Pajdavě utíkám skrze město ,skoro se ztrácím v ulicích plných mlhy. Kapky vody dopadají z nebe na mou zčervenalou tvář a ochlazují mě. Tělo mám zkřehlé a promrzlé ,šaty promoklé až na kůži. Už skoro ztrácím dech a vědomí v naději ,že až se probudím ,nebudou tu. Ale oni tu jsou. Jejich těla ostře prosviští vzduchem. Zůstane po nich jen rozvířený prach v ulicích a můj strach ,zas letí dál. Kulhám rychle pryč. Špinavá voda z kaluží mi cáká až do obličeje. Upadnu a po kolena se nořím v té břečce. ,,Tady je!“ ozve se za mnou. Výkřiky letí oblohou stejně rychle jako oni a dohánějí mě. Když jsou blízko uchopí mě Mike do náruče a letí pryč. Máchám rukama ve vzduchu a snažím se zachránit. Když mě na druhé straně města vhodí oknem do prázdného kostela ,s úlekem zjistím ,že jsem v jejich doupěti. Na velké otočné židli sedí jejich vůdce -Chester. Ostrým pohledem si mě prohlíží. Vypadá rozhodně. Jeho tvář je semknuta a zahalena tajemstvím. Ruce si pohrávají s jakýmsi náramkem ,pak mi ho hodí. ,,To je nejspíš tvoje.“ zadívám se na to a tiše kývnu. Můj náramek z dob feťáckých iluzí. Je pokryt kapkami krve ,které mě stála ta opovážlivost vrhat se do všeho po hlavě. ,,Proč před námi utíkáš?“ zadívá se na mě očima zalitýma krví a prohlíží si mě od mokrých vlasů až po kolena ,na kterých před ním v prachu klečím. ,,Chcete mě zabít?“ optám se. ,,Odpovídat na otázku otázkou není slušné!“ ,,Neříkám ,že to slušné je..“ odpovím a vyhýbám se kusu dřeva ,kterým po mě mrštil. ,,Ty budeš odmlouvat!“ zavrčí zlostně a stoupne si. Podlaha zakňourá ,když ke mně přijde a těší se z mého výprasku. ,,Já tě naučím poslouchat. Vysvobodím tě z tvého světa a ukážu ti život!“ chytl mě za vlasy a donutil na něj pohlédnout. Jeho obličej je plný zlosti a ruka se mu škube a zápasí s touhou uhodit mě a dokázat mi ,kdo je tu pán. ,,Nestojím o to.“ Řeknu a usnadním mu rozhodování. Napřáhne se a uhodí ,ale mine mě. ,,To bylo varování! Nechci ti ubližovat..“ pak zesmutní. ,,Dřív si byla moje ,pak mi tě vzali..“ ,,Odhodil jsi mne.“ ,,Byl jsem tenkrát člověk! Nemohl jsem si nic začínat s upírem dokud mě taky neproměnili!“ Vykřikl. Vzduchem se zavířil prach a znovu dosedl na věci pokryté temnotou. ,,Stal se z tebe feťák ,chci ti pomoci ,abychom byli zas spolu..“ zašeptal. Venku proletělo hejno netopírů ,jejich křik se rozletěl po místnosti stejně rychle jako se mi jeho slova vryla do uší. ,,Být spolu? K čemu!“ odfrknu a chci se postavit. Nenechá mě. Podkopne mi nohy a nechá mě vyválet se na špinavé podlaze. Podrazil mě ,jako to udělal už tolikrát. Nocí se táhne tma a zahaluje ho ,jediné ,co na něm záři jsou jeho oči. Zabodávají se do mě a vražedně těkají po mém těle. ,,Kde to máš?“ Dělám ,že nevím o čem mluví. ,,Dej mi to!“ řekne vztekle. Chytne mě za ruku a vyrve mě ze spárů špíny k sobě. Obrací mi naruby kapsy a když ani to nepomáhá strhne ze mě bundu úplně a nelítostně ji trhá na kusy. Stále však nenachází ,co hledá. ,,Dej mi tu injekční stříkačku po dobrém nebo …“ Ledabyle mávnu rukou. ,,Těch nebo tady už bylo.“ Mé chování ho rozčiluje ,ale to je mi jedno. Copak si myslí ,že mu dám svou buchnu se štastnou tekutinou jen tak?! A jak se pak dostanu do nebe ,když nebudu mít fet? ,,O žádné nevím.“ Zavrtím hlavou. Jeho pohled se vrhne na mé kalhoty. Uštěpačně se usmívám ,ani tady ji nenajdeš. ,,Motýlku..“ přijde ke mně a laskavým slovem se mě snaží obalamutit. ,,Chci ti jen pomoci. Zbavím tě tvého trápení.“ ,,Mé trápení jsi ty!“ zavrčím. Tato slova ho ranila. Stáhne se zpět do svého křesla a se skloněnou hlavou se dívá do škvír v podlaze ,kde se mezi nimi proplétají škvoři a uzavírají svůj nudný a bezcenný život. ,,Vždycky tě bavilo létat z květu na květ a každému brát to nejlepší. I já jsem byl tvá oběť..“ ,,Ne ,ty ne.“ Řeknu a pozoruji ,jak na mě s nadějí zvedne hlavu. ,,Ty jsi byl můj omyl.“ Syknu opovážlivě a koupu se v studené sprše ,která ho polila. ,,Tebe to přejde!“ zavrčí nakonec a zamete své city stranou. Proč se zahazovat s lidskými zbytečnostmi ,když upíři mají mnohem pestřejší život. Ty barvy ,ta krev ,ten fet.. Chytne mě za vlasy a táhne do mého pokoje.
Sedím u okna a pozoruji rozhořčené nebe. Zlobí se a jeho slzy dopadají na okno a tiše stékají do nicoty. Dávno už zapomněly ,jaké to je létat, i já na to každým dnem více zapomínám. ,,Už je ti líp?“ přistoupil ke mně Chester ,upír ,který mě tu vězní pro své potěšení. ,,Líp?“ syknu posměšně a mapuju cestičky slz ,co slétávají z nebe. ,,Chci ti pomoci ,abychom zas mohli být spolu. Ty nechceš?“ Němě zavrtím hlavou ,už nevím ,co chci. Prosvítající paprsky slunce skrz mračnou oblohu se mi vloudily do očí a snažily se mi dodat pocit štěstí. Co mi mají co připomínat štěstí!? Když já hniju v téhle kobce plné vzpomínek. Ve svém pokoji ,kde upír jako jsem já prožil tolik nudných let bez fetu a svobody. Je to přesně jako teď ,dříve jsem tu byla taky jako ve vězení. ,,Motýlku ,budeme zas spolu.“ Řekl Chester ,taky je pokrytý mlhou bolestných vzpomínek ,jako všechno tady. Dřív má duše nebyla tak černá jako nyní. Dřív býval svět veselejší a moje láska mi ještě tenkrát patřila. Chester a já jsme spolu byli každý den ,neměla jsem ani pomyšlení ,že existuje něco tak zázračného jako je fet ,který mě naučil létat a nebát se výšek ,vyškolil mě tam ,kde to láska nedokázala. Ale důležitý pro mě začal být až ,když jsem zjistila ,že ode mě chce Chester odejít ,aby se proměnil v upíra. Fet mi ukázal nebe ,ale taky temné hlubiny ,které mě k sobě stahovaly stále častěji. ,,Motýle ,co je s tebou?“ strčil do mě Dump a zatáhl za mě účet. Trochu jsem se dala do hromady. ,,Nevím ,asi mi to nesedlo.“ zavrávorám a upadnu ze židle. Výčepní nás začal vyhazovat v domnění ,že jsme tak sjetý z jeho výmečnýho chlastu. Na tom pití nikdy nic výmečnýho nebylo. Chodili jsme s Dumpem do toho pajzlu jenom proto ,že tam letěly tvrdý drogy. Kdyby mi kdokoliv tvrdil ,že ten výčepní o tom nemá ani páru ,neuvěřím. Mám až moc dobře v paměti vryto ,jak se Dump předávkoval a umíral mi v náručí. Výčepní byl první ,kdo to chtěl zatajit ,aby mu nezdrhly kšefty. Bral krvavý prachy a my mu je jako blbci nosili až pod nos. Chester mě kolikrát vyhlížel dlouho do noci ,to byl ještě člověk. Vždy nadával a třískal vším ,co se mu jen dostalo pod ruku. Křičel ,sliboval ,přemlouval mě ,ať toho nechám ,marně. Už dávno jsem věděla ,že mě opustí a stane se zrůdou sající všem krev ,jen proto ,aby měl k slunci blíž. Aby létal a když ho to přešlo ,chtěl mě zpět! Můj věrný kámoš Dump a já jsme se toulali ,kde se dalo a sháněli svou dávku za každou cenu. Zanevřeli jsme na slunce a nejraději se skrývali v temnotě. Nikdy by mě nenapadlo ,že se Chester propadne tak hluboko ,aby mě našel. Že se vzdá svého slunce.
Ještě si vzpomínám na Chesterovo polibky. Byly pro mě jako vzduch ,který musím dýchat. Byly sladší než všechen med a krásnější než drogový výlety ,které jsme na počest temnoty s Dumpem pořádali. Nikdy nepochopím ,jak se mě Chazzy mohl vzdát. Jak mohl dopustit ,aby to došlo tak daleko. Jeho poslední obětí bylo tak uspěchané ,že mi v poblouznění ani nedošlo ,že už odchází. ,,Nikdy tě neopustím.“ Zašeptal se slzami v očích. ,,Najdu si tě.“ Říkal šeptem a přemáhal pláč. Mačkal mé malátné tělo v náručí ,tak dlouho dokud nezazvonil Dump. Stál u dveří a poťouchle se usmíval. ,,Mám žváro!“ řehnil se a opíral se o futro. Opustila jsem Chestera a spolu s Dumpem jsme se vydali opileckým krokem do našeho pajzlu. Nevím ,jak dlouho tam Chester stál a sledoval ,jak bezstarostně odcházím. Dřív bylo všechno jinak. Já měla navrch a on mě svýma lidskýma očima hltal. Teď je ze mě troska. Motýl ,který ztratil křídla. A Chester je můj pán.
Ležím na posteli a prohlížím si trhliny na stropě. Znám je dopodrobna. Ležela jsem takhle dlouho po tom ,co mě Chester opustil a vrývala se do toho. Hyzdily mi strop ,stejně tak jako já jsem hyzdila tento svět ,pro mě bolestnější než kdy před tím. Chester vešel do pokoje. Stále rozzlobený a drsný ,takový nebyl ,když byl člověkem. Změnil se. Získal převahu na svou stranu a já teď musím poslouchat. ,,Začneme se změnama.“ Řekl shodil ze sebe košili ,která mu moc slušela. Jeho rozcuchané vlasy mu dodávaly nedostupnosti ,jak mi kdy mohl patřit? ,,Dlouho jsem držel celibát.“ ,,Oh ,byls mi věrnej ,jo?“ uchechtnu se pobaveně. ,,Byl a teď si tě užiju!“ ,,Nechci s tebou spát.“ Zavrtím hlavou. ,,Já se tě neptám. Vezmu si tě bez tvýho svolení.“ oznámil a roztáhl mi nohy. Ohromeně jsem se opřela o lokty. Poklekl mezi moje stehna a začal si na mě lehat. ,,Nech mě!“ zavrčela jsem a odstrkovala ho od sebe. ,,To ti nepomůže.“ Usmál se vítězně a začal ze mě stahovat tričko. ,,Prosím ne ,já nechci!“ křičela jsem zoufale. Nesnáším ,když se mnou upíři dělají něco proti mé vůli. Mučí mě a ubližují ,vůbec mu na mě nezáleží! ,,Budeš hodná?“ přimáčkl se ke mně a snažil se mi dostat do kalhot. ,,Budu!“ zašeptala jsem a utírala si uslzené oči. Zvedl se ze mě ,ale stále klečel a byl připraven nalehnout na mě. ,,Dej mi ten fet.“ Rozkázal. V krku mi vázlo a duše šrotovala ,dát mu svůj fet?! Svůj poslední fet!! Nahnul se nade mně. ,,Nebo si můžu vzít ,co chci?“ Zadívala jsem se mu do očí a vryla se do mě pochybnost. Tohle by mi přece neudělal. ,,Tak jak ses rozhodla.“ Zvedl hlavu a díval se na mě. ,,Žádnej fet nemám.“ Řekla jsem a snažila se vypadat pohodově. ,,V tom případě jdeme na to.“ Rozepnul si poklopec a lehl si na mě. Jeho touha se mu drala s kalhot a mě bylo čím dál hůř. Myšlenka ,že brzy přestane byla už dávno odnesena do temnoty a já jen očekávala útok. Drsný polibky nebo kousnutí pro něj nebyly cizí. Zdivočel ,mazlil se se mnou až se mi tajil dech. Strachy jsem se začala klepat. Tohle já nechci! Lidi spolu sice spí ,ale u upírů je to přece něco jinýho! Začal ze mě nedočkavě strhávat kalhoty. ,,Chazzy ,Chazzy ne!“ Zatínal zuby a v očích mu zářila touha. ,,Když už jsi mě rozvášnila ,tak se s tebou vyspím. Přece si to nebudu dělat sám ,když seš tady!“ zavrčel. ,,Dám ti ten fet!“ ,,Sundej si ty kalhoty!“ ,,Prosím ,zůstanu s tebou!“ Jako by ani neposlouchal. Zatímco on ze mě rval oblečení ,já jeho nenechavé ruce odstrkávala a toužila po klidu. ,,Nebudu fetovat!“ zařvala jsem zoufale ,když jsem byla téměř nahá. S rukama na mých bocích zvedl hlavu. Oči mu jiskřily. ,,Nechci tě do toho nutit.“ Ušklíbl se. ,,Přestanu s tím ,bude to zas jako dřív.“ Vrhla jsem se mu kolem krku. Snad to ho uklidnilo a zmrazilo jeho touhu. ,,Oblékni se a dej mi ty drogy.“ Zvedl se a pokukoval po mě.
Zeď je bílá a oprýskaná ,páchne potem a vápnem ,dělá se mi zní zle. Mlátím do ní hlavou a doufám ,že to přestane. Moje vnitřnosti se hroutí ,před hodinou jsem zvracela jako alík ,teď už nemám co. Chester sedí vedle mě. ,,To bude dobrý..“ hladí mě po dlani. Zatnu zuby. Krev se mi hrne do hlavy ,mám šílenej absťák. Na všechno kolem sedá prach. Sedá i na mě. Jsem pokrytá špínou ,nemůžu ji ze sebe dostat. Chci si servat kůži s těla a odhodit jí daleko. Řvu vztekem a bolestí ,když se mi to nedaří. Chester mě přimáčkl k zemi a ruce mi uvěznil ve svých. ,,Vydrž to ,bude to dobrý!“ Ani to nevnímám. Chci se umýt. Jsem od prachu ,sedá na mě ,udusím se. ,,Nejsem jako jedna z těch věcí ,na které zapomeneš. Schováš je do skříně a zavřeš ,už je nikdy nevyndáš. Jsou nepotřebné a sedá na ně prach!“ kroutím se. Bolestí a hrůzou mi šednou vlasy. Kolem mě poletuje spousta motýlu. Jsou pokrytí prachem a po pár vteřinách jim upadávají křídla. ,,Má křídla!“ zařvu a zkroutím se v křeči.
Abstinenční příznaky pominuly ,možná proto se cítím lépe ,i když úplně vyčerpaně ,hlavně z psychický stránky. Ležím na zemi ,je tvrdá a studená. Chlad mi vniká do těla a dokazuje mi ,že ještě žiju. Chester byl se mnou po celou dobu mýho utrpení ,to ještě nikdo neudělal. Dokonce i já jsem byla takovej hajzl ,že jsem se vykašlala na Dumpa ,když s tím chtěl přestat. ,,Bez tebe to nedokážu ,Motýle! Seš moje nejlepší kámoška. Nikoho jinýho nemám!“ vykřikl za mnou. Slyšela jsem ho a otočila se. ,,Jestli chceš zkysnout v tomhle ústavu ,tak beze mě.“ Věděla jsem ,že se potřebuje léčit ,ale bylo mi to jedno. Šla jsem svou cestou ,za svými křídly ,která mi odlétávala čím dál víc daleko. ,,Motýle ,počkej ,nemůžeš mě tu nechat samotnýho!“ zavrtěla jsem hlavou. Do žádný léčebny nepůjdu. Mám to všechno pod kontrolou ,já přece můžu přestat kdykoliv budu chtít! ,,Zůstaň tu se mnou!“ zavolal na mě ještě ,ale já už ho neslyšela. Moje kroky vedly do pajzlu. Vzít si další dávku ,vyletět do výšin a pak z vysoka dopadnout na zem. Dopady byly krutý a bolestivý ,čím více jsem vyletěla tím hlouběji jsem spadla. Dump mě dohnal. ,,Nenávidím tě!“ zařval a hodil po mě kamenem. ,,Co zase děláš ty zasranej fetáku?!“ vyjela jsem na něj. ,,Chtěl jsem s tím na dobro skoncovat!“ řval na mě a doháněl mě k šílenství. Dělala jsem ,že ho neslyším a šla slepě za svým. Vzal mě klackem přes záda až jsem upadla na zem. ,,Chtěl jsem se začít léčit!“ ,,Chtěls bejt jako každej poslušnej upír? Chodit do práce ,žrát odpadky?!“ vyčetla jsem mu všechno. Znovu mě přetáhl klackem. ,,Kvůli tvým křídlům ,ztratil jsem svět!“ ,,Kvůli mým křídlům?!“ zařvu nepříčetně. ,,Nenávidím tě!“ Seběhlo se to tak rychle ,každý jsme šli svou cestou a nakonec se sešli v pajzlu. Dump si šlehl víc než unesl. Seděla jsem na stoličce opodál a viděla ,jak se svezl k zemi. ,,Brácho ,co se děje?“ zatřásla jsem s ním. Jeho pohled mířil do neznáma a oči se mu mlžily. Sípal a z úst mu šla pěna. ,,Zavolejte doktora!“ řvala jsem na celou místnost. Srdce se mi třáslo a hodiny na stěně šly tak rychle. Chtěla bych zastavit čas. Umíral mi v náručí. ,,Skliďte ho.“ Řekl výčepní. ,,Cože? Né ,to nemůžete.“ Chytala jsem se židlí ,stolů ,čehokoliv ,co bylo poblíž a křičela ,ať ho zachrání. Odhodili ho k popelnicím. Psi a netopíři tam ožírali mršiny a můj kamarád umíral vedle. ,,Vydrž ,sanitka jede.“ šeptám. Naděje mě opustila. Dump mi věnoval poslední úsměv. ,,Mo..tý..le..tvá…křídla…“ hekal ,ale větu nedořekl. Podlaha studí čím dál víc. Těžce se nadechnu a otevřu oči ronící slzy bolesti. Chester se nade mnou sklání. Vezme mě do náruče a odnáší pryč. ,,Něco se ti zdálo..Už je ti líp?“ trochu kývnu a obejmu ho kolem krku. Tak mi chyběl. Jeho doteky ,polibky ,jeho úsměvy vždycky pro mě byl středem vesmíru ,nechápu ,proč se mi tak rychle ztratil v té mlze drog.
Začala druhá fáze mého ,heh ,léčení. ,,Odnaučím tě odmlouvat. Budeš zas jako dřív. Jako ta bytost do které jsem se zamiloval!“ řekl a opřel se vedle mě o zed. Zaklonila jsem hlavu. Hlavou mi proletěly vzpomínky. Znovu bylo jaro. Květiny hlučně rozkvétaly na louce. Kolem bylo spousta stromů a mezi nimi pobíhaly srnky. Seskočila jsem mezi ně a jednu si hbitě přitáhla k sobě a zakousla ji. Uslyšela jsem ustrašený povzdech. Krvavým pohledem jsem se zadívala na toho člověka ,co tam strnule stál a pozoroval ,jak mi krev tiše skapává z tesáků a z brady. Byl to Chester ,když jsem se pohla ,okamžitě se dal na útěk. Odhodila jsem srnu stranou až jí z krku začala stříkat krev. Tekla mi po celém obličeji a když jsem běžela trávou ,byla krvavá i ona. Chester se brzy vyčerpal a zakopl ,bylo mu tehdy 19. Vlnité kratší vlasy mu odletovaly při nárazu větru do obličeje. Přišla jsem blíž a připravovala si rychlé řešení situace. ,,Ahoj..“ řekl a zašilhal na mě. ,,Jsi upír ,vid?“ překvapila mě jeho otázka. Kývla jsem a on se usmál. Včely přestaly spěchat ,květiny ztichly a přestaly růst ,voda v potoce se zastavila jen proto ,aby si užila jeho překrásný úsměv. Dostal mě. Klekla jsem si k němu na kolena. ,,Já ti neublížím.“ zašeptala jsem a napřáhla k němu ruku ,že ho pohladím. Couvl kousek dozadu ,ale pak se nechal. Tak proběhlo naše první setkání. ,,Posloucháš mě vůbec?“ zavrčel Chester a vycenil tesáky. ,,Ne ,seru na tebe.“ ušklíbla jsem se. ,,Právě o tomhle jsem mluvil!“ vzdychl a drsně mě přimáčkl ke zdi. Ruce mi zkroutil za záda. ,,Nechci ,abys odmlouvala. Chci upírku ,do který jsem se zamiloval!“ ,,Odletěla.“ ,,Ne..“ zavrtěl hlavou. ,,Vzal jsem jí křídla. Zavřel je do skříně. Padá na ně prach ,už nikdy neodletíš ,Motýlku!“ řekl a přejel mi jazykem přes rty. ,,Přestaň..“ zaprosila jsem. Náš první polibek byl stejný ,jenže tehdy to bylo obráceně. Tenkrát se mě bál on. Cítila jsem ,jak jeho tělo pulzuje. Měl chuť mě políbit ,ale taky strach. ,,Nekousneš mě ,vid?“ zeptal se a přejel mi palcem přes rty. Oněměla jsem. Vžívala jsem se do jeho pohybů a míjela vše ostatní. Jako ve svých snech. Mám svá křídla a letím k obloze. Netuším ,že kolem mě řádí bouřka. Silný vítr rve stromy ,ale já to nevidím. Jsem zaslepena sluncem. Chesterovo úsměvy pro mě taky zářily široko daleko. Ačkoliv bylo velmi nepravděpodobné ,že se kdy upír zamiluje ,mě se to stalo. Ten cit byl tak hluboký ,že to nám oběma vydrželo do ted. Tak proč se odvracím? Jemně přejížděl přes mé rty a laskal mě. I když byl tak hrubý ,přesto jsem něžnější zacházení nezažila. Nevěděl ,o čem přemýšlím. O svých křídlech ,zavřených ve skříni pokryté prachem. Zamknul je. Uvěznil jako mě ,tolikrát. Utekl ode mne a nechal bát se svého návratu. Proměna na upíra ho musela změnit. Copak já?! Já jsem upír od přírody ,ale Chester.. to byl člověk.
Chester sedí v otočné židli a dívá se na mě. Stojím u otevřeného okna do ulice a pozoruju rudé nebe. Město vypadá jako po vymření. Zmuchlané papíry poletují vzduchem spolu s netopíry ,kteří čekají na svou poslední hodinku. Z dálky ke mně doléhají hrůzostrašné výkřiky. Chesterovo přátelé jsou na lovu. Upír ke mně přistoupí a obejme mě. Lehce se mi zakousne do krku a snaží se mě obrat o trochu krve. Chtěla jsem se mu vysmeknout. Nejsem ničí oběd! ,,Drž!“ sykne a pevně mě drží v obětí. ,,Budeš poslouchat!“ olízne mi čerstvou ránu a ta se po chvíli zatáhne. Cloumá mnou zlost. Taková drzost! Pije mou vlastní krev a ještě se mi směje do ucha a tváří se jako by pro mne bůhví co neobětoval. ,,Mike letí.“ Kývl hlavou směrem k zapadajícímu slunci ,před kterým se vynořila postava se zmítajícím tělem v náručí. Náhle slyším jekot a jeho kořist mu vypadává z obětí. ,,Idiot.“ Uleví si za mnou Chester a postaví se blíže k oknu. Zatímco Mike v dáli chytá ,co ztratil cestou ,já dostala spásný nápad. Chytla jsem Chestera a vší silou ho vystrčila z okna. Padal k silnici ,připadalo mi ,že se propadl ke dnu ,jako tenkrát já. Bez křídel ,bez lásky ,bez fetu.. Ale on vyletěl zpět. S úšklebkem se na mě díval a houpal se u okna. ,,Tos neměla dělat!“ sykl a vrhnul se na mě. Svalil mě k zemi ,ruce mi přitlačil k podlaze a obkročmo se mi posadil na břicho. Zmítala jsem se a kopala do všech stran. Smál se mi. ,,Tohle ti nepomůže. Ted jsi mne vážně naštvala ,vezmu si ,co chci!“ zaječel. Ihned jsem vystřízlivěla. To byl ,ale hloupej nápad! Do místnosti vletěl Mike s někým ,kdo se mu šíleně zmítal v náručí. Byla to dívka. Rudé vlasy po ramena jí vlály do obličeje. Nešetrně s ní šlehl o zem. Otřásla se a vyděšeně na nás pohlížela. Chester se zvedl ze země a podal mi ruku. Pak opřen o mé rameno a prohlížel si Mikeův úlovek. Podle reakcí bylo poznat ,že je to člověk. ,,Kdes to našel?“ zeptal se Chester a strčil do něj. Ten jen kývl k oknu a s úsměvem si ji prohlížel ,nejspíš se mu líbila. ,,Motýle ,promluv s ní.“ dohodil mi Mike. Zamračila jsem se a odfrkla. ,,Proč já?“ Chtěl něco namítnout ,ale Chester mu skočil do řeči. ,,Teď ne! Máme práci.“ Vzal mě za ruku a s dábelským úsměvem na rtech mě vedl do mého pokoje.
,,Pusť mě!“ zařvu zoufale a blouznivě zakloním hlavu. Tělo mi rezignuje a Chester si beztak dělá ,co chce. Mé oblečení se válí v temnotě na zemi ,hned vedle mé hrdosti. Upír se činí ,ze zbytku pocitů ,co mi ještě zbyly ,vyloudí plamen lásky. Brzy se rozhořím v jeho náruči. ,,Líbí?“ zeptá se zamilovaně a hladí mě po vlasech. Jsou modré a kudrnaté ,hraje si s nimi. Obtáčí si je na prst a sem tam políbí. ,,Krásně voníš..“ přivoní si ke mně. ,,Jako motýl bez křídel.“ Zesmutním. ,,Vrátím ti tvá křídla ,lásko..“ Probudila se v něm lidskost. ,,Budeme spolu..“ zašeptal. Došlo mi ,že ač se z něj stal upír ,je do mě stále zamilovaný. ,,To raději ležet pod drnem.“ Uchechtnu se hodím přes sebe peřinu. Znovu jsem mu ublížila. Jeho jemnost a křehkost jsou ty tam. Tesáky si zahryzával do rtu až mu z nich začala téct krev. ,,Proč to děláš? Proč mi tak ubližuješ?“ stáhl ze mě peřinu a lehl si vedle mě. Ušklíbla jsem se a dělala ,že ho ignoruju ,plamínek lásky jsem uhasila už dávno ,svými slzami stékajících z mých křídel zavřených ve skříni. Padá na ně prach. Tiše křadnou v obětí temnoty ,tak jako já v Chazzyho náručí. Za dveřmi se ozval jekot. Vylítla jsem z postele. ,,Klid ,to jen Mike mučí tu svou oběť.“ převalil se na záda a stáhl mě k sobě. ,,Co s ní chce dělat?“ ,,Asi se mu líbí ,takže se s ní chce spřátelit.“ Řekl. Významně jsem zvedla obočí. Tímhle stylem se vážně brzy spřátelí! Svalím se k zemi a posbírám si věci. Přes hlavu si přetáhnu napůl roztrhané tričko pocákané krví a bolestí ze ztráty. Kalhoty ,které mi jsou o dvě čísla větší než obvykle ,takže se v nich skoro ztrácím ,na sebe lehce obléknu. Jsou bílé s černými špinavými pruhy ,vypadám dost neupraveně ,ostatně jako každý feták. Dřív jsem dbala na svůj zevnějšek ,teď už není proč ,jsem stejně troska. ,,Líbíš se mi.“ Zadívá se na mě Chester a nejspíš posuzuje mou ležerní image. ,,Hlavně ,že už nefetuješ.“ Oči mi zajiskří nad tou opovážlivostí připomínat mi něco takového. Raději zvednu svou zničenou hrdost a odkráčím pryč.
Sedím na zahradě ,kolem je spousta velikých kamenů pokapaných krví. Usměji se nad vzpomínkou ,kterou mi to připomnělo. Byl vlahý večer a hvězdy se nakláněly tak nízko ,že jsme se je s Dumpem snažily pochytat do síťky na motýli. Létali jsme až k nim a s hvězdným prachem ,který se nám sypal po vlasech slétávali k zemi. Pak jsem si všimla Chestera. Byl opřený o starý dub vedle zahrady a tiše se na mě koukal. Dump si ho všimnul taky. ,,Padej.“ Poplácal mě po ramenou. Takhle povzbuzena jsem došla až k Chazzymu. Pohodovým krokem ,že existujou drogy jsem neměla ještě ani páru. To se stalo až za pár let. Stáli jsme přesně u toho dubu ,jako tenkrát s Chazzym a přebírali první dávku perníku ,po které jsme kdy toužili. ,,Tři kila.“ Řekl dealer Carrion a posunul si čepici z krokodýlí kůže do čela. Jediný luxus ,který mu kdy patřil. ,,Tři kila? Říkals dvě!“ zavyl Dump. Tenkrát ještě nezkažený a čistý. ,,Cena se zvedla.“ Ušklíbl se Car. Vydolovala jsem z kapsy tři stovky a podala mu je. Políbil je a dal nám bílý prášek. Zdivočele jsme se o něj prali a výskali radostí. ,,Bezva!“ skákala jsem a pobíhala kolem Dumpa. ,,Tak to rozbal ,šňupnem si!“ Mé pobízení nebylo nadarmo. Brzy se nám bílý prach rozprostřel po plicích a mi poznali ,jak krásné je být v rauši. Zasraný bílý prach ,který ted vězní má křídla.. V tu chvíli jsem je vyměnila za doživotní trápení s drogama. Něco za mnou zašustilo ,ohlédla jsem se a uviděla tu Mikeovu kořist ,jak sedí na jednou z šutrů a s obavou ,ale i zájmem si mě prohlíží. ,,Čau.“ Pozdravila a posadila se vedle mě. ,,Já jsem Motýl..“ podala jsem ji ruku a ona ji zpátečnicky přijala. ,,Torlie.“ ,,Líbí se ti Mike?“ ,,Ten upír ,co mě sem přivedl?“ kývla jsem. ,,Je na něm něco zvláštního a snaží se být milý ,ale stejně ,chce mě zabít.“ Zaplakala. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nechce ,jen se mu líbíš.“ ,,To myslíš vážně?!“ ,,Jasný..“ ,,Tak děkuju a vážně mi neublíží?“ zajímala se Torlie. ,,Je neškodnej.“ Vyhrknu a podívám se na nebe odkud jsou slyšet známé výkřiky. ,,Motýle?!“ řve na mě někdo už zdálky. Stále nepoznávám o koho jde ,vše je pokryté mlhou a prachem. Padá to i na mě ,snad proto na Torlie vycením tesáky a ona uteče zpět dovnitř. V hlavě mi vrtá o koho jde ,ale když těžce přistane na zemi a udělá při tom ještě kotrmelec ,je mi jasné ,že je to feták a nejspíš dost známej ,když si ještě pamatuje mé jméno. Couravými kroky přišel ke mně a chytil mě za rameno. ,,Do háje ,já tě tak rád vidím.“ Zasměje se. ,,Ty mě nepoznáváš?“ zeptá se. Prohlédnu si tu vyhublou postavu se sepraným zeleným kabátem. Obličej je ohyzdný a zjizvený ,stejně jako jeho žíly. Zhnuseně se odtáhnu. Zapadlé oči si mě mdle prohlíží ,pak vykouzlí úsměv ,nikoliv štastný ,ale fetacký ,poznamenaný poblouzněním. ,,Já jsem Carrion! Tvůj dealer!“ vyjekne. Srdce mi povyskočí a já mu padnu kolem krku ,div neupadneme na zem. ,,Care ,kde ses toulal!“ vjedu mu do řídkých vlasů. Svou krokodýlí čepici už nejspíš dávno vyměnil za dávku bílé smrti. ,,Hledal jsem nejlepší zdroje! Poleť se mnou..“ řekne nadšeně a já se stáhnu. Zabolí mě tam ,kde jsem dříve mívala srdce.. ,,Nemůžu.“ ,,Proč? Snad ses nedala na očistec!“ ,,To ne! Ale nedokážu létat.. To ty drogy.“ Zastydím se. Má křídla pláčou. ,,Ty vole! No ,říkalo se ,že jste s Dumpem dopadli blbě ,ale až takhle…Uh.“ Ohlédne se rozpačitě kolem. ,,Kde je vůbec Dump?“ ,,Předávkoval se.“ ,,To je mi líto.“ obejme mě a pak jeho obličej protne křeč. ,,Hele ,něco pro tebe mám.“ V hlavě se mi rozezní spásný výkřik. Fet? Že by mi přinesl drogy? Alespon na chvíli uniknout týhle nestvůrný realitě.. ,,Koks..“ oznámí a vmáčkne mi do ruky balíček. Zazářím. ,,Dík ,co za to?“ ,,Nic ,to máš za Dumpa a za svý křídla ,Motýle. Já poletím.“ Nemotorně se zvedne ze země a míří do temnoty. Schovat se před sluncem ,přede všemi. Zamávám mu a ženu se někam schovat. Z balíčku vytáhnu několik ampulí a stříkačku. Chester mě zabije ,ale co! Párkrát zapumpuju rukou a hledám přijatelný žíly. Jsou ozdobeny tisíci bolestivými jizvičkami. Takovými ,které se vám dostanou až pod kůži a když je nejhůř připomenou se a zaútočí. Snažím se najít místečko ,kam bych si mohla šlehnout. Za chvíli je na mé ruce jeden čerství vpich za druhým. Odvracím pohled a po tvářích mi stékají slzy. ,,Tak už.. Sakra!“ nemůžu se strefit do žíly. Zoufale si zabodnu jehlu do ruky. Projede mnou bolest a z úst se vydere bolestivý vzdych. Konečně! Celý obsah stříkačky do sebe šlehnu a pak se svezu uspokojeně k zemi.
,,Ty zasranej fetáku!“ zaječí Chester a kopne mě vztekle do břicha. Skácím se k zemi a z úst mi vytéká krev. ,,Už ji nech.“ Snaží se zuřícího upírá uklidnit Mike. ,,Chceš se zabít? Udělám to sám!“ zaječí znovu a Mikea odstrčí. Pak mě chytne za vlasy a hodí mnou do zdi. Těžce se seberu a můj pohled padne na Torlie. Je vyděšená. Možná vyděšenější než já ,která alespon ví ,za co ten výprask dostává. Chester ke mně přišel a vytáhl mě k sobě. ,,Proč si to udělala?“ zeptá se. Pohrdavě se usměji. Jako by nevěděl. Kvůli svým křídlům ,už nemám co ztratit. ,,Ty fetácká zrůdo!“ znehybní ,pak mě popadne za ruku a vhodí mě do vedlejší místnosti ,kde si pořádně narazím hlavu o vanu. Z čela mi stéká proužek slizké krve ,ale víc mě bolí ,jak mě Chester nazval. ,,Nepřeháníš to trochu?“ ptá letmo Mike. ,,Hled si svýho!“ zavrčí Chazzy a jde si znovu pro mě. Skočím do vany a snažím se schoulit do klubíčka a zapomenout na všechno. ,,Bojíš se mě ,vid?“ usmívá se pobaveně. Tiše přikývnu. Vztek s ním cloumá pořád. ,,Já tě snad zabiju!“ zařve a udeří mě hadicí ,položené vedle vany. Štípe to tak ,že vyjeknu při každém zásahu do mého zkrouceného těla. ,,Už dost!“ řvu v beznaději a pláču. Chytne mě za bundu a vytáhne k sobě nahoru. ,,Ne ,to ještě neskončilo ,to je teprve začátek.“ zaklepe mnou. Z kapsy mi vypadaly ampule i se stříkačkou. Ohromeně je vezme do ruky. ,,Ty..“ vydechne a znovu začne běsnit. Chytne mě za kapucu a táhne k oknu. Marně se snažím po zadu ho dohnat. ,,Nech jí nebo ji uškrtíš.“ Zahučí Mike ,ale on nereaguje. Drhne mým bezkřídlým tělem podlahu a jde dál. U okna mě vyhodí ven. Chci říct ,že nemůžu dýchat ,ale nevydám ani hlásku. Ve vzduchu mě drží už jen on. ,,Tvá křídla se rozpadla na prach!“ řve a drží mě za kapucu. Pomalu ztrácím vědomí. Má křídla. Znovu se propadám do temnoty.
Jsem u Chestera v pokoji. Tiše sedí a jen mdle se dívá na svět. Z očí mu stékají slzy. ,,Moc jsi mne zklamala.“ potáhne z cigarety. Přikývnu. ,,Proč?“ obrátí se na mě. Tiše pokrčím rameny. Snad pro ten pocit ,vznášet se. Snad pro tu svobodu a snahu ublížit ti ,ale nahlas neřeknu nic. Stiskne pěsti. ,,Chci tě zpátky ,rozumíš!? Máš mě ještě vůbec ráda?“ podívá se na mě. Posadím se mu do klína a pohladím ho po tváři. ,,Máš nebo ne?“ zadívá se na mě překrásnýma oříškovýma očima a jeho tělem proudí naděje. Zavrtím hlavou. ,,Bohužel.. Ano.“ Zesmutním. Usměje se. ,,Mám tě moc rád!“ stiskne mě ve svém náručí. Rty lehce přejede po mé tváři a pak mě začne líbat. Jeho jazyk proniká do mých úst a hraje si se mnou. Pomalu se mi zdá ,že se rozkládám v jeho obětí a srdce mi tluče zvonky nevinnosti.
Procházím kolem Mikeova pokoje odkud se hrnou sladké steny. Nedá mi to a nakouknu dovnitř. Upír a Torlie se tam vášnivě obímají a líbají tak divoce ,že musí každou chvíli spadnout do rozkoše. Uchechtnu se. Mike otevřel oči a zadíval se letmo do dveří. ,,Motýle!“ křikl a hodil po mě botu. Začala jsem se tlemit a zabouchla dveře. Nevzpomínám si ,kdy jsem se naposledy smála, ale tohle bylo úžasný! Když pak při večeři sedíme u jednoho stolu ,nemohu odtrhnout své vysmáté oči od těch dvou. Torlie je trochu mimo z mých pohledů a občas mi pohrozí vidličkou. Mike se červená a jeho kamarád je z našeho jednání u vytržení. ,,Co se tu děje?“ zeptá se. ,,To jen bota vášnivě míří ke dveřím.“ Poučím ho a Mike se na mě naštvaně zahledí a chce mě bodnout vidličkou ,přičemž vylije hrníček s krví.
Zdvihnu provaz a vyhodím ho z okna. Druhý konec je pevně přivázán ,takže můžu poklidně slézt dolů. Vyhoupnu se na parapet a zadívám se do temnoty pod sebe. To je ,ale po řádná výška! Pokud chci však získat svou svobodu ,musím pro to podstoupit všechno i pád do hlubiny strachu. Pomalu sešplhávám dolu ,dost tiše na to ,aby mě nikdo neslyšel ,ale hlasitě na to ,abych nestačila vyděsit netopíří rodinku ,která se usídlila pod oknem. Nadělali tolik hluku ,že mě málem trefila pepka! Když jsem se dala do hromady a začala znovu sešplhávat ,ozvalo se za mnou. ,,Ty někam jdeš?“ otočila jsem se a uviděla zářící oči. Snad svítily víc než měsíc na nebi. Pustila jsem se a padala do temnoty. Ty oči patřily Chazzymu ,brzy mě dohnal a vzal do náruče. ,,Proletíme se.“ Šeptl a mířil se mnou pryč. Ztrápeně jsem si užívala tu motýlí cestu. Jaké by to asi bylo ,kdybych znovu měla svá křídla? Plachtili bychom ruku v ruce s Chesterem hvězdnou oblohou. Dost představ ,tohohle upíra sice zbožnuju ,ale drogy jsou přednější nebo snad ne? Zadívala jsem se mu do obličeje. Strnule se díval před sebe a přivíral oči ,tváře se mu leskly ,když do nich vrazil měsíční svit a hrál si s jeho rty. Byly k zulíbání. ,,Tak jsme tady.“ Pošeptal mi do ucha a políbil mé vlasy. Stáli jsme na skále ,kolem nás proudil vítr ,stále mi připadalo ,že létám! Jako bych měla svá křídla zpátky.. ,,Jak se ti tu líbí ,Motýlku?“ obejmul mě. Zůstala jsem v ohromení. ,,Je to nádherný.“ ,,Cítíš svá křídla?“ hladil mě po zádech. Vážně mi bylo ,jako bych je měla. Byly znovu tu ,jemný bílý prach zmizel. ,,Budeme zas spolu.“ Otočil mě k sobě a začal líbat.
Sedím s Torlie na kanape. Vypráví mi o tom ,jak je Mike úžasný. ,,Překrásně líbá.“ Zasní se a nevědomky si přejede prstem přes rty. Ušklíbnu se a znuděně poslouchám její povídání ,ve kterém mi líčí ,jak si spolu užívají. Pak mě ,ale něco zaujme. ,,Mike ,říkal ,že Chestera trápíš..“ otočila se na mě mučednickým pohledem. ,,Proč mu tak ubližuješ? Vždyt tě má přece rád?!“ pokrčím rameny. ,,Co je ti do toho?“ ,,Vlastně nic.“ Skloní hlavu a útrpným pohledem se zavrtá do země. Hryže mě svědomí a tak se brzy na to zvednu a odejdu na zahradu ke starému dubu. Tam ,kde se mi dostalo tolik štěstí. Nejdřív s Chazzem ,potom s drogama ,těžko říct ,co chutnalo líp. U stromu sedí Carrion ,obličej od krve ,ale slastně přivírá oči ,nebo se mi to alespon zdá. Posadím se k němu a čekám až vystřízliví. Těžko říct ,kde se tu zase vzal a proč vypadá tak hrozně. Když se dlouho nic neděje ,obrátím se na něj. ,,Care?“ Žádná odezva. Chytnu ho za límec té otrhané bundy a zacloumám s ním. Svalí se k zemi jako špalek. Že by usnul? ,,Carrione ,máš tu kšefty!“ řeknu větu ,která ho zaručeně vždycky probudila ,ale ted se nic neděje. Myslím ,že skoro ani nedýchá. Že by.. ,,Care!!“ dám mu facku na probuzení. Jeho tvář je tak studená a jeho oči potažené mlhou smrti nikoliv poblouznění ,jak jsem si myslela. Přejedu mu přes obličej a zavřu mu víčka. ,,Ach ,Care..“ vzdychnu a prošacuju ho. Má u sebe dvě ampule snad pervitinu a nepoužitý stříkačky. To se bude hodit . Narvu si je do kalhot a přemýšlím ,kam s mrtvolou. Ve skrytu duše se ozve ždibec svědomí.. ,,Okradla jsi svého mrtvého kamaráda.“ Šeptá tiše. ,,Nikdy jsme nebyli kamarádi.“ Zatvrdím se. ,,Byl to Carrion a Dump ,jediní upíři ,co při tobě stáli. Oba jsi zklamala!“ zasyčí znovu jedovatě a stáhne se do hlubin mé prohnilé duše. Ušklíbnu se a hodím si vyhublé studené tělo na rameno a táhnu se s ním k lesíku.
Vejdu do pokoje. Chester spí a tiše oddychuje. Zní mi to jako pohřební píseň ,která dopadá na Carrionův hrob v lese. Jeho tělo mrtvě leží pod jehličím ,hlínou a spadanými větvemi a rozpadá se. To přece Car chtěl ,aby po něm nezbylo nic víc než jeho drogy. V dlaních sevřu stříkačku ,popadla mě taková chuť si šlehnout ,ale mám strach ,aby to Chester nepoznal podle vpichů na těle. Chvíli si lámu hlavu a pak zaběhnu do vedlejšího pokoje a jehlu si zabodnu pod jazyk.
Mazlíme se. ,,Jsem moc rád ,že už nefetuješ.“ Šeptá mi Chazzy a rozmazluje mne svými polibky. Zvedne hlavu a usměje se na mě ,pak mi přejede jazykem po tváři. Začnu se smát a znovu cítím ,jak sjíždí jazykem na můj krk. Když zvedne hlavu po druhé nevidím svého líbezného Chestera ,ale zrůdnou vrčící bestii. Kření se a z tlamy jí čouhají obrovské tesáky. Rudé oči se do mě zabodávají bolestivěji než cokoliv na světě. ,,Táhni nestvůro!“ vyjeknu a snažím se vykroutit z jejího obětí. Drží mě stále pevněji. ,,Motýlku ,to jsem já ,Chester!“ říká mi náhle. Nedává to smysl ,ale já ho nehledám. Do hlavy se mi hrne krev ,mám strach ,že mi nevystačí dech. Vezme mé ruce do svých pařátu a nejspíš zápasí s myšlenkou zakousnout mě. ,,Chcípni!“ zařvu a rvu se ,jak o život. Když nepomáhá kousání ,rozmáchnu se a kopnu zrůdu mezi nohy. Vyjekne a skroutí se v bolestné křeči. Sténá a já si mnu ruce. ,,Hajzle! Bestie krvelačná!“ nadávám a mlátím do ní pěstí. ,,Motýle ,už dost!“ zařve Mike a odtrhne mě. Co je? Proč tu mrchu chrání?! Opět se na ni obrátím a málem se mi žalem srdce zlomí. Je to Chester. Z očí mu stékají slzy a tápavě přímo vystrašeně na mě zírá. Nevzmohu se na nic jiného ,než že si k němu kleknu na kolena a hladím ho a líbám ,kam jen mi to dovolí.
Sklesle obcházím kolem kostela ,našeho vzácného sídla upírů. Chester už mi dávno odpustil za ten můj výbuch zlosti ,kdy jsem si myslela ,že je to bestie. Velice ohyzdně vypadající bestie. Z tesáků jí stékaly sliny a dopadaly na mou špinavou košili a stékaly na postel až se mi dělalo zle. Jenže ta příšera byla jen v mý fetácký představě.. ,,Hele ,kdo tu je? Že by Motýl bez křídel?“ vystoupil někdo z auta a řehtavě se usmál. Zacloním si rukou oči a přemýšlím ,kdo to jen je. U auta jsou tři upíři. ,,Copa Motejle? Nepomatuješ si svý drahý známí?!“ přistoupí jeden z nich ke mně. ,,Bastarde!“ vzdychnu a dávám se na ústup. Tohle není vůbec dobrý! Mylí si ,že díky mě a Dumpovi zavřeli jeho bráchu Medika do lochu. Bastard mi sliboval za ten podraz krutou odměnu. ,,Tak ,co? Vzpomínáš si na mě a na mýho bráchu?!“ poklepe mi na hlavu. Ucuknu ,nesnáším ten jeho zvyk na každýho hrabat a hltat ho očima. ,,Tvýho bráchy je mi upřímně líto..“ řeknu a couvám dozadu. ,,To by mělo ,tys ho tam dostala! Chyťte jí!“ zařval a jeho kámoši se na mě vrhli. Utíkám ke vchodu do kostela. ,,Chazzy!! Pomoc!!“ křičím ,ale to už mě drží a táhnou do auta. Do úst mi nacpou kus hadru a zkopou mě do rohu. Bastard po mě párkrát naštvaně mrskne bundou a zipem mě uhodí do obličeje. Zavřu oči ,nechci ukázat svou slabost a hlavně nechci plakat ,ne před nimi.
Po kapkách skapává kyselina prskající z malých otvůrků ve zdi ze věčně chladných kamenů. Tak chladných ,jak jen může být upírovo srdce ,zejména to Bastardovo. Jeho dva vystrašení kamarádi nejsou tak ledově chytří jako on ,obzvláště Daneček ,zasranej fetáček patří mezi ty ,co jsou na výsost tupí už od malička. On za to chudáček nemůže ,zdědil to po rodičích. Druhýho týpka přezdívají Doktor Svět ,protože má rozhled o každým fetu na celičkým ubohým worldu. Je to dvou metrovej upír ,taky blbej ,ale v rukou Bastarda je to nebezpečná zbraň. Těžko beru ,že se mi tyhle tři nervově zhroucení dementi chtějí pomstít za něco ,co byla vlastně náhoda! Jenom kvůli fetu.. Zase ty drogy! Do kolika malérů se kvůli nim zahrabala a co víc ublížila jsem Chesterovi. To mě snad tíží víc než myšlenky na to ,že tu v tý tmě nejspíš pochcípám. Pekelně se mi po něm stýská… Musím utéct a vrátit se k němu. Určitě si myslí ,že se ted klátím v koruně stromů ,abych cítila vítr ve vlasech a užívám si stavu beztíže ,tímhle jsem poslední dobou ,než mě Chester začal nahánět ,strávila hodně času. Je to krásný. Vítr mě hladil po tváři ,vjížděl mi pod oblečení ,čechral mi mé dračí vlasy a zase šel dál ,ale nikdy mě nenechal o samotě. Brzy se vrátil a mě zalévala další vlna slastného ochlazení. Ale ted tu v téhle kobce tiše počítám kapky ,plazí se po stěně a zatékají do nejhlubších škvír mého vědomí. Jak nám bylo s Dumpem dobře. Od Medika a jeho nejlepšího kámoše Psychopata jsme kupovali perník. Nejlepší na světě ,což mnohokrát potvrdil i Doktor Svět. Medika zavřeli a Psychopat někam zmizel. Tím skončila éra stavů bez tíže. Abychom sehnali fet museli jsme hlouběji do zapařené džungle velkoměsta ,tak daleko až jsme téměř ztratili svou identitu. Dveře zavrzaly a objevil se v nich Daneček. ,,Nesu ti něco k jídlu.“ Položil tác na zem. ,,Danečku ,kam se vlastně ztratil Psychopat ,když Medik je v lochu?“ ,,Psychopat je celou dobu s námi..“ usmál se. ,,Kde?“ ,,Pojď ,ukážu ti ho!“ rozevřel dveře dokořán Doktor Svět ,který nejspíš poslouchal za dveřmi. Že by byl Psychopat tady? Proč teda nepomohl svýmu nejlepšímu kámošovi z basy? Odvedli mě k nějakým mřížím. ,,Tady je.“ Řekl Daneček a couvl od mříží. Chytla jsem se za ně a hlavu si opřela mezi škvíry. ,,Psychopate?“ zeptala jsem se do ticha. Všechno bylo tak smutné a ospalé ,že mě skřípání z temnoty za mřížemi trochu vyděsilo. ,,Motýlku..“ ozvalo se. Sténaní dřevěné podlahy sílilo. Pomalu jsem se začala oddalovat od mříží. Za chvíli se k nim dobelhal upír. Rozdrásaný a místy i uhnilý obličej signalizoval ,že tu musí být už dlouho ,přesto na něm zůstala podoba Psychopata. ,,Ahoj.“ Polkla jsem tiše. ,,Co ti to provedli?“ chtěla jsem se ho dotknout. Plačtivě se odvrátil. ,,To Bastard ,zkouší na mě ty svý nevydařený pervitinový emulze.“ Zašeptal tiše a pak vykřikl. ,,To on ze mě udělal zrůdu!“ Znělo to tak bolestně. Odráželo se to od studených stěn a vnikalo do nezamrzlých srdcí. ,,Pomůžu ti odsud.“ Řekla jsem a vrhla jsem se blíže k mřížím. ,,Mě už nikdo nepomůže.“ Zavrtěl hlavou. ,,Amor tu byl..Nepomohl. Skončil ve vedlejší cele.“ Polkl. Odvrátila jsem se a zadívala se do další temné mučírny. ,,Amore ,vylez ty sráči!“ zahučel nevrle Doktor Svět. Ozvalo se tření železa a pak se k mřížím přicoural jmenovaný upír. Vypadal mnohem líp než Psychopat. Vůbec nebyl zlomený hrůzou ,kterou tu zažíval ,spíš ho to posílilo. V jeho očích planul hněv a probouzel ve mně touho po svobodě. ,,Motýle ,tak si přišla na návštěvu? Už bylo načase!“ zahřměl a uchopil mě za ruce. ,,Jen zahojené jizvy.. Copak se stalo? Ty už nefetuješ?“ uchechetl se. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nebylo ,co. Carrion natáhl brka a Bastardovo sračky si do žil píchat nebudu.“ ,,Jsem na tom stejně ,Motýlku!“ poklepal mi rukou a stáhl se zpět do tmy.
Zase sedím ve svým koutě a přemýšlím o tom ,proč se to všechno tak posralo. Dump ,já ,Medik ,Psychopat ,Amor.. My upíři z ulice. Vždycky jsme drželi při sobě! Bastard s náma nikdy nekamarádil ,byl divnej už od malička. Držel se tý svý role nevinnýho šmejda a shromažďoval kolem sebe trosky jemu podobný. Ale my byli jiný! Smáli jsme se ,řádili na diskárnách ,chodili řádně do školy.. Asi to začalo tím jointem. ,,Tak to ubal a dáme si ,ne?“ dorážela jsem na Carriona ,který ten balíček s trávou přinesl. ,,Hele ,já nevim ,Motýlku..“ obrátil se na mě Dump. ,,Co ,když do toho spadnem?“ zacloumal se mnou vystrašeně. ,,Simtě ,kam bychom padali?! Když už to tady náš hodnej kamarád přinesl ,tak si to vyzkoušíme..“ usmála jsem se na ostatní. Carrion začínal s fetem brzo ,byl to náš jedinej dealer drog od prvopočátků ,ale sám začal fetovat až mnohem později. Amorovi ani Medikovi se ten nápad nelíbil ,dalo mi tenkrát pořádnou fušku je přesvědčit. ,,Tak Psychopate ,co si o tom myslíš ty? Taky seš takovej srab jako oni?“ drbla jsem do něj. Otočil se na mě a svraštěl obočí ,nejspíš usilovně přemýšlel. ,,Mě je to jedno. Poddám se většině.“ Vypadlo z něj nakonec. Mnula jsem si ruce. ,,No tak upíři ,dáme prachy dohromady a každej si jednoho ubalíme a vyhulíme..“ mrkla jsem na Carriona. ,,Berte ,nabídka je omezená ,nebudu tady stát celej den. Blbej kdo dává ,blbější kdo nebere ,volové.“ Ozval se. ,,Dumpe..“ udělala jsem psí očička a Dump svolil. Všichni jsme do toho spadli jenom kvůli mně. Mojí zvědavosti a touhou vrhat se do všeho po hlavě. Carrion mi tenkrát dal na znamení našeho obchodního přátelství náramek. Ten náramek ,kterej byl pocákanej mou krví ,když mi ho tenkrát Chester házel. Jakou bolest a hněv měl přitom v sobě. Stejně to byla jeho vina! Ne, nebyla.. On odejít musel.
Setkala jsem se s Amorem na chodbě. ,,Zdrhnu.“ Řekla jsem mu. Pokýval hlavou. ,,Vem nás sebou..“ zašeptal. Stiskla jsem mu ruku na znamení ,že je teda vezmu ,víc se dělat nedalo ,ve dveřích se objevil Bastard. Amora poslal za mříže a mě zavřel do temnoty.
,,Danečku..“ nahrnu se ke dveřím. ,,Co je Motejle?“ nakloní se ke mně. Usměju se a vezmu ho kamenem po hlavě. Upadne a už se ani nehne. Dveře jsou otevřené ,hned z nich vyletím a pádím k celám. ,,To je dost ,Motejle!“ zakleje Amor a souká se z mříží. Udiveně ho pozoruju. ,,Ty už jsi ten útěk plánoval dýl než já ,co?“ zeptám se. Jen přikývne a začne vyprostovat Psychopata. Za dveřmi se ozvou hlasy. ,,Už o náš ví!“ zasípe plačtivě Psychopat a vleče nás chodbou dál. Víc do temnoty. Ztratit se všem a všemu. ,,Amore!“ zavrčí někdo před námi. Je to Doktor Svět ,můj kámoš se na něj neohroženě vrhnul. ,,No tak ,Motejle ,píchneš mi?“ vykřikl ,když s ním Svět vyrazil dveře. Podkopla jsem mu nohy a on se natáhl ,jak dlouhý tak široký. Spolu s Amorem jsem ho přitlačila ke zdi. Psychopat nám podal stříkačku. ,,Na Amorku ,sfetuj ho!“ Upír nemeškal a celý obsah injekce nacpal do krve Doktora Světa. Ten začal chroptit a klepat se. ,,Co to,sakra ,bylo?“ odstoupil od něj. ,,Jed na krysy.“ Usmál se Psychopat a spěchal pryč. ,,Zabil jsem upíra!! Otrávil jsem ho!!“ poklekl Amor a začal hekat. Vytáhla jsem ho na nohy a strkala chodbou dál. Jestli si tý mrtvoly všimne Bastard ,jsme taky tuhý. U vchodu ven z toho temnýho bludiště nás Bastard přece jen doběhl. ,,Kam jdete ,fetáci?“ postavil se před dveře. Než jsme stačili nějak zareagovat ,vrhl se na něj Psychopat. ,,Zrůdo! Zrůdo!“ řval a otloukal mu hlavu o zeď. ,,Kámo ,klídek. Zabiješ ho.“ Poklepala jsem mu za rameno. Odstrčil mě až jsem upadla. Amor se k němu hned vrhl a začal ho od něj odtrhávat. ,,Psychopate ,rozmlátíš mu kedlubnu.. Za to ti nestojí!“ Ale ten si vedl svou. ,,Ty hajzle! Udělal jsi ze mě zrůdu. Ty hajzle!“ řval a dál ho otloukal o ostré kameny. Bastard byl za chvíli celý od krve. Bolestí přivíral oči a už se ani nebránil ,jen z hrdla se mu draly utichající vzdychy. Pak upadl do bezvědomí. ,,Dělej ,Psychopate ,jdeme!“ tahal ho jeho kámoš za rukáv a hrnul se k východu. Zvedla jsem se ze země a pajdala za nimi. Škoda ,že mám špatnou nohu a nemůžu utíkat tak jako oni. Jednou ,když jsem měla fakt nouzi ,jsem si do ní bodla špinavou jehlu. Po pár dnech rána začala hnisat a já místo ,abych šla k doktorovi tu krvavou trhlinu využívala a píchala si do ni dávky. Jednou ,když mě chytily křeče a já zůstala ležet na chodníku a s tou svou nohou nemohla ani pohnout ,zavolal někdo záchranku a k tomu doktorovi mě přeci jen dostal. ,,Ta noha vám mohla uhnít.“ Řekl mi a čmáral si něco na bloček. ,,Hm.“ Ušklíbla jsem se a snažila se posadit na bílé posteli v bílé místnosti s hnusnou bílou košilkou na sobě. ,,Proč jste s tím nešla do nemocnice?“ Pokrčila jsem rameny. ,,S tím ,co děláte byste měla přestat nebo špatně skončíte.“ Pokýval hlavou. Samozřejmě mluvil o drogách. Musel si všimnout ,že moje žíly jsou rozpíchané jako cedník. Když jsem si chtěla dát další šlehu musela jsem hledat po celým svým zjizveným těle ,abych našla místečko ,kde bych si znovu ublížila. ,,Motýle ,poběž!“ otočil se na mě Psychopat. Jeho rozdrásaný obličej se na slunci rozzářil. Po pravdě říct ,mě světlo ani nechybělo. Tisíckrát jsem utíkala před jeho mizernými paprsky ,které mi ukazovaly štěstí a právě to jsem nenáviděla.
Venku roste tráva tak hlasitě ,že mi to rve uši. Psychopat se posadil mezi mravence a těžce oddechuje. Motám se kolem. ,,Kde to jsme? Potřebuju ke kostelu!!“ ,,Proč?“ vezme mě Amor za rameno a donutí přestat potloukat se kolem. ,,Bydlí tam Chester ,můj ..“ skloním hlavu. ,,He ,Motejl se zamiloval!“ začne se smát a poklekne k Psychopatovi. ,,Jak je ti?“ ,,Zmrvenej život!“ zašeptal Psychopat a opřel se o kamaráda. ,,To bude dobrý.“ stiskl mu ruku Amor. ,,Bylo skvělý ,jaks to Bastardovi natřel!“ Psychopat se široce usmál. ,,Bylo to bombastický ,co kámo?!“ ,,No to si kuř!“ obejmuli se. ,,Tak sakra ,upíři ,kde je tady kostel? Potřebuju se dostat za Chazzem! Moc mi chybí..“ klekla jsem si na zem a rvu si vlasy. Pár modrých kudrnatých provázků lehce slétává na zem. Začíná pršet a mé slzy se společně s kapkami deště procházejí po mé zčervenalé tváři. Krev se mi hrne do tváře a když vidím ,že ty dva moulové jsou štěstím bez sebe ,jdu se rozloučit. Dál budu pokračovat sama.
Utíkám lesem. Po zemi je spousta jehličí ,zabodává se mi do duše a připomíná mi Carriona. Jak tiše leží pod lesním porostem Na hrobě se mu rozlézá mech a kapradí ,jehličí už dávno shnilo a ted se propadá do temnoty spolu s jeho tělem. Okradla jsem ho ,ale co. To motýli dělají. Létají z květu na květ a vysávají z nich to nejlepší. ,,Okradla jsi ho. Zničila jsi jeho naděje.“ Zasyčelo mé svědomí. ,,Už byl tuhej!“ vykřikla jsem rozčileně. ,,Mrtví nemají naděje. Umřou a je prostě konec!“ nervozně popadnu šišku a mrštím s ní do stromu. Rozprskne se. Teprve ted si všimnu ,že to nebyla šiška ,ale šnek. ,,Zrůdo..“ vyplazuje na mě mé já jazyk a vztekle se usmívá. ,,Nejsem zrůda. Jsem motýl! Krásný motýlek s barevnými křídly!“ ,,Ty nemáš křídla!“ vykřiklo mé svědomí. Po tomto výkřiku se zhroutím do jehličí.
Konečně před sebou vidím věžičku toho vysněnýho kostela. Toho ,do kterýho jsem už stokrát vstupovala ve svých snech. Přikulhám se rychle k brance ,je zamčená ,ale to je jedno. Hned vedle je totiž v plotě obří díra ,kterou se dovnitř bez problému dostanu. Prolezu a jdu ke dveřím. Těmi se dostanu až do místnosti s prachem místo podlahy. Rozhlédnu se. Nic se nezměnilo ,vlétnu k Chazzymu do pokoje. Je prázdný ,dokonce i jeho věci zmizeli. Co se to děje? Zavrtím hlavou a vejdu do pokoje k Mikeovi. ,,Motýle!“ zařve Torlie a schoulí se pod Mikea. S vytřeštěnýma očima je sleduju ,chytla jsem je právě v tom nejlepším. ,,Sakra ,soráč!“ řeknu po chvíli a tiše za sebou zavřu. Po deseti minutách se dvojice posadí vedle mě ,Torlie je rudá jako rajče a ani Mike není zrovna v pohodě. Trapas! Ale jsou rádi ,že mě vidí. ,,Kdes byla tak dlouho?“ optá se Torlie. Stále se usmívá ,což je fajn. ,,To je na dlouhý vyprávění ,kde je Chester?“ ,,Když si zmizela ,nevydržel to. Bylo strašný to s ním vydržet. Fnukal ,naříkal a pak řekl dost. Odletěl do Letního Sídla Pomoci ,aby ho tam proměnili v démona a on tak zapomněl na lásku k tobě.“ poučil mě Mike. Myslela jsem ,že omdlím. ,,Ale já ho mám ráda! Kde je to Letní Sídlo Pomoci?“ ,,Tam ,kde dřív býval Bílý Dům.. Chceš ho zastavit a zase mu ubližovat.“ ušklíbl se. ,,Nechci mu ubližovat. Chci ,aby byl štastný.“ Do očí se mi vhrkly slzy. ,,Vždyt on je celej můj svět. Nic jinýho už nemám.“ vzlykám a ted už řvu úplně. Torlie mě vzala kolem ramen a zadívala se na Mikea. ,,Dobře vezmem tě tam.“ Kývl.
,,Neumím lítat ,Mike. Pěšky to bude trvat dlouho a navíc nevím ,kde to je..“ ,,Tam ,kde byl Bílý Dům!“ ,,Jak mám sakra vědět ,kde byl Bílej dům?!“ vrčím vztekle. ,,Tys nechodila do školy?“ ,,Mám jen základní školu.“ vzlyknu. ,,Tupej fetáckej upír.“ Ušklíbl se Mike. ,,Hm! Jo a taky neumím lítat..“ ,,Tak mi vlez na záda!“ ,,Cože? A já myslela ,že mi chceš pomoct!“ vyhrkla jsem. ,,No vždyt jo! Vlez mi na záda ,vezmu tě sebou.“ ,,Jo aha ,tak to jo.“ Usmála jsem se a nasedla. Vyletěli jsme z kostela ,Torlie poletuje vedle nás. ,,Jak dlouho nám bude trvat cesta?“ zajímám se. ,,Půl dne ,neboj ,to stihnem.“ Mrkla na mě. ,,Proměnuje se až zítra odpoledne.“ ,,Uff ,tak to bude dobrý.“ oddychla jsem si.
,,Už tam budeme ,Motýlku!“ usmál se Mike a vlétl mezi stromy. Musel níž ,protože na obloze zuřila bouřka. ,,To je bezva ,hlavně dávej bacha na ty stromy a ách!“ nestačila jsem doříci. Mike totiž vletěl blízko stromu a já se zapletla do větví. Upadla jsem na zem a když jsem se zvedla byl Mike i Torlie v prachu a vůbec jim nevadilo ,že já tam s nimi nejsem! Začala jsem se procházet tím směrem ,kam letěli. Potřebovala jsem vědět ,kde jsem. Sice jsem jen tak usuzovala ,že jsem v rozlehlé zahradě Letního Sídla Pomoci ,ale nic víc než stromy jsem neviděla. ,,Hej ,ty tu nemáš ,co dělat!“ objevil se přede mnou hlídač s pendrekem v ruce a pustil se do mě. ,,Eh ,já jsem Motýlek ,hledám Letní Sídlo Pomoci. Můj..“ ,,Já jsem Mortimer a na tyhle keci nemám čas ,hned vypadni!“ ,,Ale…“ ,,Ven!!“ napřáhl na mě pendrek a uhodil. Odlétla jsem ke stromu a uhýbala před dalšími ranami ,které se mi hodlal uštědřit. ,,Tady takový darebáci nemají co dělat!“ ,,Nejsem darebák ,jsem zamilovanej feták a ty mě nech bejt!“ zavrčela jsem a vrhla se mu po krku. Teprve ,když jsem ho svalila k zemi mi došlo ,že je to jen člověk! ,,Lidská bytost a chce poroučet upírovi?“ uchechtla jsem se a vycenila své tesáky. ,,Co se mnou chcete udělat??“ ,,Co se dělá s jídlem?“ zazubila jsem se a chtěla se mu zakousnout do krku. ,,Ne ,nedělej to! Nezabíjej mě ,prosím!“ zvedla jsem se z něho. ,,Hele ,potřebuju dovnitř kvůli svýmu klukovi. Pust mě tam ,chci ho přesvědčit ,aby byl se mnou a nestal se démonem. Nechci ti ublížit ,jen ho chci vidět. Dovol mi to.“ Chvíli se na mě jen tak díval a pak přikývl. ,,Tak dobře ,ale at tě nikdo nevidí ,měl bych problémy!“ ,,Jasně ,budu jako myška! Díky!“ usmála jsem se a podala mu ruku.
Plížím se v obrovských chodbách toho sídla. Potuluje se tu spousta ubožáků žadonících o upírský život ,ale adepti na démony ,jako by vymřeli. Procházím i kolem nějaké růžové zahrady ,kde se pokuřuje. Jeden upír v černém vytahuje z krabičky jednu cigaretu za druhou ,může za to velká nervozita. Je to samozřejmě Chester ,musím počkat až vyjde. Konečně vyhodí prázdnou krabičku z okna a jde mým směrem. Skočím mu do cesty. ,,Chazzy!“ řeknu rozjařeně a chci ho obejmout. ,,Co ty tu?“ odfrkne a obejde mě. Takovýhle přístup jsem nečekala. ,,Jsem zpátky lásko ,moc se mi po tobě stýskalo!“ ,,Jsem tady ,abych se stal démonem.“ ,,Slyšela jsem.“ Sklonila jsem hlavu. ,,To už ke mně nic necítíš?“ ,,Cítím ,proto jsem tady ,abych na tebe zapomněl. Na všechno ,co jsi mi provedla..“ ,,Prosím odpust mi ,já už to nikdy neudělám!“ zasýpala jsem a dokonce si i klekla. ,,Nevěřím ti.“ Dal si ruce v bok a z výšky na mě pohlížel. Zase měl navrch. Připadala jsem si jako ten méněcenný červ ,co se mu pleta pod nohama. ,,Řekni mi ,co ke mně cítíš? Miluješ mě?“ pozvedl obočí. Polkla jsem. Jestli ho miluju?! ,,Jsi pro mě hodně důležitý..“ ,,Miluješ mě? Řekni to!“ poklekl ke mně a pohladil mě po vlasech. ,,Řekni mi to! Prosím!“ zaprosil. ,,Chazzy.. To já nemůže.“ Polkla jsem tiše. Nedokážu mu říct ,co k němu cítím. Nedokážu to! ,,Tak to potom nemá cenu se s tebou tady zahazovat. Kliď se mi z cesty!“ Sklonila jsem hlavu a poodešla stranou. Beze spěchu odešel pryč. Utřela jsem si uslzené oči. Někdo mě chytil za rameno. ,,Mortimere..“ ,,Ahoj ,všechno jsem to viděl. S tebou je potíž Motýlku!“ ,,Ale já ho vážně miluju.“ ,,A proč mu to neřekneš?“ ,,Nedokážu to…“ skousla jsem si rty. Mortimer vzdychl. ,,Pomůžu ti ,pojd se mnou!“ zatáhl mě za kapucu.
,,Slyšíš mě?“ ozývá se mi v uchu Mortimerův hlas. Dal mi nějaké naslouchátko ,bude mi radit ,co říkat Chesterovi ,aby se ke mně vrátil. ,,Slyším ,Morte!“ šeptnu a sáhnu si na ucho. ,,Výborně ,tak běž k němu a nehrabej si na to ucho!“ rychle ruku stáhnu a rozhlédnu se kolem ,že by mě i viděl? Chester sedí na lavičce ,ruce spojené ,hlavu skloněnou a myšlenky na pochodu. Za chvíli přijde na řadu a navždy se promění na démona ,jestli to poseru ,už nikdy nebude můj. ,,Běž k němu a klekni si před něj.“ Ozve se Mortimer. Provedu ,co mi říká. Chester se na mě zadívá. ,,Chceš mi něco?“ ,,Ted opakuj po mně: Chestere..“ napovídá mi Morty. ,,Chestere.. Jsi moje životní láska. Odpust mi za všechno ,co jsem ti kdy prometla..“ ,,Provedla ty idiote!!“ ,,Provedla ,ty..ehm. Tvůj úsměv pro mě září a probouzí ve mně pocit štěstí.“ ,,Už nebudu brát drogy a budu navždy tvým otrokem ,má lásko.“ napovídá Mortimer. ,,Už..nebudu..brát drogy..“ mluví se mi celkem těžko! ,,A budu navždy tvým prorokem ,má lásko.“ ,,Řekni mi Motýlku ,miluješ mě?“ zadívá se na mě Chester ,,Ty snad blbě slyšíš!“ vzteká se Mortimer. ,,Ty snad blbě slyšíš!“ opakuju já. ,,Sakra ,to ne ,tos neměla opakovat. Řekni ,mu: Ano ,Chazzy ,moc tě miluju.“ ,,Ehm…“ ,,Řekni: Ano ,Chazzy moc tě miluju!!!“ rozčiluje se Morty. Já to asi nedokážu. ,,Motýlku??“ pohlíží na mě prosebně Chester. ,,Chazzy já tě moc…“ Nedokážu to! ,,Tak to řekni!!“ řve mi do ucha. ,,Miluju tě.“ Vypadlo to ze mě tak rychle ,že jsem si to sotva uvědomila. Chester se rozzářil. ,,Vážně?“ Kývla jsem. ,,Já tebe taky! Jsem rád ,že jsi se konečně rozhodla. Budeme zas spolu ,viď lásko?“ Skočím mu kolem krku. ,,Navždy ,Chazzy..“ vlepím mu polibek.
Každý motýl nelétá z květiny na květinu a nebere jí to nejlepší. Každý totiž létat nemůže. Já jsem motýl bez křídel ,ale mám svou lásku.