Potuluju se cestou rovnou domů.Celý město je tak tichý, že si připadám, že jsem tady úplně sama.Slunce už pomalu zapadá a já doufám, že se před západem dostanu domů.Vím, proč se mám bát…Slunce zapadne a celé město bude patřit, těm, kterých se každý člověk, co tu ještě jako já je, bojí.I když já si z nich pořád dělám legraci.Z upírů..Už delší dobu se mě snaží nějaká skupinka chytit, vždycky jim uteču.Pak doma Jackovi, mému staršímu bratrovi, vykládám, jaký jsou to ale střeva.Možná, že je mezi nimi nějakej dobrej upír, ale žádnýho jsem zatím nepotkala.
Nade mnou se objevilo zablýsknutí a pak se ozval hrom.Vypadalo to na bouřku.Zvedla jsem oči k obloze.Vykulila jsem je!Slunce už bylo pryč!Nějak mi nevyšel čas, jak jsem byla zaměřená na své myšlenky. Rychle jsem si nasadila na hlavu kapucu, tak se mezi nimi možná ztratím…,,Sakra, sakra…"sykla jsem tiše, když začali první upíři vylétávat ze svých obydlí.Přidala jsem do kroku.Musela jsem k Jackovi dojít, asi měl pravdu, když mi říkal, že se nemám potulovat tak pozdě po ulicích, když jsou tu upíři.Jelikož jsem tvrdohlavej člověk, dělám si, co chci.I za cenu svého života…,,Zdá se mi to, nebo tady cítím člověka?"slyšela jsem za sebou hlas.Poznala jsem ho, byl to jeden ze členů tý bandy upírů, co po mě jdou.,,Do prdele!"zašeptala jsem si znovu.Pootočila jsem hlavu.V tom okamžiku se spustil déšť.Bouřka oznamovala svůj příchod dále, svými blesky a hromy.Byla tam celá skupinka.Jeden z nich si mě všiml.Cítila jsem, jak se do mě vpil očima.Musel mě poznat.Dala jsem se na útěk.,,Támhle je!"vyjekl hned.Slyšela jsem, jak běží za mnou.Nade mnou proletěl stín.Sakra!Vždyť bych zapomněla, že umějí i létat!
Zaběhla jsem do parku, kde bylo hodně stromů, takže mě snad nepoznají.Budou muset běžet jako já.Ze strachu jsem ale nedokázala zastavit.Dupala jsem do každý louže, které se přede mnou objevily.Vítr, který se zvedl, mi sundal kapucu.Kapky mě mlátily bolestivě do obličeje.Vysmívaly se mi, cítila jsem to.,,Chytí tě, Terry."posmívaly se mi.Utřela jsem si je rychle z obličeje, i když jsem věděla, že se na můj obličej zase vrátí.,,A mám tě!"seskočil na mě ze stromu jeden upír.Povalil mě do bahna.Kutáleli jsme se dolů z nějakého kopce.Ještě jsem ho stačila odkopnout, aby mě nechal.Odletěl dál, ale stejně vrazil zády do stromu.Konečně jsem se zastavila, taky o strom.Upír se zastavil těsně vedle mě.Byl v bezvědomí.,,Alespoň nějaký to štěstí mám."oddechla jsem si.Byla jsem za prvé úplně promočená a za druhé celá od bahna.
Postavila jsem se na nohy.Rozhlížela jsem se kolem sebe.Nacházeli jsme se v nějakém lese…,,V lese?!"vyjekla jsem a uskočila dozadu.Nikde není bezpečno.Ve městě jsou upíři a tady v lesích jsou zase obrovští pavouci, hodně podobní lidem.
Vzpomínala jsem, když mi o nich Jack povídal.,,Mají obrovské sítě.Jenom čekají, až se do nich někdo zamotá a je jejich.Jednou jsem tu síť viděl, byla nádherná, ale mrazilo mě z toho v zádech.Naštěstí jsem žádného pavouka neviděl, takže jsem z toho vyvázl.Ale vím, že když se do jejich sítě zamotáš, už tě nepustí…Prý mají svůj dům někde uprostřed lesa.Radím ti, Terry, radši se lesům vyhni…"Otřásla jsem se.Jedinou věc, kterou jsem si přála byla ta, abychom nebyli - i s mým společníkem - uprostřed lesa.I když bych mu přála, aby ho nějakej ten pavouk sežral!Sklonila jsem na tu zrůdu oči.Pohl se.Začal se probouzet!Ustoupila jsem dozadu.Prudce otevřel oči.,,Ale, ale, večerní svačinka…"usmál se.Než se on stačil zvednout, rozběhla jsem se dál do hloubi lesa.V hlavě mi zněly myšlenky na pavouky, ale musela jsem utéct před tím upírem, jinak budu jako oni a to se mi nechce!Upír neměl možnost letět, protože by se sám zabil o větve stromů, takže jsem měla náskok.Před sebou jsem spatřila nějaké stavení!Mohla bych se tam schovat a možná, když tam něco bude, využít nějakých věcí, abych se ho zbavila.Druhá část mozku, mi ale připomněla ty pavouky.Rozhodla jsem se pro úkryt!Z blízka vypadal dům jako zřícenina.Uklidnilo mě, že tam určitě žádní pavouci nebudou.Rozrazila jsem dveře.Ani jsem se nezadívala do místnosti, hned jsem zabednila dveře, nějakým starým kouskem nábytku, co jsem našla u dveří.Upír vrazil do dveří.,,Mně neutečeš!"mlátil do dveří.Pak ale jeho rány přestaly.Zadívala jsem se dírou ve dveřích ven, upír byl pryč.Otočila jsem se konečně do domu.Polkla jsem a věděla jsem, že jsem udělala obrovskou chybu.Přes půlku místnosti se od zdi ke zdi rozpínala jedna obrovská síť.U stropu visela další a ještě větší.Jack měl pravdu…Byly nádherné, ale ucítila jsem to mrazení v zádech.Při představě, co to mohlo udělat…,,Jen klid, Terry.Neupozorníš je, když se nedotkneš sítě, nebo se do nich nezapleteš."klidnila jsem nahlas.Tiše jsem prošla kolem sítě, abych prošla do další místnosti.Nedokázala jsem si, ani představit, co by se stalo, kdybych se do nějaké zamotala.Další místnost vypadala podobně, ale byl tu jeden problém, mezi dvěma pavučinami byla jen malinká škvírka, kterou bych se měla protáhnout…Teda tohle dobrodružství mě už nebaví ale vůbec!Blížila jsem kolem sítí strašně pomalu, abych o žádnou síť opravdu nezavadila.Zatajila jsem dech.Pomalu jsem se propletla kolem sítí.No já se protáhla!To mi umožnilo cestu do další místnosti.Tam jsem zůstala strachy stát.Bylo zde pět obrovských sítí, které totálně bránily dostat se dál.Na každé z nich jsem viděla kostlivce omotané do pavučin.Každý z nich měl otevřená ústa.Dolní ret se mi mírně rozklepal.,,A je konec!"přiběhl ke mně z levé chodby, které jsem si nevšimla, upír.Uskočila jsem dál, ale abych se nedotkla sítě.Ten upír neměl vůbec strach!Upír se zastavil těsně před sítí.Na pravé straně jsem spatřila schodiště nahoru.Rozběhla jsem se po něm.Schody byly omotané malými pavučinami, jako od normálních pavouků.Upír spěchal za mnou.Musela jsem se před ním někam schovat.Vyběhla jsem schodiště, celá chodba byla zaplněná pavučinami.Na konci chodby ale bylo okno, kterým dovnitř pršelo, šance na útěk!Něco mě napadlo.Přimáčkla jsem se ke zdi, těsně u schodiště, kde pavučina nebyla.Upír už byl skoro nahoře, viděla jsem jeho stín.Vyběhl nahoru, ale nestačil zastavit.Proběhl první sítí, kterou protrhl.Pak proběhl i druhou, ale na třetí to bylo málo.Svalil se na ní, ale už se neprotrhla.Jako by byla silnější než ostatní.Upír, omotaný ještě pavučinami z první a druhé sítě, sebou začal škubat.Dole u schodiště jsem uslyšela nějaký zvuk, nedalo se to k ničemu přirovnat, ale tušila jsem, co to je.Pavouci…Prošla jsem potrhanými sítěmi, ale abych se žádné nedotkla.Zastavila jsem u upíra, který na mě těkal očima.,,Dávej si bacha na pavouky, kámo."sykla jsem na něj.Upír něco zamumlal přes pavučinu, co měl na ústech, ale na slovo se nezmohl.Zvuk se víc a víc blížil.Otočila jsem se, protože jsem si všimla, že k oknu vede podél zdi cesta, bez pavučin.Upír ale trhl nohama, že mě povalil do místnosti na levé straně.Propadla jsem jako upír jednou sítí, pak i druhou.Cítila jsem, jak mě čím dál tím víc spoutává.Propadla jsem na třetí, na čtvrtou jsem jenom dopadla.Ta už se neprotrhla.Síť byla strašně lepkavá, nedokázala jsem se od ní odpoutat, ať jsem sebou škubala, jak jsem chtěla.Spíš mi připadalo, že se na síť lepí, čím dál tím víc.Dostala jsem strach.Velký strach.Sledovala jsem upíra, který byl stále na chodbě.Blížil se k němu stín.Začal sebou škubat ještě víc.Než jsem ale spatřila, co se tam blížilo, dveře se zabouchly.Sledovala jsem kliku, na které visel provazec pavučiny.Nebyla jsem schopná zvednout hlavu.Síť mě pevně svírala.
,,Prosím ne…"zašeptala jsem, protože se mi pavučina neomotala kolem úst.V pravém rohu místnosti se něco pohlo.Neviděla jsem tam.Najednou celou místnost prosvítil blesk.V rohu na pavučině seděl člověk.Blesk mi odhalil jeho úsměv a tesáky, dokonce měl větší než mají upíři.Podle černých drápů mi došlo, že je to pavouk.Světlo ustalo.Celá síť se začala chvět, jak se pavouk spouštěl dolů, ke mně…Strachy jsem omdlela.
Probrala jsem se.Hned naproti sobě jsem spatřila toho upíra.Byl v bezvědomí, jako já ještě před chvilkou.Překvapilo mě, když jsem pohla hlavou, abych se podívala dolů k zemi.Visela jsem na pavučině asi dva metry nad zemí.Pavučinu jsem měla teď už pevně omotané kolem těla.Vypadala jsem jako ty kostlivci.Jenom jsem nebyla kostlivec, zatím…Začala jsem proklínat ten den, kdy jsem Jacka neposlechla a nepřestala být tak tvrdohlavá!,,Je to jen moje chyba, Jacku, promiň.."naběhly mi do očí slzy.Cítila jsem, že nejsme v místnosti sami.Zvedla jsem hlavu ještě výš, než jsem byla já.Dívala jsem na pavouka.S černými vlasy, ale krásně hnědýma očima.Tesáky už neměl taky velké jako předtím.Drápy měl ale pořád.Měl hezkou tvář.Usmíval se a každou chvilku mrkl.,,Neubližuj mi, prosím…"poprosila jsem ho.Po tváři mi stekla jedna slza.Pavouk mě najednou začal smutně sledovat.Posunul se blíž dolu ke mně.S rozklepanými rty jsem ho sledovala.Jeho tvář mě klidnila i strašně děsila.Zastavil se ode mě asi metr.Natáhl ruku k místo, kde stékala další moje slza.Položil svůj ukazováček a prostředníček na mojí tvář.Těch drápů jsem se bála, ale jeho prsty byly teplé.Setřel slzu.Pootevřel pusu, aby něco řekl, ale..,,Chestere!Co děláš u naší večeře?"objevil se v místnosti další pavouk.Sklonila jsem na něj hlavu.Modrovlásek s hnědýma očima.Vypadal naštvaně.Polkla jsem, když řekl, že jsem večeře.Ale překvapilo mě, když řekl, že tenhle pavouk nade mnou je Chester…Takže ten dole musí být Mike.Už je to dlouhá doba, co se Linkini vypařili.A já si myslela, že se z nich stali upíři.Nikdo už o nich dlouho neslyšel.Nečekala jsem, že se s nimi setkám takhle..Chester nic neřekl.Mike přešel blíž k pavučině.Přilezl k nám.Pozoroval přitom Chestera.,,Nezapomeň, že je to jídlo."připomněl mu znovu, mě to trhalo uši.Zavřela jsem vystrašeně oči.,,Já vím, Mikeu."doplnil Chester.Cítila jsem, jak leze někam pryč.Mike mi přejel drápem po krku.Otevřela jsem oči a polkla.,,Takže nejsi upír, já si myslel, že ano.Nějaká novota."sledoval mě.Nedokázala jsem se mu dívat do očí.Podívala jsem se na upíra.Taky se pomalu probouzel.,,Druhá svačinka se taky probouzí."olízl se.Chester seděl na pavučině naproti mně.Upír se probudil úplně.,,Vítej v našem příbytku, upíre!"vešel do místnosti Joe.,,I vy, slečno."posmíval se.Za ním se objevil i Dave, Rob a Brad.
,,Jestli si myslíte, že mě sníte, jste na omylu, hmyze!Ostatní už mě určitě hledají!"začal na ně ječet upír.,,Jen ať přijdou, budeme mít hostinu."promnul si ruce Dave.Brad i Rob se na sebe usmáli.,,Oni nebudou tak blbý jako já!Že jsem se nechal od vás chytit!Ale za to děkuju jen mojí večeři…."probodl mě očima.Zašklebila jsem se na něj.,,Víš, co bude nejlepší?"zamyslel se Rob.Upír se na něj tázavě podíval.,,Když sklapneš!"vystřelil po něm pavučinu, která mu zacpala pusu.Rozhlédla jsem se po nich.Mike přelezl k němu.,,Ty půjdeš jako první, upíre."vystrčil tesáky, které ještě víc vyrostly.Otevřela jsem pusu.Všichni se k němu hned seběhli taky.Upír sebou začal házet.Mike se mu zakousl do tepny.Krev se rozstříkla po celé místnosti.Ostatní k upírovi přelezli.Každý se zakousl do jiné části jeho těla.Začali z něho vysávat krev, ale i všechno ostatní.,,Ne…"zašeptala jsem.Z tý podívaný se mi dělalo špatně.,,A to se stane i se mnou…"proletělo mi hlavou.Celá místnost se mnou zatočila…
Někdo pohl se sítí.To mě probudilo.Hned jsem otevřela oči, cítila jsem, že mám úplně vyschlo v krku.Jazyk se mi lepil na patro.Měla jsem žízeň.Můj pohled se střetl s kostlivce, která patřila upírovi.,,Teď už to čeká jenom mě…"zašeptala jsem.Síť se znovu rozklepala.Rozhlédla jsem se kolem sebe.Nad mojí hlavou opět seděl Chester.Že už by přišel můj čas?Sklonila jsem hlavu a jenom se připravovala na bolest.Bude to vůbec bolet?,,Nepřišel jsem tě sníst…"promluvil konečně.Zněl roztomile a ne nebezpečně, jako tak jsem ho slyšela naposledy, než zmizel.,,Jsi pavouk, tak proč by jsi to neudělal?"sledovala jsem tu podlahu pod sebou.,,Já ti nechci ublížit.Opravdu ne…"přilez níž, vedle mě.Pořád se na mě díval.Nic jsem mu k tomu neřekla.Nemluvil pravdu, co bych tu jinak ještě dělala?,,Jak se jmenuješ?"změnil téma.,,Jsem -",,Já vím, kdo jsi, Chestere.I kdo jsi byl."sledovala jsem kostlivce.Chester byl zticha zase teď.,,Ty mě tedy znáš, tak proč bych neměl znát tebe?"usmál se najednou.Překvapilo mě, jak se mnou mluvil.,,Jsem Terry."přetočila jsem se na něj zase.Pečlivě si prohlížel mojí tvář.,,Terry…"šeptal si u toho.Dívala jsem se na něj taky.Uchvacovaly mě ty jeho hnědý oči.I ty rozčepýřený vlasy a úsměv, co se mu na tváři objevil.Spatřila jsem, jak se ke mně blížila jeho tvář.Hlavou mi proletělo, že chci, aby mě políbil.Konečně jsem se s jeho rty setkala.Líbal pomalu, jako by se do mě vpíjel.Žízeň byla hned pryč.Zahřívalo mě to.Pronikl mi jazykem do úst.Hrál si s mým jazykem.Cítila jsem, jak mě hladí po mém spoutaném těle.Nebránila jsem se mu.Stejně bych se neměla jak bránit.Obkročmo se na mě posadil.Byla jsem pod jeho mocí.Pořád mě líbal ani na chvilku nepřestal.Rukama si zatím pohrával s pavučinami, které obklopovaly moje tělo.Odtáhl se ode mě.Zadívala jsem se mu hluboko do očí.,,Proč jsi to udělal?"nezmohla jsem se na jinou otázku.,,Zapletla jsi se do mé sítě, Terry."sklonil se ke mně zase.Naposledy mě dlouze políbil.Pohladil mě po tváři.,,Když budeš spát, neublíží ti.Jíme jenom, když je oběť vzhůru."zašeptal mi do ucha.Pak slezl po pavučině dolů a zmizel z místnosti.Dívala jsem se za ním.Ale dám na jeho radu.Alespoň kvůli jeho polibkům…Zavřela jsem oči.Musela jsem přemýšlet nad tím, proč jsem vlastně chtěla, aby mě políbil.Opravdu jsem se do něj zamilovala?Zamilovala jsem se do pavouka?Jsem zamilovaná?Nebo jenom chci, aby mi pomohl?Lámala jsem si s tím hlavu.Jeho polibky mě překvapily, že už jsem neměla žízeň.Ale opravdu se vrátila ta láska k němu, jako když ještě zpíval?Zase jsem se do něj zamilovala?Měla jsem v hlavě tolik otázek, na které jsem neměla odpovědi.Vrátila se mi únava a já usnula.
,,Terry, probuď se…"slyšela jsem jeho hlas.Políbil mě hned na ucho.Rozespale jsem otevřela oči.Zase ta žízeň!Venku to vypadalo na noc.,,Chestere, já mám žízeň…Prosím tě."zkoušela jsem ho poprosit o vodu.Sklonil hlavu k zemi.Smutně…Pak jí ale zvedl.S úsměvem…,,Polib mě…"naklonil se ke mně.Nevěděla jsem, proč to chce, ale udělala jsem to.Zase jsme se začali líbat.Já dostala odpovědi na všechny své otázky.Opravdu jsem se do ně zamilovala.Ani on sám si nedokázal představit, co se mnou ty jeho polibky dělali.Miluju ho…Odtáhl se.Žízeň byla fuč.,,Je to lepší?"hladil mě po tváři.,,Miluju tě…"svěřila jsem se mu se svými city.Překrásně se usmál.,,Já tebe…taky."daroval mi za odměnu další polibek.,,Chestere, pusť mě, prosím…Utečeme."požádala jsem ho.,,Ještě ne, Terry….Já musím.Mike tu bude každou chvíli."odvrátil se od mé tváře.Já nevěděla, co si o tom mám myslet.Proč byl chvilku smutný a pak veselý?Proč se ode mě teď odvrátil?
Nestačila jsem se ho ani zeptat.Hned byl pryč.Únava přišla nějak brzo a to jsem ještě před pěti minutama spala.Nedalo se tomu odolat, musela jsem usnout…
Síť se klepala.Dělala jsem, že spím.Někdo mě chytl za hlavu a zvedl mi jí.,,Jen se podívej, Dave.Už se pěkně bílá, přesně to jsme potřebovali.Díky Chazzymu si ničeho nevšimla..Udělal to docela dobře…Myslím si, že si dneska večer dáme člověka."mluvil Mike.
Poslouchala jsem je.Srdce se mi zastavilo.Nevěděla jsem, jestli jsem to pochopila dobře.Poslouchala jsem je dál.,,Slyšel jsi, jak jí řekl, že jí miluje, Mikeu?"optal se Dave.Mike něco zabručel, jako souhlas a ještě jednou mi přetočil hlavu na další stranu.,,Myslíš si, že to myslel vážně?"
Mike se tiše rozesmál.,,Prosím tě, Dave!Vždyť to takhle dělá vždycky, když tu máme nějakou holku, ať je to člověk nebo upír!I když tohle je první holka jako člověk.A ty se pokaždé ptáš na to samé…Jasně, že to nemyslel vážně, ty pako!Náhodou to udělal velice dobře.A slyšel jsi.Terry ho taky miluje.Tohle mě vždycky baví na konec, když se všechno proflákne…",,Proč to musí dělat jenom Chester?"vztekal se tiše Dave.,,Protože na Chestera holky letí, a on jediný dokáže vpustit do lidí a upírů ten jed…Místo vody, kdyby se jí ale napila, tak máme po srandě.Ale já nic neřekl!Joe říkal, že si to mám nechat pro sebe!",,Alespoň to můžu říct ostatním!!"promnul si ruce Dave.,,Ne, to si necháš pro sebe, ale pojď než se probudí.Já si teda skočim pro něco malýho do lesa."pustil mi konečně hlavu, která mi sjela na hruď.Takže…To nebyla pravda!Já ho ale opravdu milovala a on mě ne!Bolelo to a moc.Všechny city ke mně hrál, jako ke každé holce.A já…ho měla opravdu velice ráda..,,Proč, Chestere?"rozbrečela jsem se tiše.Měli mě radši zabít hned, abych tohle nemusela podstoupit.Zaslepil mě a otrávil.Proto ta únava, proto byl veselý, protože věděl, že je to jenom divadlo.Proto ty polibky…Nedivila jsem se, už proč to nikdy nezašlo dál než k polibkům a nějakejm dotykům.Proto nechtěl útěk.Začala jsem škubat sítí.Nevnímala jsem, ani že Chester přilezl stropem ke mně.,,Terry, co se děje?Uklidni se!Kluci jsou tady…"posadil se na mě zase obkročmo.Zvedla jsem k němu svoje uslzené oči.,,Co se stalo?"chtěl se dotknout mé tváře.Prudce jsem mu uhla.,,Nedotýkej se mě!Já vím - vím, co tímhle chceš dokázat!Klidně mě sežer teď!Nemám už proč tu být!"křičela jsem na něj.Z očí mi tekly slzy.,,Ale co to povídáš?"dotkl se mých tváří stejně a naklonil se ke mně.Škubala jsem hlavou i celým tělem.Nepustil mě.
,,Nehraj si!Slyšela jsem Mikea a Davea!Takhle se tu líbáš s každou!Vpouštíš do mě jed!Prosím tě, zabij mě!"nedívala jsem se mu do očí.Měla jsem strach, že mě zase dostane.Miluju ho pořád, ale strašně to bolí.,,Tys je slyšela?Ale já …",,Ty mě nemiluješ!Já tebe ano, Chestere!Co jsem pro tebe já?"zvedla jsem na něj oči.Chester sklonil hlavu k zemi.,,Potřebujeme jíst…"oznámil mi.Pustil moje tváře.Věděla jsem, co tím myslí.Jsem pro něj jenom jídlo…,,Chestere, co je?!"vlezl dovnitř i Brad.,,Zalez zpátky!"sykl na něj Chester a tesáky v puse se mu zvětšily.Brad zmizel do druhý místnosti.Otočil se na mě.Tesáky měl stejně dlouhé pořád.Zavřela jsem oči.Tušila jsem, že to udělá.Alespoň už to přestane bolet..Přestane mě bolet srdce.Políbil mě.Trhala jsem sebou, aby mě nechal.Nepřestával.Nedokázala jsem mu bránit.Unavil mě..Vpustil do mě zase jed.Usnula jsem…
Celá žíznivá, sleduju toho pavouka, kterýho miluju ale pořád.Leží na pavučině naproti mně a spí.Proč vždycky naletím a pak mě to mrzí?Jsem fakt taková naivka?Jsem…Nechá mě, aby mě dneska snědli.Vím to.Jsem pro něj jenom jídlo.Nikdy nic víc nebudu, ani jsem nikdy nebyla.Nedokážu vysíleností ani brečet.Ten poslední polibek mě úplně vysílil.Zkoušela jsem sevřít ruku v pěst.Nešlo to..Zkusila jsem to znovu.
Najednou jsem tam udělala díru!Ta pavučina už byla asi stará, tak už nebyla taková pevná.Udělala jsem to samé i s druhou rukou.Útěk!Budu moct utéct!Zvedla jsem oči na Chestera.Jestli ale pohnu sítí, tak ho probudím a nepustí mě..Pomalu jsem prorazila i pavučinu celých rukou.Mohla jsem pohnout rukama!Pomalu jsem si strhala i pavučinu z hrudníku, břicha a nakonec i z nohou.Strašně pomalu a velice opatrně jsem pohla nohama.Síť se s mým údivem ani nepohla.Sklonila jsem hlavu k zemi.Musela jsem skočit.Doufala jsem, že Chestera neprobudím…Skočila jsem.Dopadla jsem na nohy.Udělalo to docela ránu.Chester se ale ani nehl.Vydechla jsem.Vydala jsem se strašně pomalu najít cestu ven.V další místnosti spali i ostatní.Vypadalo to, že je ráno, jinak by nespali.To by bylo plus, zůstali by spát a já se vypařila pryč.Kráčela jsem utahaně, ten jed pořád zabíral.Jak říkal Mike, musím se napít vody…Prošla jsem kolem pavučiny, kde spal Rob.Zavadila jsem o jeho síť, ta se rozklepala.Jenom jsem sledovala, jak otevřel oči a zadíval se na mě!,,Chce utéct!"vyjekl.Ostatní to probudilo.Strčila jsem do něj, přepadl přes svojí síť.Rychle jsem vyběhla ze dveří.Slunce ale nesvítilo!Byla tma!Běžela jsem nejrychleji, jak mi únava dovolila.,,Neutečeš, Terry!Jsi naše!!"slyšela jsem někde za sebou Mikeův hlas.Můj oblíbený kopec!Šplhala jsem nahoru.Věděla jsem, že jsou mi za zády, ale už mě nedostanou!Už ani Chester…Už jsem byla nahoře!Kolem nohy se mi omotala pavučina.Někdo zatáhl dozadu.Padla jsem na záda a začala padat dolů, kudy mě táhla pavučina.Našla jsem poslední sílu a přetrhla jí.Zase volná!Vyběhla jsem nahoru.Na ulici jsem nepotkala žádného upíra, rozběhla jsem se ke kanálu, tudy se taky dostanu, co nejrychleji domů…Za Jackem…
Otevřela jsem oči.Ležela jsem ve své posteli.Jack seděl na židli vedle mojí postele.Hlavu měl zabořenou ve dlaních.,,Jacku?"posadila jsem se na postel.Jack sebou škubl a podíval se na mě.,,Ségra!Konečně!"padl mi kolem krku.Na rameno mi spadla slza.,,Kde jsi byla?Víš, jak jsem se o tebe bál?!"zvedl hlavu.Zadívala jsem se na nohu.Pořád tam byla pavučina.Pustila jsem Jacka a sundala si jí.Podala mu jí.Jack vykulil oči.,,Pavouci?"nevěřil vlastním očím.Přikývla jsem.Vzpomněla jsem si na Chestera.,,Co se stalo?Proč jsi tam byla?Říkal jsem ti, ať tam nechodíš, Terry!"nespouštěl ze mě oči.,,Jacku, já o tom nechci mluvit, promiň.Já…musím si to v hlavě srovnat sama, Jacku."sklonila jsem hlavu k zemi.Jack mě ještě jednou objal.,,Nechám tě osamotě, Terry.Až to bude lepší, tak mi to řekneš, viď?"pohladil mě po vlasech.Přikývla jsem.Odešel z mého pokoje.Položila jsem si hlavu na kolena.,,Miluju tě, Chestere."zašeptala jsem, když jsem sledovala jeho fotky na stěnách pokoje.Já si to uvědomuju, ale on ne.Opravdu jsem proklínala tyhle dobrodružství.Zapřísáhnu si, že už nikdy nebudu nic dělat sama a rozhodně ne takovýhle výlety.Radši budu doma s Jackem.Položila jsem se na postel.Potřebovala jsem se pořádně prospat, teď už opravdu.Dostat se z toho všeho a zapomenout, pokud to půjde, na Chestera.
Zdál se mi divný sen.Zdálo se mi, jak se zase honím s těma upírama.Pak jsem ale uslyšela, Jackův hlas jak křičí:,,Terry!"Rozhlédla jsem se kolem sebe.Nikde jsem ho neviděla.Zastavila jsem se u stromu a čekala, až upíři proběhnou kolem mě.Kolem mojí hlavy prolétl větřík, takový studený a to jsem stála na místě!Zavrtěla jsem hlavou.,,Mám tě!"shodil mě zase dolů upír.,,Ne, už ne!"vyjekla jsem vyděšeně, chtěla jsem, aby se to opakovalo!Probudila jsem se.Uvědomila jsem si, že už nejsem u sebe v pokoji…Byla jsem zase u pavouků!!Ležela jsem přikrytá na jedné pavučině, když jsem se pečlivě rozhlédla kolem sebe, poznala jsem tu místnost.Byla to ta, jak jsem se do ní spadla, díky upírovi, a zamotala se do sítě.Zvedla jsem oči k pravému rohu, jestli tam někoho nenajdu.Viděla jsem tam stín.Posunula jsem se dozadu.Zase to začíná?Nespím ještě?
,,Terry, nechoď pryč."slyšela jsem Chesterův hlas z rohu.,,Nechci ti ublížit.",,To už jsi říkal předtím, Chestere.A stejně jsi mi ublížil."zesmutněla jsem zase.,,Přišel jsi snad dokončit, co jsi začal?Proč tu jsem?Jak jsi věděl, kde mě máš hledat?"Chester se posunul blíž na světlo měsíce, co svítil venku.,,Nechci ti ublížit, Terry.Musel jsem tě najít…",,A proč?"nevadilo mi, ani že neodpověděl na ostatní otázky.Chester se přisunul ještě blíž.,,Celou dobu jsem myslel, že to budu hrát a že si tě sníme…",,Vždyť jsi to udělal, tak proč to, že sis to myslel?"vrtěla jsem hlavou.,,Myslel jsem si, že to budu hrát, Terry.Ale už od první chvíle, jak jsi mě poprosila o to, abych ti nic neudělal, jsem se zamiloval…Nevěděl jsem, co mám dělat, když jsem do tebe musel vpustit ten jed.Já nemohl klukům říct, že tě miluju.Mrzí mě, že jsem ti to neřekl.Musel tě najít, abych ti to řekl a omluvil se ti.Tvoje polibky mi dokázaly to, co ke mně cítíš.Lituju i toho, že jsem ti řekl, že jsi jenom jídlo…Není to pravda.Já jsem tušil, že utečeš.Probudila jsi mě, když jsi seskočila dolů, ale nechal jsem tě jít.Nechtěl jsem, aby kluci věděli, že jsem tě nechal jít.Vysvětlil jsem to a … promiň, mi to všechno."omluvil se mi.Tiše jsem sledovala, jak se na mě dívá.,,Já nevím, co k tomu říct, Chestere.",,Nebudu ti mít za zlé, když odejdeš."kývl ke dveřím dole pod námi.Přisunula jsem se k němu blíž.Natáhla ruku k jeho tváři.Konečně jsem se ho mohla dotknout.,,Takže mě miluješ?"pohladila jsem ho.Něžně a pomalu.Tváře měl krásně teplé.,,Miluju a moc."díval se na mě s velkým a roztomilým úsměvem.,,Jak jsi mě našel?"pozorovala jsem jeho tvář.,,Tu pavučinu jak jsi měla na noze, mi dokázala pomoct tě najít.Svojí pavučinu najdu všude…"ztlumil hlas.Najednou mi došlo, že jsem tam nebyla sama.,,Chestere, a co jste udělali Jackovi?To je můj bratr, starší bratr."přerušila jsem svoje i jeho myšlenky.,,Jack?To myslíš toho dlouhána?"zamyslel se.Přikývla jsem.,,Visí na pavučině dole.Kluci si s ním hrajou…"nasadil nevinný úsměv.,,Mysleli jsme si, že k tobě nepatří."Naklonila jsem se k němu.,,Když mu nic neudělaj, nevadí to.Jen ať si hrajou.."usmála se na něj.,,Nic se mu nestane, neboj se, Terry."obejmul mě kolem boků.Políbil mě.Necítila jsem, že by do mě vpustil jed.Projela jsem mu rukou ve vlasech.On mi pomalu sundal triko.Odtáhla jsem od něj obličej.Sundala jsem mu triko.Nepřestal mě obdařovat polibky a já zase jeho.Cítila jsem z něho, že mě chce a já zase jeho.,,Chceš to?"zašeptal mi do ucha.Stydlivě jsem přikývla.
Začal si hrát s mým tělem.Já s jeho taky.Hladila jsem všude, kde jsem věděla, že se mu to bude líbit.Vysvlékli jsme se navzájem.V jeho náruči jsem se vznášela.Připadala jsem si jako motýl, který má křídla.,,Miluju tě."zopakoval znovu ty krásný slůvka.,,Já tebe taky, Chazzy."zakousla jsem se mu mírně do ucha.Z konečků prstů mu vystřelila pavučina, která se mi omotala kolem boků.Chester její konce pevně chytil.
,,Jsi moje…Jako tahle pavučina."přitáhl si pavučinu blíž k sobě a mě tím taky.Celá červená jsem se na něj usmála.Zase se mě políbil.Vnikl mi do pusy jazykem.Pavučinu pořád držel v rukách, asi si myslel, že bych mu utekla.Najednou nás oba ale přerušil smích, který zněl dole od dveří.Oba jsme se tam podívali.Mačkali se tam ti hajzlové, zbytek Linkin Park.,,Teda, Chestere!"mrkal po něm Mike.Chester se na něj zašklebil.,,Chazzy, použij svojí pavučinu…"zašeptala jsem mu do ucha.,,Výborný nápad, Terry."políbil mě za odměnu.,,Máte smůlu, kluci.A neubližte Jackovi, to je můj brácha!"mrkla jsem po nich zase já.Kluci na sebe vytřeštili oči.Chester udělal kolem nás pevnou a krásnou síť, aby nás kluci neviděli.Pod námi taky ještě zpevnil síť, aby nás kluci neviděli i zdola.Poslední, co jsem od nich slyšela, bylo:,,On je tvůj brácha, Terry?"Síť byla hotová.Položil mě na ní.Bylo to jako bych ležela na krásně měkký posteli.Chester se na mě zezhora usmál.,,Kde jsme to skončili?"naklonil se ke mně.Obdařil mě polibky, které mi opravdu naznačovali, že mě miluje.Vracela jsem mu to stejně.A tak se ptám sama sebe…Kdo by neměl rád pavouky? ,))