vypnula mobil a hodila ho pod polštář. Pak jsem si napustila plnou vanu teplý vody. Táta celkem brzo ráno odjel a mamka jela k Melindě. Aspoň jsem měla klid a nemusela se tátovi vyhýbat.

Ležela jsem v tý vodě asi hodinu, když mi pohled sklouzl na žiletku, co se povalovala na poličce. Otřela jsem si uslzené oči a natáhla se pro ni. Přiložila jsem si ji k levému zápěstí, lehce s ní přejížděla po kůži (až jsem si udělala na ruce malé ranky) a přemýšlela, jak by to asi vypadalo, kdybych si to zápěstí podřízla. To jsem vzápětí uviděla, protože jsem náhle zaslechla z haly nějaké hlasy, lekla se, mokrá ruka se mi smekla a já se tou žiletkou pěkně fikla. Okamžitě se mi ze zápěstí začala řinout krev a barvila vodu do červena. Chvíli jsem na to ohromeně zírala….až volání mamky mě vytrhlo z transu: "Zuzi kde jsi? Pojď dolů!" Rychle jsem vylezla z vany a vrhla se k lékárničce. Fáčem jsem si neobratně zavázala krvácející ránu a co nejvíc přitáhla. Celá jsem se z toho rozklepala. Třesoucíma rukama vypustila vanu a unaveně si sedla na zem.

Oblečená do trička s dlouhým rukávem jsem sešla dolů do kuchyně. Na levé ruce jsem si co nejvíc stahovala rukáv, aby ten fáč nebyl vidět. V kuchyni seděla mamka a….Melinda! No potěš! Zvedla jsem oči v sloup. Jestli ta si toho všimne, tak ze mě udělá bláznivýho sebevraha. Když nad tím tak uvažuju, vlastně nevím, co mě to v tý koupelně napadlo. "Ahoj." Pozdravila jsem je obě, nalila si čaj a sedla si k nim. To co Melinda říkala jsem neposlouchala… nezajímají mě ty její kecy….nezajímaly mě do tý doby, než jsem zaslechla Chazovo jméno. Zvedla jsem hlavu a zbystřila. Mamka po mě hodila pohledem a čekala, co z Melindy vypadne. "No jo, copak Bennington, idol dívčích srdcí…..kdyby jen ty děvenky věděly, jaký doopravdy je." Pokývala důležitě hlavou. Krev se ve mně začala vařit, ale přemohla jsem se a poslouchala dál. "Narkoman už od čtrnácti…ani bych se nedivila, že si ještě teď někdy něco dá…..a hlavně děvkař, to hlavně. Skoro každej den si vodí domů nějakou jinou….no hrůza…." Cítila jsem, jak se mi valí krev do hlavy, jak mi hoří tváře. Měla jsem chuť na ní zařvat: "Co ty víš o jeho životě, o jeho těžkým dětství……kritizuješ tady člověka o němž nevíš vůbec nic…mluvíš tady o člověku, kterýho tolik miluju, ty krávo! Nejradši bych ti vyškubala ty tvý rezavý vlasy!" Na povrchu jsem se snažila zůstávat klidná, ale uvnitř mě všechno křičelo. Mamka to na mě poznala a pohledem se mě snažila tišit. Melinda se náhle obrátila na mě: "Susan, ještě, že ty se s ním nestýkáš. Opravdu věř mi, drž se od takovýho chlapa co nejdál." Ušklíbla jsem se: "Kdybys jen věděla, že se s ním nejen stýkám, ale že se s ním i miluju, že on byl ten, kdo mě připravil o panenství……tak bys z toho dostala přinejmenším infarkt nebo by tě klepla mrtvice, protože to by bylo i na tebe příliš velký sousto." I když jsem se kousala do rtu, abych neřekla nějakou blbost, přece jen jsem si nahlas neodpustila: "Řeknu ti to takhle Melindo. Chester je skvělej kluk a to, co o něm pouštíš do éteru jsou pěkný kraviny." Bylo na ní vidět, že jsem jí tím vyrazila dech. Chtěla něco říct, když si všimla mé obvázané ruky: "Susan, proboha, copak se ti stalo?" vyjekla. Mrkla jsem na ruku. Sakra, fáč už byl prosáknutý krví a mě se najednou začaly trochu dělat mžitky před očima. Mamka vytřeštila oči, chytla mě za ruku a odtáhla na chodbu. "Prosím tě, co to má znamenat?" "Nic…co by…jen jsem se trochu škrábla." Kroutila jsem se. "Škrábla? No to snad nemyslíš vážně, vždyť krvácíš…." Zahnala mě do koupelny a začala mi obvaz rozvazovat. Když uviděla ránu na zápěstí, zarazila se a podívala se na mě: "Zuzko ty blázne….co tě to napadlo?!" "To byla nehoda." Tvrdila jsem jí, ale nevěřila mi. Naštěstí se nám po chvíli podařilo krvácení zastavit, takže jsem nemusela do nemocnice…..přesto jsem se už do kuchyně nevrátila a šla si lehnout. Cítila jsem se hrozně slabá a občas viděla malé hvězdičky, co se mi mihotaly před očima……

Probudily mě první sluneční paprsky. Líně jsem otevřela jedno oko a sedla si. Bylo sedm hodin. Barák byl nezvykle tichý. Vyhrabala jsem se z postele a sešla do haly. Nikde nikdo….táta by měl přece vstávat do práce. Nakoukla jsem k našim do ložnice. Postele vzorně ustlaný a oba v trapu. Půl dopoledne jsem se flákala po domě a nevěděla, do čeho píchnout. Tak ráda bych si zaplavala v bazénu. Jeho čistá voda mě lákala do své mokré náruče…..jenže já se nemohla koupat, kvůli tý mojí rozřezaný ruce. Sklátila jsem se zpátky do postele a myslela na Chaze. Co když měla Melinda přece jen pravdu v tom, že má každej den nějakou jinou…..začal ve mně hryzat červ pochybností. Vyhrabala jsem z pod polštáře mobil a zapnula ho. Na displeji se ukázalo dvanáct nepřijatých hovorů….a všechny byly od Chestera….poslední dneska v devět ráno. Než jsem se však rozmyslela, jestli mu mám nebo nemám zavolat, rozeřval se zvonek u dveří.

Mrknula jsem kukátek a uviděla Chestera! Prudce jsem otevřela dveře a samým štěstím mu skočila do náruče. Místo pozdravu mě k sobě přitiskl a políbil. Pak jsem ho vtáhla do domu. "Proč jsi včera nepřišel? Čekala jsem tě." Vyhrkla jsem. "Myslel jsem, že jsi v Evropě." "Cože?" nechápala jsem. "Brzo ráno za mnou přijel Jack a suše mi oznámil, ať už tě nehledám, že právě sedíš v letadle do Evropy. Byl to pro mě šok, celej den jsem se z toho vzpamatovával. Pak mi volal Mike a já musel do studia. Celej den jsme makali na albu, a já ani neměl čas ti zavolat. No a když jsem se k tomu konečně dohrabal, měla jsi vypnutej mobil. Zkoušel jsem to snad desetkrát, ale ty furt nic. Už jsem málem začínal vážně věřit, že jsi se na mě vybodla." "Blázníš? To já myslela, že ty ses vybodnul na mě. Celej den jsem tě vyhlížela a ty nic…..večer jsem si vypnula mobil….abych se odřízla od světa….abych se odřízla od tebe a nenapadlo mě ti psát nebo volat." Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali: "Tatík to vymyslel dobře, co?" ušklíbla jsem se po chvíli. "To jo, ale já stejně nemohl uvěřit tomu, že bys tohle udělala…..prostě mi to k tobě nešlo….na to tě už nějakou dobu znám…..no a tak jsem tady." Vzala jsem ho kolem krku: "To je dobře, protože já nemůžu na krok z domu a odjezd do Evropy mi táta slibuje příští týden…." Nic neříkal a propaloval mou tvář pohledem. "Co je?" ošila jsem se. "Od koho máš tohle?" ukázal mi na obličej, kde se rýsovaly červené otisky tátových dlaní. "Od koho myslíš….?.." zeptala jsem se ho. Naprázdno polknul: "Sue….já jsem kretén…. měl jsem jí s tebou…..nic by ti bejval neudělal…." Nenechala jsem ho domluvit a položila mu ruku na ústa. Ale tu levou, zavázanou. Hned si toho všimnul. "A tohle?" vzal mě za ni. "No…..to byla moje blbost…." Nechtěla jsem mu to říkat….připadala bych si před ním blbě. "Blbost? Ty sis chtěla podříznout žíly?" vyděsil se. "Ne!….říkám, byl to omyl." "Jakej omyl, prosím tě? Omyl je, když se nechtěně řízneš do prstu nebo do dlaně, ale ne přesně do žil na zápěstí." Sklopila jsem hlavu: "Hrála jsem si s žiletkou……nevím, co mě to napadlo…možná jsem to vážně chtěla ukončit….protože mám za těch pár dní nervy v kýblu…." Upřeně mě pozoroval: "Za všechno můžu já." Řekl potom. "Co tím chceš říct?" lekla jsem se. "Jen to, že tvůj táta má možná pravdu….třeba jsem vážně jenom zvrhlej parchant, kterej tě záměrně využívá a jde mu jen o sex a další čárku v sešitě." Do očí se mi začínaly hrnout slzy. Zavrtěla jsem hlavou: "Ale to přece není pravda…..řekni, že to není pravda….přece se už známe nějakou dobu….sám si to před chvílí řekl….tohle ty neděláš….to přece ne……" vzlykala jsem. Chytil mě do náruče: "Ne Sue… není to tak ….já tě mám moc rád. Když jsem sem šel, myslel jsem si, že všechno urovnám….ale jak vidím, tak neurovnám nic ….Jack vždycky bude proti mně, a já už ti nechci dál ubližovat." "Ale vždyť ty mi neubližuješ." Brečela jsem. "Ubližuju a ty to moc dobře víš…..bude lepší, když toho necháme a ty se udobříš s tátou." "Ne!" chytila jsem ho za bundu. Přitiskl mě k sobě a nádherně políbil. Zase jsem se začala vznášet a dotýkat se nebe. Ale pak nastal tvrdý pád. Odtrhl se ode mě. "Už půjdu." Řekl. Byla jsem zoufalá, nevěděla, jak ho mám zdržet, aby zůstal u mě. "Chazzy, jestli je to vážně konec….prosím miluj se se mnou ještě jednou…naposled….prosím." upřela jsem na něho svý vybrečený oči. Doufala jsem totiž, že když se budeme milovat, rozmyslí si to a neodejde. Splnil mi moje přání…milovali jsme v mém pokoji…a já…. jsem mu chtěla dát ze sebe všechno, jen aby mě nenechával samotnou…..pak jsem vyčerpáním usnula…..a on odešel….odešel a nechal mě s bolavou duší. Když jsem se vzbudila, objevila jsem u postele lístek, byl od Chaze: "ZJISTIL JSEM, ŽE TĚ ZNÁM TAK HODNĚ, AŽ SE TOHO BOJÍM…..A UVĚDOMIL JSEM SI, ŽE TY MĚ ZNÁŠ VÍC, NEŽ SE ZNÁM JÁ SÁM. MILUJU TĚ, ALE UŽ TĚ NECHCI VÍC TRÁPIT." Zhroutil se mi celej svět!!!

A tak tady teď sedím a píšu tenhle deník. Musím se z toho vypsat….protože jsem ztratila nejdražšího člověka na světě a tím pádem pro mě přestal život existovat. Už je to měsíc, co to skončilo a mě je čím dál hůř. Kašlu na zasraný pořekadlo, že ČAS JE NEJLEPŠÍ LÉK, blbost, protože mě vůbec nepomáhá, spíš naopak. S tátou už mluvím, do Evropy jsem samozřejmě nemusela. Většinu času trávím doma a den co den škodolibě tátovi předhazuju jeho vítězství, kdy se mu podařilo zmařit můj vztah s Chazem. Vidím na něm, že ho to trápí a možná toho i lituje…..no jo, ale teď už je pozdě, tati. I když tě mám moc ráda……Chestera prostě miluju a myslím, že se té lásky nikdy nezbavím…..další zkurvená věta, SEJDE Z OČÍ, SEJDE Z MYSLI, další blbost….mám pocit, že čím dýl ho nevidím, tím je moje touha větší a moje láska, místo aby umírala, tak roste. Asi se zabiju, už týden o tom přemýšlím….v řezání zápěstí už mám přeci jen nějakou praxiJ. A tím bude končit můj deník… možná, až ho naši jednou najdou a přečtou si ho, pochopí, co všechno jsem si musela vytrpět a že i tak mladá holka jako jsem byla já, mohla silně milovat….. Počkat…mamka na mě zezdola volá, že mám návštěvu….mrknu do zrcadla…vypadám hrozně….pak si vzpomenu, přesně takhle to probíhalo, když za mnou Chaz přijel po prvý domů…..je možný, aby se historie opakovala??? Asi vážně je, uvědomím si, když sejdu dolů do haly a uvidím ho tam stát. Dneska ani nemusím otevírat dveře….čeká uvnitř a to i přesto, že je táta doma! Je vůbec možný, aby tohle skončilo happy endem? Nevěřím na pohádky, nevěřím na prince na bílých koních…….ale věřím v mamku, která mě podporovala hned od začátku…věřím v tátu, kterej si uvědomil svou chybu a změnil se…….a hlavně věřím v Chaze, kterej se přece jen tak nevzdáváJ. Tenhle deník nebude končit mou sebevraždou, ale začátkem "novýho starýho" vztahu Mr. Bennigntona a slečny SteewensovéJ. Bylo to přesný, jak se usmál tím jeho úsměvem, objal mě a před našima políbil. Pak mě vzal na projížďku v jeho autě s plameny. Věděla jsme, kam jedeme, přece ho znám…..jo, byla to Arizona, byl to Phoenix. A hlavně to bylo krásný něžný milování při západu slunce. No jo, ty naše zmrzlý romantický dušičkyJ. V tomhle se přesně shodneme….jsme přece oba narození v ohnivém znamení……Beran a Lev….ledový romantici!!!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář