Zlato! Už vstávej, ne dneska se z postele ani nehnu, je přeci pátek 13. Ale Chezzyne nebud pověrčivej. Ne ale znáš mě ne? Jo až moc dobře. Asi o hodinu později jdu zpátky do ložnice, Chezz krásně rozvalenej po celý posteli VSTÁVEJ, přišli pro tebe kluci, že prej jdete něco nahrát… Jdu říct klukům že už jdeš jo? Hmmm. Zamumlal a tím mě jako by poslal do prdele… Vzala jsem proto hrnek s ledovou vodou a chrstla to po jeho xichtě a zdrhala se schovat za Robe a ostatní, Chezz přiběhl srandovně nasranej a kluci mi dělali zed a tak mě neviděl… Ale smích mě prozradil, bo Chezzyn byl jenom v trenclich a ještě k tomu mu spadli… Takže lavina smíchu pokácela kluky na zem a mě pak Chezz viděl. Ups, zdrhala jsem co mohla na zahradu ale nabourala jsem do dveří a plácla sebou Mikovy pod nohy, právě totiž opozděle přicházel, (není divu že jsou Mike z Chesterem tací dobří kamarádi: smích) Když si Chezze představím tak před 10lety moc nemám sílu se smát, byl zarosltlí, dlouhé vlasy no vypadal jako nějaký sociál, byl vyhublej po tom strese a taky po marihuaně a vůbec včech drogách…
Ale z5 do reality a z5 na zem, a do světa plného špíny a hnisu, který nechce ustoupit, a reje se dál a dál do nitra duší těch co se jím nechávají uřírat. Po šedivejch ulicích chodí spoustu zorcenejch duší, které umírají jsou tak černé, procházím jima a říkám si : umřít je cíl!!! Sedím v houpacím křesle, a přemýšlím na tom, jak mohl člověk jako je on vypustit taká slova z ust, taký krásný, slavný člověk… A kterého z celého srdce miluju. Takovíma slovama mi hodné ublížil, ale ted?
Utíkám na zahradu a schovám se na strom který je, jako každé léto bohatě obklopen třešněma. No tak, Lauří ukaž se tu… nenápadně po něm házázím pecky az se konečně trefím, přijde na to že jsem to já? Ano přijde, a sejme mě ze stromu, který dva nedokážeme obejmout, zasadil ho tu náš zemřelí děda, když jsme se narodili… Spadla jsem na zem, a on mě chytil abych nespadla na zem, přesně tak, jako když jsme byli malí.
Ted je tohle všechno minulostí a dávnou ztracenou vzpomínkou, zakopanou někde hluboko v šuplíku, je to odemě tak daleko že nemám sil na to vzpomenout více.
Bylo to celkem nedávno co se rozešli naše rodiče a Chester spadl do drog a do ruzného svinstva. Naše maminka ho z toho vytáhla a on s tím přestal, ale ne na dobro, porád když má tu svou náladu, si dá cigaretu marihuany. A pokaždé říká že si tím očistí duši. Několik nocí nebyl doma, nedal o sobě vědět jestli žije atd… Byl jako labut: ta když ztratí toho druhého tak umře a on šel smrti vztříc, chtěl umřít, s pocitem že ho nokdo nemiluje a nemá rád.
Pak ale poznal lásku, kterou ted miluje má s ní dítě, které učí hrát na hrnce jako na bycí jeho kamarád Rob, s kterým se potkal na konkurzu stejně tak jako s Bradem, Mikem, Pheonixem, Hohnem aj. dali dohromady kapelu která je ted známá po celém světě,lidé je milují. A on s tím chtěl skončit, právě odjeli na turné a jsou vela slavní. A já jsem na ně tak moc pyšná, že tomu ani nikdo neuvěří… no jo to by nebyli oni aby se na koncíku nevyžili a nevyřádili… Už jsou zase doma a Chezz jak jinak než že spinká jako miminko…a je mu dobře…