,,Billy? No tak Billy.“ Volám mého nejlepšího kámoše. „no ukaž se. Sluší ti to a to moc.“ Řekne a prohlíží si mě.“ Já nevím. Stejnak ani nemám s kým jít.“ „Ale půjdeš i kdybych musel říct Becky, že to s ní ruším.“ „ne to ne, Becky je přece tvoje holka.“ „on se někdo najde.“ Hm tak to si nemysli, maturiťák je už za dva týdny a já jakožto největší hniloba naší školy nikoho neseženu. A komu to vděčím za tuto pověst? Ano, je to moje sestřička. Jsme dvojčata, já umím zpívat, kreslit a ona umí omotat každého člověka kolem prstu. Je i hezčí a přebarvená na blond je to taková miloučká barbinka a všichni ji mají za naše dobré já a já jsem ta horší, škaredší a přebarvená na černo, no prostě naše horší já. Jenom tak nenápadně se podívám na cenu, jo moc pěkné to je moje kapasné ještě tak pět let do předu ale co moje sestřička si minulý rok koupila asi pětkrát dražší, pro upřesnění jak jsem byla ve druháku moje sestřička do mě najela motorkou co měla pučenou od jednoho ze svých kluků, byla sem delší dobu v nemocnici a tak mě nechali opakovat ročník. Tak jsem taky poznala Billyho. Vyjdu s kabinky a jdu k pokladně. „ale, ale, sestřička si kupuje šaty?“ otočím se a stojím naproti svému dvojčeti. „no na ples.“ Řeknu. „těším se až odletíš na druhou stranu země a zůstaneš tam.“ „ no nevím jestli tě potěším ale ještě jsem se pořádně nerozhodla abych tam odjela.“ „hm, ty tam pojedeš o to se ještě postarám.“ Zakření se ironicky. „Hilarry? Jdeme.“ Přiženou se k ní dva kluci, hned je to zase ta miloučká křehoučká holčička. „ Jistě Chazzy.“ „Buď jsem blázen ale vy dvě jste si hodně podobné.“ Řekne ten druhý. „ano máte pravdu to je moje sestra, Amy.“ Řekne „Já jsem Mike a ten jouda je Chazzy.“ „Jo jo … počkej co si to řekl?“ „Já? Nic.“ Začnou se hádat, musím se až zasmát. „Tak já už půjdu.“ Řeku a jdu zaplatit šaty a tahám Billyho pryč.
„Nebyla to tvoje ségra.“ „Jo bohužel.“ Sednu si do auta. „Ehm já musím ještě to no.“ „Běž.“ Řeknu otráveně vleze do prvního křoku a vykoná svou potřebu, pak konečně jedeme domů.
„myslím, že asi umřu nudou.“ Zašeptám Billymu a sleduju jak se učitel snaží něco vysvětlit na co proč tu ještě vůbec musíme být? Stejnak kecá jenom o nějakých blbostech co by jsme měli a neměli jako maturanti této školy dělat. Pak konečně zazvoní já už se zvedám a učitel po mě vyjede. „Ale slečno, vy už jste mě zase neposlouchala teďka vyplníme ten formulář a pak už můžete jít domů.“ Oznámí mi. „Ale když už stojíte rozdejte to.“ Hodí na první lavici papíry a já z poslední řady se k tomu soukám.
Doma zase budu celej den, protože Billy má trénink a za nikým jiným se mi nechce. „Hilly? Kam jdeš?“ zeptá se máma ségry. „Ven za kámošema, už mě čekaj venku.“ „Aha a necheš vzít sebou Amy? Nikde nechodí sedí pořád doma, jenom aby se seznámila z novýma lidma.“ „Ech… mami, já.“ Snaží se vymluvit i když nerada ale tohle ji nedovolím, za tu motorku ji to v životě neodpustím. „ráda půjdu.“ Vložím se do toho. U dveří „ si mrtvá.“ Sykne Hillary a jde k autu. Tohle to bude ještě krutý. Zamyslím si a pomalu jdu k ní. „Není to ta tvoje sestra, co jsme jí viděli v tom obchodě.“ „Ano Miki.“ Řekne a naštvaně si sedne do auta. Mike mi otevře dveře a já si sednu vedle sestry. „Tohle je Bred.“ Sedne si do předu a ukáže na řidiče. „Heh, ahoj, já jsem Amy.“ Řeknu nesměle a sklopím hlavu. Dojedeme k nějaké budově. Kluci vystoupí a tak si je beru za vzor a jdu taky. Ségra mě chytne za ruku. „Tohle to tě bude stát draho holčičko.“ Řekne a vystoupí.
Jdeme do té budovy, vejdeme do takové černé chodby. „Bubububu.“ Chytne mě někdo za ramena a strhne do zadu. „Aá. Co to je?“ leknu se. „Mike.“ Řekne Bred a všichni se začneme smát. Teda až na Hillary. Dojdeme do „osvětlené“ místnosti a tam je Chazzy a další kluci. „Ahoj Amy.“ Vstane jako první Chester. „A-ahoj.“ Vykoktám pak mě představí s Phoenixem alias Davidem, Joem a Robem. Všude je plno nástrojů a papírů a mikrofonů. „Vy hrajete?“ zeptám se. „NE zpívají.“ Vyjede po mě Hillary. Boha jeho. Ona snad žárlí, vždyť sou to její kamarádi a mají ji radí víc než holku co zrovna poznali.
Trochu mi to tu ukázali vzadu je taková malá kuchyňka, teďka zrovna si dělám kávu. Kluci sou skvělí, dokonce i rozesmáli Hill už ji tak moc nevadí moje přítomnost. To je co říct. „jé uděláš mi taky.“ Přiřítí se Mike. „jasně, že jo.“ „Mě to už tady přestává bavit.“ Sedne si na stůl, najednou rána a ten stůl je najednou tady víckrát a Mike na zemi. Nevydržím a začnu se smát, on pod ním křupl. „Ty-ty si ho zlomil.“ Začnu se smát ještě víc. „Ticho!“ snaží se mě utišit a zacpe mi pusu rukou. „Padáme.“ Šeptne a chytí mě za ruku. Začne otvírat okna a oba přes něho vylezeme. Už jenom slyším. „Který vůl!!“ Joe a za ním hned. „Můj milovaný stůl.“ Tohle řval Bred. Ještě chvíli běžíme. „Tohle není normální. Sednu si na stůl a on pod mojí velkou prdelí praskne.“ Rychle oddechuje a přitom se kritizuje. „Náhodou, nemáš velkou prdel.“ Řeknu a začnu se smát. „Vy opravdu hrajete?“ zeptám se „ ne zpíváme!“ napodobí Hill a oba se rozejdeme. „No začínáme, chytáme se za každou příležitost.“ „Aha a co hrajete?“ „Tak to nevím, všecko dohromady, od každého něco, je to smíšenina toho, čeho každej z nás vyrůstal.“ Jdeme dál uličkou v parku. On zavlečený do dvou mikin a pod tím ještě košili já v tilku trochu klepu kosu. „Není ti zima?“ „Ne jenom mrznu.“ Zadrkotám zubama. „Na tu máš mikinu.“ Svlíkne tu jednu a pak i tu duhou a hodí to na mě. „Víš,že ji úplně jiná než Hillery? A to nejenom vzhledově.“ „víš, že se ani nedivím, že to říkáš?“ posadím se na lavičku „proč?“ sedne si zamnou. „říkají to všichni.“ Vysvětlím. „shit.“ Leknu se. V kapse mi něco vibruje. „no prosím.“ „kde si?“ sykne Hill. „ ty náš moje číslo?“ zeptám se upřímně překvapeně. „Css. Dělej zpátky jedeme domů?“ „Miku kudy se dostaneme zpět?“ otočím se na něho. Vydáme se tedy zpět.
Hned jak dojdeme před tu budovy kde jsem se s všema seznámila přijede taxík a Hill už mě táhne dovnitř. „Umři.“ Sykne vevnitř. „už se skoro stalo.“ Kývnu po ní. „opakovat. Dorazit.“ Sykne z nenávistí v hlase. Pokrčím rameny a sleduju cestu kterou jedeme. Zastaví před domem a Hill vypálí a já zaplatím.
Vejdu do kuchyně a začnu šmejdit, došel na mě hlad, aby ne když jsem od rána nejedla. Nakonec si tam vykuchtím sendvič hodný toho největšího oceněné a přemisťuju se do pokoje. Zamčeno. To snad není pravda, jak zamčeno. Vejdu do vedlejších dveří. „Hillery odemkni můj pokoj.“ „Ani mě nehne.“ Přistoupí ke mně. Najednou se ožene a vařící čaj co jsem si dělala strhne na nás obě a pak začne děsně pištět. Zas tak to nepálí. Přižene se táta. „Co se to tu děje?!?“ rozkřičí se. Hill mu skočí kolem krku a začne plakat. „Je to schizofrenik, normální rozdvojená osobnost. Než jsme odešli si zamkla pokoj a teďka mi tu vyhrožovala tím, že mi něco udělá, když neodemknu. Pak nás obě dvě polila. Já s ní nechci být v jednom domě. Tati nedá se ten její odjezd nějak urychlit.“ MRCHAAA. Táta nic neříká. „Běž do ložnice“ podívá se na mě a začne utěšovat sestřičku.
„Tati já ten pokoj opravdu nezamkla. Já nevím proč to řekla nebo kdo to udělal.“ Řeknu plačtivě a sednu si na postel. „Já vím.“ Řekne a začne hledat něco v nočním stolku. Hodí přede mě velkou obálku. „Tohle mi přišlo předevčírem.“ Vytáhnu obsah a je tam nějaký dopis a pár fotek. Začnu si to prohlížet. Na těch fotkách je přesně zdokumentované jak do mě Hillery vrazila tou motorkou, kdyby to někdo pustil rychle za sebou je to film. Přečtu i ten dopis. „Tehdy před dvěma roky to nebyl žádný pirát silnic ale vaše druhá dcera Hillery a nebylo to nechtíc ale úmyslně. Hillery Amy nenávidí a nejradši by ji zabila. To byl taky účel té nehody s motorkou. Nenávidím se za to, že to prozrazuju tak pozdě, do této chvíle než jste rozbalil tuto obálku to věděla jenom Amy, Hillery a kluk co mu patřila ta motorka plus ještě já. Řekl bych vám to dříve ale měl jsem strach z Hillery, ta holka je blázen, ale hodně jsem se přemohl a Hill si mě už víc jak půl rok nevšímá.“ Dočtu a podívám se na tátu. „Proč jsi mi to neřekla?“ zasklení se mu oči. „A vy by jste mi s mámou věřili?“ zašeptám. „máš pravdu v Hillery jsme vždycky viděli to hodnější já.“ Odejde pryč.
Jdu si sednout k televizi a zaposlouchám se do rozhovoru mezi otcem a sestrou. „počkej to snad nemyslíš vážně, já mám domácí vězení, jsme bez kapesnýho a nemůžu ani na komp a paní rozdvojena může všecko.“ „Tohle už nikdy neříkej.“ „AaaAaaa“ jekot „ty si mi dal facku?“ zařve Hillery a přeletí přes obývák do koupelny kde se taky zamkne. Tohle to je cvok house, nic jinýho. Musím vypadnout. Beru bundu a obuju si boty a letím ven. Chladná noc a to tu byly vždycky noci na umření teplem. Skvěle, ještě se rozprší. Lije jak ze sprchy. Na cestách se dokonce už udělaly kaluže, vetší jako oceán. Ha, pamatuju když jsme byli menší vždycky když zapršelo nás vzal táta po dešti ven, všude kaluže a mokro. Vždycky jsem se postavila na okraj jedné, jako teďka. „tati jdu si zaplavat.“ Řekla jsem v mysli. „Tak neplav daleko od břehu jsou tam žraloci“ ozvalo se v mojí hlavě. Najednou mě probudila sprcha mokrého bláta. Jak jsem si tak stála u té kaluže projelo auto. Do řiti, jsem miss. Bláto ale naštěstí přestalo pršet. Tak jdu dál. „Amy?“ někdo začne volat. Otočím se a vidím Breda a Mika. „he, ahoj.“ Řeknu zaraženě. „Co se ti probůh stalo?“ řekne lítostivě Mike. „heh, hm, taková malá příhoda s kaluží.“ „Pojď ke mně nebo ještě uženeš zápal plic.“ Začne se starat Mike. „mně není zima.“ Protestuju. A pak se kolem rozhlídnu, jsem tak trochu na druhé straně města a ta zima mi fakt začíná být. „Tvoje protesty mě nezajímají.“ Rukama se opře o moje záda a začne mě tlačit do předu. Tak fajn, Bred se nějak záhadně vytratil. „Tady bydlím.“ Postaví mě před menší domeček. „Pěkný.“ Ohodnotím a hrnu se ke dveřím, odemkne a oba vlezeme. „Heh, existuje tu u tebe topení bych si dala tu bundu sušit.“ „jasně tu bundu převěs tady. Ale s těma kalhotama to bude horší.“ Sklouzne pohledem dolů. „Co?“ podívám se na sebe. Hupsa, ze mě doslovně kape. „Něco ti půjčím.“ Někde odhopsá a po chvíli znova přihopsá. A něco po mě hodí. Už si chci odepnout knoflík ale tu stojí a pozoruje mě.“To se chceš jako dívat.“ „Když můžu.“ Pokrčí ramenama a otáčí se. „Pak přijď za mnou.“ Řekne a ztratí se. „To bych ráda věděla kam.“ Začnu ze sebe tahat mokré kalhoty. Na rozdíl od mojich v těch jeho plavu, do nich by se vlezla celá námořní flotila. Z těch mojich vytáhnu pásek ať mi to aspoň nepadá do kolem. Pak nohavice asi třikrát zahnu ale pořád to nestačí, ale co tak se přizabiju, nic nového.
Tak jsem asi deset minut bloudila než jsem našla pokoj ve kterém je Mike. „To ti trvalo tak dlouho se jenom převlíct?“ „můžu sad za to, že jsem holka?“ odpovím otázkou. „úplně jiná.“ Prodlouží první slabiku. „Co to zase kdákáš.“ Sednu si na gauč. „úplně jiná než sestra. Možná lepší.“ Šeptne spíž pro sebe. „He?“ podívám se nechápavě, ale taky s potěšením. „Jo lepší.“ Zopakuje Mike a klekne si přede mě. Pohladím ho po tváři, jako kdyby si ten dotek vychutnával. Pak se ke mně víc nahne a lehce mě políbí, už se snaží odtáhnout ale to mu já to zase lehce oplatím. Vstane a pomalu mě položí na gauč. Lehne si vedle mě a začneme se teďka už opravdově líbat. Jeho jazyk jemně prošel mými rty, mám v břiše motýlky. Rukou mi lehce jezdí pod tričkem na zádech a naše nohy se z neznámého důvodu propletly. Mzlíme se asi dvě hodiny, jsou to ale ty nejkrásnější hodiny co jsem zatím prožila.
Ležíme vedle sebe, sem tam mě Mike políbí do vlasu nebo polechtá a k tomu si povídáme. „myslel sis, že budeme to?“ „nevím, nebyl jsem si jistý. Kdyby tu ležela tvoje sestra a díky bohu, že ne, tak bych věděl co přijde už hodně dopředu. Já bych s takovýma holkama nemohl nic mít ani chodit, kamarádky to jo, to je opravdu skvělá kamarádka ale prostě to není holka pro mě.“ „je ti to líto, že nic nebylo?“ „Bylo! Byla to krásná doba, prožitá s tebou. Ani tak nezáleží jestli jsme spolu spali nebo ne, nejhezčí na tom je, že to bylo s člověkem kterého mám rád.“ „To mě máš jako rád?“ zasměju se. „No to si piš, že jo.“ „Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama.“ Podívám se mu do očí. „Já ti chci něco říct, víš no bylo by to pro mě poprvé.“ „Myslel jsem si to, podle mě by ses jinak neptala. No moje by to bylo… no.. ehm… prostě bylo.“ Zčervená. „Kolik je?“ zeptám se a přitom mu vlepím pusu. „Za pět třičtvrtě na dvě.“ „co?“ vyletím. „Musím domů“ „Opravdu?“ pohodářsky vstane a obejme mě kolem pasu, dá mi pusu na nos a já měním názor. „Nebo nemusím.“
Vzbudím se ale naproti mně není stěna polepená různýma plakátama či mýma kresbama nebo textu od písniček a básniček co jsem skládala v nemocnici. Ale dívám se přesně do sluníčka co je naproti mně v oknu. Otočím se na druhou stranu a podívám se na klidně spícího Mika. Ze stolu vezmu fix a na ruku mu napíšu vzkaz a pomalu se vypařím.
Potichounku vklouznu do svojeho pokoje, převleču se do pyžama a dělám, že spím tak za půl hoďky mě bude budit máma. Už hodinu a nic nebudí, buď zjistila, že jsem tu celou dobu nebyla nebo mě snad zapomněla probudit. Tak se převaluju v posteli a pořád čekám a pořád nic. Po hodině se naštvu a jdu se na ní podívat. Máma nikde a pak si vspomenu a plácnu se do čela. „Blbá sobota.“ Zazuřím a jdu si dělat něco na snídani, táta jako vždy v práci od pěti do pěti, od pondělí do soboty a máma má dneska ranní. Něco sním a pustím telku, na Mtv ni, tak se jdu dívat na pohádky. Slyším od ségry nějaký smích. Jdu ke dveřím, že už se podívám koho má v pokoij ale ten rozhovor mě upoutá. „Takže nějak zdrhnu… v klídku…. Oni jsou tak blbí, že je to lohnout bude lehký.“ „Ale se ti tam připletla tvoje sestra.“ „Naopak, jak vypadne do školy až kdesi na druhou stranu, tak si budou myslet, že to udělala ona a já ještě budu ta hodná.“ Hm. Ségra něco šije.
Stavilajsem se za Billym a to bylo otázek proč jsem se tak dlouho neukázala a kde jsem byla co dělala, horší než kdybych měla tchýni. Potom jsem se vydala za Mikim, už mě čekal před tak zvanou budovou kde jsme se seznámili asi nějaké pronajaté studio. „Ahoj zlato.“ Zdravím už od cesty. Kouká na všecky strany, pře sraženou kšiltovku DC skoro neviděl před sebe tak různě zvedal hlavu a rozhlížel se. „Tady jsem!!“ stojím před ním. „Jejku, promiň jsem tě nějak nemohl najít ale slyšel jsem tě.“ Stoupnu si na špičky abych mu vůbec mohla dát pusu. „Chyběla si mi.“ „Ty mě taky, kdybys věděl jak dlouho mi trvalo příd na to, že je sobota?“ „Co?“ zarazí se „Neřeš.“ Zavrtím hlavou a jdu dovnitř. „Jak tam vejdeš čekají tě dvě velké změny.“ Chytne mě za pas a oba jdeme za ostatníma.
Ani tak nevadí, že je Chazzy na červeno naopak, moc mu to sluší a je tak o padesát procent hezčí a tvrdší než předtím, ale to, že je Hilly na černo nerozdýchám, teďka aby začala nosit moje věci a už nás ani bůh nerozezná. Sladce na mě pohlédne ale pořád vidím nenávist v jejích očích. Snaží se pořád usmívat ale jak zjistí, že mě Mike drží za ruku pusa se jí nějak scvrkne.
Doma se zas pohádali, protože za prvé Hillery nesměla ven, švihla prachy na tu barvu a ani se na to nikoho nezeptala. A zítra musím zůstat doma i já abych nedopustila, že se zase vydá sestřička někam ven. V tomhle semnou bude asi souhlasit ale když ona nemůže ven přijde venek k nám. Večer píšu Mikimu. „Ty zlatko, ja nikam zitra nemuzu ale nebylo receno ze nikdo nemuze prid ke me, tak jestli tak vem kluky a pridte rano.“ Ani neprozvoní, no nic začnou se mi zavírat oči a já v pohodě usínám. „Kruci.“ Syknu když mi pod polštářem začne něco vibrovat a zanedlouho i řvát. Mike. „No co je?“ zívnu. „Neprobudil jsme tě?“ „Jo, probudil, kolik vůbec je?“ „Asi dvě hodiny ráno.“ Odpoví klidně. „no tak my příjmem už kolem sedmý, to už tam vaši nebudou ne?“ „Nebudou, počkej v kolik že to přejdete?“ „V sedm.“ „ty mě chceš fakt zabít.“ Znova zívnu. „proč bych tě zabíjel když tě miluju, papko za pět hodin.“ Položí a já spím dál.
Krásné ráno jak stvořené pro spaní, ne mě musí někdo budit. „Miláčku, už jsme tady.“ Pohladí mě po tváři. „No vidíš, tak si to užij a mě nech spát.“ Otočím se k němu zády a zase zavřu oči.“Ranní ptáče dál doskáče.“ Poťukáni na rameno. „Jo, víc sežere a dřív chcípne.“ Bobeček můj. Otočím s na něho zpátky a obejmu ho. Lehne si vedle mě. „To takhle vstáváš pořád.“ „i dřív.“ „zlato, prvně ve dvě teď v tolik.“ „tobě se chce asi spát co?“ jenom zakývám hlavou, „tak spinkej“ zašeptal a políbil mě na čelo.
Tak jsem spala do jedenácti, otevřu oči a vedle mě spokojeně pochrupkáva Miki. „lásko.“ Řeknu. Probere se a je hezky rozespalý.
Vlezu do obýváku, Chester a Bred skáčou po sedačce, Phoe přehrabuje stojany s CD, a protože to jsou moje a od Hill takže těch stojanu je tam pět asi po dvěsta padesáti CD, samozřejmě přepálených. Joe se podezřele snaží něco schovat a Rob mu pomáhá. Takže křupla váza, v sedačce praskli tři švy a Phoe těch CD-ček popřehazoval moc. „kde je Hillery?“ ptám se. Nic. „kde je?“ nic. „lidi!“ zaječím bezradně. „Odešla, říkala, že vás jde vzbudit a pak odešla."
Už pět dní se doma neukázala Hillery. Sedím s klukama u nich ve studiu a co nevidím, Hill, brblá něco Bredovi do ucha ten odejde a přijde z výrazem jak kdyby viděl ducha. „Bebe? Co je?“ podívám se na něho. „Jsou pryč.“ Řekne „A co ?“ zeptá se Chazzy. „Všecky naše písničky texty celé i to rozepsané. Prostě všecky akordy, prostě všecko!!“ rozkřičí se a všeci začnou hledat a běhat, všecko odsunovat a překopávat. Nic.
Večer mě šel Mike doprovodit domů, božatko byl úplně mimo, bylo mu to hodně líto, najednou se od dveří ozvala rána a pak jekot a pak kolem nás proletěla Hillery. „Huh, tak doma to nebude lehký.“ Obejmu ho. „ahoj, zlato a nějak to přežij.“ Dá mi pusu na čelo a odchází.
Doma to bylo hrozný, prvně si vyčítali to kvůli koho odešla Hill, pak, že bylo dobře, že odešla, pak začali vytahovat staré blbosti a došlo to až k tomu, že táta ukázal mámě ten dopis ta se mě začala vyptávat, tak jsem ji jenom němě přikyvovala. No a skončilo to tím, že táta i máma si sbalili věci a každý spali v jiné posteli, máma v obýváky a táta v pokoji pro hosty a že prý se chcou nechat rozvést. Tak a to bylo stokrát lepší než to co mě čekalo, doma jsem to ráno nemohla vydržet a tak jsem šlak Mikovi, nebyl tam, zpomněla jsem si, že kousek odtud bydlí Bred, taky nic, pak mě napadl Rob, pro změnu nic, vzdala jsem to a šla se podívat do toho pronajatého studia. Vejdu a všichni blbý pohled, Hillery měla krytý vítězný úsměv a Mike a Chester tam nebyli. Phoenix už skoro řekl ale přerušila ho Hilery. „Phi to nemá cenu promluvím k ní jako sestra, to bude lepší.“ Vstane a surově mě za loket vytáhne před budovu. „Tak a teď se tu neukazuj!“ zasměje se. „Proč?“ „Všichni ví, že ty papíry si vzala ty!“ „Co proč bych to dělala.“ „Mě to nepřišiješ, já tu přece nebyla. A už mi věříš, že tě na tu školu, dááááleko odtud dostanu?“ poplácá mě po zádech a odchází. Otočím se, se slzami v očích a nalepím se na Chazze. „A-ahoj.“ Šeptnu. „Hm“ odpoví a trochu do mě strčí. Za ním je Mike, hlavu sklopenou kšiltku zaraženou až k nosu a přes to kapuci. „Proč?“ zadívá se na mě. „Já to ne..“ „Prosím tě.“ Zavrtí hlavou a odchází. Tak to teda ne, jestli mě má aspoň trochu rád tak mi bude věřit nebo mi aspoň dá naději dokázat svoji nevinu. Tady nechci být rodiče se při nejlepším rozvedou, ztratila sem člověka kterého miluju, sestra mi to pro změnu dokázala celé posrat, před nějakým časem mi Billy řekl, že mám uměni nejlépe utíkat před překážkou. Tak to umění využiju odjedu na tu školu, teda odletím, je to vlastně už zítra a taky je maturyťák tam nejdu, byla bych zas pro změnu středem pomluv a naschválu, takže ne!
Sbalím si všecky potřebné věci táta mě odveze na letiště budu tu muset dřepět ještě tři hodiny skvělí,Billy tu je semnou, tak trochu se loučíme ale ani ne moc ani jeden z nás to totiž nemá rád. Sedí tu v kvádru vedle něho Becky v nádherných plesových šatech. „Ale teďka už vážně běžte.“ Snažím se dělat, že je všecko v pohodě přitom jsem na pokraji kolapsu. „protestace, já nikam nejdu.“ Zavrtí hlavou Becky. „Jo, noc je ještě v plenkách a za těma kryplama z naší a vedlejší třídy se mi fakt nechce.“ Dodá Billy a obejme Becky. Postavím se a nerózně chodím dokolečka před nima. Najednou mě někdo chytne zezadu dá mi ruku přes pusu a chraplavým hlasem mi zašeptá, že mám být v pohodě, ztuhnu jako dřevo a nechám se jím někam táhnout. Becky to sleduje docela vyděšeně a Billy někde zmizel. před parkovištěm mi dají šátek přes oči, ať se snažím, co se snažím do obličeje jim nevidím. Dali mě do auta a jedou někam pryč.
Někde zastavili a já s tím šátkem přes oči mám vystoupit ven, jak nevidím tak se jim tam ještě vyválím na zemi, luxus, to je přímo luxus. A pak mě někam táhnou. Sundají mi šátek a přede mnou stojí Billy z mýma kuframa, za ním Becky a vedle něho je Mike, za mnou Chester a Rob, pak ještě Joe a Bred a Phoenix je kdesi vzadu. „Co se to tu děje?“ zvednu obočí. „Hillery se prokecla.“ Řekl Chazzy a bral to jako omluvu, nic méně já taky. „Promiň, že jsem ti nevěřil.“ Řekne Mike a já se na něho vrhnu, doslova se na něho přisaju jako pijavice. „promiň, promiň, promiň….“ Opakuje pořád. „Miki, v pohodě ale příště mi dej aspoň šanci to vysvětlit.“ „Dám.“ Pak se mi ještě všichni omluví.
Naši se nakonec rozvedli, táta mi dal peníze co by jinak strčil do té moji školy, kde jsem nakonec neodjela, nastěhovala jsem se k Mikovi, protože jsem si nechtěla vybírat mezi mámou a tátou a tak to bude nejlepší, aspoň budu pořád s ním. Nakonec se našli i ty papíry a kluci to hned nahráli aby měli rezervu. Billy si našel samostatný byt, sice s ním Becky nebydlí ale je tam častěji než u sebe doma. Hillery byla na nějakých psychologických testech a zjistili jí, že je schizofrenik v nějakém pokročilém stadiu, stačí trocha něčeho co s ejí nelíbí a hned dostane záchvat, zavřeli ji do ústavu se kterého zdrhla a zabila se. Našli ji v řece a na břiše a rukách měla vyřezané rány.