Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miloučcí

Fajn ,fajn ,tak jsem to vzala ,ale tomu člověku jsem ublížit nechtěla! Jake byla u toho! Všechno viděla ,může mi to potvrdit. Přemýšlela jsem a hnala se s Jake někam do temných ulic velkoměsta. Přišlo by mi hloupý se ptát na takovou otázku ,právě ted´ ,když nás mojí vinou honí banda nadrženejch fízlu.. Podívala jsem se na Jake ,je vytrvalá. Kličkuje okolo popelnic ,rozházených odpadků a dalšího smetí. Je mi jasné ,že nás čeká mnohem horší osud než ten bordel. Ona však neztrácí naději. Musím ji obdivovat! ,,Sem ,pojd´!" Chytla mě za rukáv a vtáhla do tmavé chodby. Zas utíkáme tou temnotou kdoví kam. Nevšímáme si ani smradu ,ani krys ,co se nám pletou pod nohama. Ale hlavně si nevšímáme těch kroků za námi. Je to jasné. Dohání nás! Utíkej káčo ,utíkej utíkej honí tě fízl velikej velikej ,honí tě fízl velikej. Dětský říkanky ,v mládí člověk neměl žádný problémy a mohl si to v klidu zapět. Až mě chytí budu si to moc zpívat v okresní věznici. Jake zalezla do nějakých dveří. Ihned je za sebou zavřela a pořádně zablokovala kusem dřeva. ,,Jsme v kině?" zeptala jsem se a přiblble sledovala Jake ,jak se snaží schovat. ,,Jo.. Vždycky jsem se chtěla podívat ,jak vypadá ,když tu nikdo není." Řekne a nakonec taky pochopí ,že to je marné. Vyčerpaně si sedla na okraj menšího podia. Chvíli potrvá než nás najdou. Zatím jen sedíme. Houpeme nohama ve vzduchu a pořádně oddechujeme. Za dveřmi se ozvaly kroky a hlasy. Pak rány. Snaží se vyrazit dveře. Vím ,že se jim to dříve nebo později podaří ,ale nevzrušuju se tím. Jake už taky rezignovala ,co se má stát stane se. Policisté vběhli do místnosti. Konečně se jim podařilo rozbít dveře a tak tu ted s úsměvem na rtech a pistolí v ruce stojí a míří na nás. ,,Zůstaňte ,kde jste!" zavolal na nás jeden. Ani mě nenapadlo nějak odporovat. Dělám ,že tu nejsem. Vždyt´ tu taky nejsem. Vše je sen a já se ráno probudím z této noční můry a vše bude jako dřív! Snažím se si vsugerovat nemožné. Jake se pomalu zvedla. Stojí a ted´ se dává na útěk! Ona zdrhá! Nemohu tomu uvěřit.. Ozval se výstřel. Jake na posledy udělala krok a ted´ padá.. Její tělo se zhroutilo na kinové plátno. Bílá látka se trhá a barví se do červena. Němě na to zírám a nemohu uvěřit vlastním očím. Zabili Jake! ,,Svině!" zakřičela jsem do prázdna a běžela k jejímu tělu. Najednou jsem spatřila ve tmě křídla.. Krásná bílá křídla mihotající se v té beznaději. Už vidím vše. Jsou to lidé s křídli. Andělé přikrytí černou mlhou. Podávají mi ruce! Jak smyslů zbavená se jich chytám. Konečně jsem u nich. Mačkají mě ve své náruči a odlétají se mnou na střechu…

Až ted´ jsem vystřízlivěla. Na střeše jsou dva obrovští pavouci! Ne, nejsou to pavouci ,jsou na půl lidé a ted´ na mne civí svýma hnědýma očima a splétají sítě.. ,,Pomoc!" Vykřikla jsem. Běžím k okraji střechy.. Vzlétl tam nádherný obrovský motýl. Díky svojí šikovnosti zakopávám a padám do propasti. Padám mezi popelnice a odpadky! Věděla jsem ,že tak skončím… Člověk s motýlími křídli mě chytil a postavil zpět na střechu. Jeho ruce mě pohladily a popohnaly zpět k pavoukům. Nyní k těm odporným na půl pavoučím lidem přibily i tři mouchy! Zas na půl lidé! Jsou to ti moji andělé ,co mě sem dostali. Žádní andělé! Jsou to zrůdné bzučící mouchy! Vlastně moucháči? Jak se ksakru říká samečkům od much? Jeden muší muž je zraněn. Pavouci už upletli obrovskou sít´,kam postřeleného moucháče (?) opatrně položili. Chtějí ho sežrat? Ne ,ty pavoucí tý mouše pomáhají!! Motýl ,co stále poletoval za mnou ,mě ted´ uchopil do náruče a položil na pavoučí sít vedle zraněné mouchy a dvou obrovských pavouků! Zbylé dvě mouchy uchopily sít´ a vzlétly i s námi… Tak to tedy ne! Přelezla jsem z té pavučiny k okraji a snažila se seskočit dolů. Mouchy poplašeně zabzučely. Motýl přebral po jedné mouše otěže. Seskočila jsem zpět na střechu. Ted´ se moucha pouští za mnou. Kličkuji kolem stožárků ,a když už mě zase skoro drží ,začnu se rvát. Zavřela jsem oči a rukama ted´ mlátím kolem sebe ,co to jde.. Nevzdám se bez boje! Nevzdala se Jake ,nevzdám se ani já! Otevřela jsem oči a spatřila před sebou nádherný obličej. Na moment jsem se zadívala do těch krásných hnědých očí. Využil toho ,chytil mi ruce a přitlačil mě ke stožáru. ,,Takhle spolu asi vycházet nebudem." Řekl ,,Nezlob nás a neboj se!" přikázal a políbil mě!

Otevřela jsem oči a spatřila krásně modrou oblohu. Usmála jsem se a přetočila se. Totálně ospalá jsem se mačkala ke své peřině. Ležela jsem na břiše a stejně na mě z postele foukalo.. ,,Co to je?" řekla jsem rozespale a otevřela oči. Otvory v paučině jsem viděla ,jak pode mnou ubíhají domy a stromy. Lidi vypadají ,jak tečky máku. Co se to děje? Ptala jsem se sama sebe a přetočila se na stranu. Vedle mě spala moucha! Postřelený hnusný muší muž lehce oddechoval vedle mě! Posadila jsem se a couvala od něj ,co nejrychleji pryč. Narazila jsem do zdi a ona mi promluvila do ucha. ,,Pozor ,mohla bys spadnout." Otočila jsem se. Za mnou seděl jeden z těch obřích pavouků a usmíval se! Pomalu si začínám vzpomínat ,co se stalo.. Ten muší muž ,jak mě políbil.. Musel mě nějak uspat! Nebo ne? Vůbec nevím.. Ještě nikdy jsem se nelíbala s mouchou!! Tedy před tím jsem se ještě nelíbala s mouchou… Ta krysa! Vlastně spíš ta moucha! Obelhal mě! Políbil mě ,uspal a hodil sem! Ten zmetek mě zachránil před celou bandou fízlů ,kteří by mě nejspíš rozstříleli na cucky. Kdo se ho o to prosil!? On mě zachránil? Zachránil mě! Já žiju! Ale jak dlouho ještě?? Do té doby ,než si mě pavoučci dají k obědu? Než mě mouchy.. Co sakra dělají svým obětem mouchy? Ubzučí je k smrti? Než mě ubzučí k smrti! Mouchy jedny! Motýl jeden! A dva obludně velký pavouci…

Že by konečná? Mouchy a motýl zastavili u velikánský větve a čekali než si pavouci slezou. Mě i s tou jednou mouchou vzali dovnitř. Samozřejmě na pavučině ,kterou pověsili metr od země v jedné dutině toho stromu. Pak odešli. Moušák nebo spíš muší muž tiše spal. Rozhodla jsem se prozkoumat okolí. Slezla jsem ze sítě a začala se procházet ve velké dutině v kmenu stromu. Vypadalo to jako obývák. Pak jsem vlezla do menší dutiny ,kde měli kuchyň! Konečně jsem objevila i tzv. ,vchod do stromu´. Vyšla jsem na verandu a hledala ,kudy bych mohla slézt dolu. Strom byl veliký a vysoký.. Cesta dolů mi bude trvat možná týden! Pomalu jsem tedy začal slézat po různých větvičkách. Připadala jsem si ,jak mravenec. Vše bylo tak obrovské! Šplhala jsem po listech a snažila se nekoukat dolů… Najednou mi uklouzla noha. Visela jsem ve vzduchu ,šíleně vysoko nad zemí a držela se za řapík nějakého listu!! Začaly mi klouzat ruce. Nemohla jsem se víc chytit. Najednou list povolil. Utrhl se a já padám i s ním do tý neuvěřitelný smrtelný propasti. Řvu… Šíleně řvu a křečovitě se držím padajícího listu ,takže vlastně padám i s ním. Až se rozplácnem dole budeme jeden velkej slisovanej kus trávy! ,,Co sem ti říkal? Že nemáš zlobit! Vždycky takhle neposloucháš?" objevil se tu muší muž ,co mě prve políbil a začal mi domlouvat! ,,Pomoz mi! Zabiju se…" prosím ho plačtivě. ,,To nemá cenu. Polezeš dolu znova a znova. Přijde mi to úplně zbytečný.." ,,Už to neudělám.. Budu poslouchat! Nebudu zlobit… Prosím! Prosím!!" sápu se po něm. Konečně se usmál a vzal mě do náruče. Letíme zpět do kmenu stromu ,kde budeme žít ,jako jedna velká hmyzí rodina.. Pomoc!

Akce

Sedím na pavučině a mlátím hlavou do zdi. Jeden pavouk mi přinesl jídlo -smažený sýr a hranolky s mlíkem. ,,Jak je Chescerovi?" zeptal se mě. Pozvedla jsem obočí. Chescerovi? ,,Ty si nás nepamatuješ?" zadíval se na mě a přejel mi jednou z šesti noh po botě. Couvla jsem od něj pryč a zavrtěla hlavou. ,,Když jsme byli ještě mrňaví ,tak jsi nás chovala v prázdném akvárku v pokoji. Každou noc jsi nás pouštěla ven a krmila nás. Dala jsi nám i jména.. Vážně si nevzpomínáš?" zadíval se na mě svýma velkýma kukadlama. Začala jsem si to vybavovat. Když mi bylo patnáct ,našla jsem je v křoví a starala se o ně. Tehdy jsem šíleně zbožňovala Linkiny. A protože mých hmyzích přátel bylo taky šest dala jsem jim podle nich jména. ,,Pak jsi měla nehodu. Byla jsi dlouho v bezvědomí a my musely odejít a starat se sami o sebe. Jsme moc rádi ,že jsme tě našli!" usmál se. ,,Takže vy mě nechcete zabít?" zeptala jsem se vystrašeně. Zavrtěl hlavou. ,,Znamenáš pro nás hodně. Milovali jsme tě.." řekl téměř šeptem a pak odešel. Bezva ,ale jak mohli dorůst do takový velikosti? Zadívala jsem se na Chescera. Byl to můj oblíbený ,jestli mu nepomůžu ,zemře!

Zaběhla jsem do kuchyně. Všichni tam seděli. Postavila jsem se ke dveřím a zrychleně dýchala. Přemohl mě strach ,když jsem je tam viděla. Byli neohrožení ,strašliví a já byla oproti nim jen malý človíček. Jasně ,hledanej jako největší zločinec za krádež korunovačních klenotů -ale o to tu sakra nejde! ,,Jak je mu?" zeptal se mě ,ten co mě políbil -Mikeno! ,,Hrozně." Řekla jsem a polkla. To je rozhodně nepotěší. ,,Jestli neseženete doktora ,tak zemře." Zadívala jsem se na ně. Najednou už nebyli tak neohrožení. Báli se o něj! Přišla jsem k nim blíž a dodala si odvahu. ,,Pomix a Mikeno seženou doktora!" Jeden motýl a moucha to dokážou. Mikeno souhlasně zabzučel. ,,Hned!" kývla jsem sebevědomě k východu. Uposlechli a letěli ,co nejrychleji mohli pro záchranu. Já a s ostatními jsme zatím předělávali kuchyň na operační sál.

,,Co po mně chcete ,vy zrůdy?" výskal už z verandy doktor. Dovedli ho ke mně a donutili kleknout si. ,,Pomozte mu nebo pomůžu já vám-" usmála jsem se a chytla ho za bradu. ,,-Do hrobu!" Doktor polkl. Přišel k Chescerovi a snažil se. Seděla jsem na stole a nervozně klátila nohama. Všichni jsme s napětím přihlíželi. Moucha Chescer byl v bezvědomí a doktor se po mě každou chvíli ohlížel. Vzala jsem nůž a přejela si jím náznakově pod krkem. Pochopil.

,,Tak jak?" zeptala jsem se pod dvou hodinách doktorova preparování. ,,Bude v pořádku." odpověděl a utíral si zakrvácené ruce. ,,Potřebuje jen klid." Dodal. ,,O.k." mrkla jsem na pavouka Robha a on ke mně poslušně přicupital. ,,Udělal jste svou práci ,můžete jít domů." ,,Nezabijete mne?" podivil se doktor. Zavrtěla jsem hlavou. Přišel ke mně blíž a zašeptal. ,,Já vás znám. Vy jste ukradla ty klenoty. Všude vás hledají." Ušklíbla jsem se. ,,Já vím." ,,Vaše společnice Jake.." pokračoval. Sklonila jsem hlavu a zavřela oči. Viděla jsem ,jak Jake padá na kinové plátno. Látka se trhá a barví do červena. ,,Ona žije." Vydechl doktor. Otevřela jsem ohromeně oči. ,,A kde je?"

,,Proč si tak smutná?" zabzučí mi Chescer do ucha. Už je v pořádku. Vyléčil se poměrně rychle a teď mě otravuje nepřestávajícím bzukotem. ,,Moje společnice -Jake." Začala jsem zdrženlivě. ,,Je ve vězení. Chci jí pomoci." Zadívala jsem se na něj prosebně. ,,Co chceš ,abychom udělali?" posadil se vedle mě. ,,Pomohli mi ji osvobodit!" řekla jsem a seskočila z pavučiny. ,,Uděláme pro tebe cokoliv. To přece víš." usmál se nešťastně.

Zdi jsou šedý a smrad z popelnic proniká do vzduchu. Musím si zacpat nos. ,,Tak tady chcíp šváb!" přešlapuje na svých šesti nohách Josek. Kopnu do popelnice a z ní se vyhrabe snad milion krys. Mikeno vyletí do vzduchu. ,,Fůj!" štítivě zabzučí. ,,Se bojíš krys?" ušklíbnu se a honím hlodavce. Podařilo se mi dvě větší krysy chytnou. Svíjejí se mi bezbranně v rukou a snaží se mě hryznout. ,,Mrchy!" syknu a nacpu je do pytle. Pak si nasadím bílou masku s otvory pro oči a nechám se motýlem Pomixem vynést na střechu. Chescer vypáčí dveře a hrneme se do budovy. ,,Tady měl být výtah ,ne?" zabzučí Bradox a poškrábe se na hlavě. ,,Jo ,měl." Řeknu a dodám. ,,Jdeme po svých!" spustím do výtahové šachty utanou pavučinu a spouštím se dolu. ,,Za mnou!" zavelím tiše. Všichni uposlechnou. Teda až na Pomixe. ,,Nevejdu se sem!" běduje a ukazuje na svá obrovská motýlí křídla. ,,Tak hlídej!" zahučím. Ujely mi ruce a popojela jsem kousek dolu. Srdce mi poskočilo. Pár metrů pod námi je výtah. Najednou se v něm ozvaly hlasy a po té se výtah sune naším směrem nahoru! Pavouci hbitě vylezou zpět k Pomixovi. Velmi chytrý tah! Bradox se mě snaží zachytit a vynést nahoru ,ale nezbyde mu čas. Výtah už je téměř u mě. Co teď? Přitisknu se ke zdi. Skoro nedýchám. Výtah mě přimáčkl k železné stěně a zastavil se přímo u mě. Ozvou se kroky a lidé vystupují. Zase je klid.

Bzukot mě probudí z mého snění o smrti. ,,Jsi v pořádku?" zeptá se Chescer poletující někde nade mnou. ,,Nemůžu ven!" vzlyknu. Jsem zaklíněna mezi výtahem a tou hnusnou zdí. Umřu tu! ,,Počkej tady ,pomůžeme ti!" ozve se nade mnou. Nemám sílu už ani odpovědět. Nesnáším uzavřené prostory!! Klepu se ,jak jen to mi úzký otvor dovoluje.

Uběhla hodina. Je to jasné. Ty hmyzí sráči mě tu nechali! Vztek mnou lomcuje ,tak silně ,že začínám lehce kopat do zdi. Nezemřu tu ,ale fízlové mě chytí a strčí do kobky vedle Jake! ,,Zatracenej hmyz!" nadávám. Výtah se rozjíždí směrem dolů. Vydechnu si a tiše na něj seskočím. Skrčím se a čekám ,až se zastaví. Konečná! Vyskočím po kabelech a došplhám ke dveřím. Kašlu na ty parazity ,držím se plánu. Musím zachránit Jake! Jsme v tom společně. Těžce otevřu nouzové dveře a vskočím dovnitř. Po schodech vyběhnu až k celám. Nikdy to není tak lehký! Všude jsou mříže a já nemám moc šancí ,jak se do klece s těma ,zlýma' lidma dostat. Z kapsy vytáhnu výbušninu a připevním ji na dveře.

Probíhám poplašeně mezi celami a hledám tu Jake! Nikde není. Dojde mi zklamaně. Přece jsem nevyhodila polovinu věznice do povětří ,abych nic neudělala! Bleskne mi hlavou. Navíc mě honí banda ozbrojených fízlu. Historie se opakuje! Zůstanu tu s těma všivýma lidma. Zavrtím hlavou. Ty lidi ,co tu pykají za svý hříchy jsou stejný jako já! Neřádi! Jen něco ukradli nebo někoho zabili… No ježiš! Jsem jedna z nich!! Musím jim pomoci. Usmyslím si a běžím k hlavnímu ovládání. Vyhnu se fízlům a skrčená doběhnu až tam. Otevřu hlavní celní dveře a pak ostatní. Všichni vězni teď zuřivě vybíhají. S křikem se pouští do policistů. Vytáhnu z pytle ,který mám uvázaný u pasu ,dvě rozzuřené krysy a na záda jim přidělám menší dárečky. Pak je pošlu do nitra dění. Po pár vteřinách ,podle mého očekávání -vybuchují. Poplach se znásobuje. Panika se teď zmocnila nejen fízlů ,ale i věznů. Ale kam zdrhnu já? Rozhlédnu se ze zamřížovaného okna. ,,Mikeno!!" zařvu ,když spatřím tři mouchy poplašeně poletovat na obloze ,sundám si z obličeje legrační masku. Snesl se ke mně. ,,Máme Jake!" řekl a prohlédl si mě. ,,Neboj. Dostaneme tě ven!" kývl hlavou a letěl k ostatním. Někdo mě uchopil za ramena a táhl k sobě. Škubla jsem sebou a vytrhla se. Dva fízlové na mě rozzlobeně zírají. ,,Tohle nám zaplatíš!" ukázali na okolní cely. Zely prázdnotou. Trhla jsem rameny a koukala zmizet. Vrhli se na mě. Jsem bez šance. Obušky mě tlučou do těla a tak trochu předbíhají moje výkřiky bolesti ,konečně bezvědomí.

Volnost

Tma se rozlévá po base. Voda kapající z kohoutku je jediný zvuk ,co se tu rozléhá. Odráží se od studených mříží a zabodává se mi do uší. Kap. Kap. Kap. Kape do rytmu temné noci. Nemůžu spát. Nedokážu ležet na tvrdé pelesti a nemyslet na hmyz a Jake. Jsou to už dva týdny ,co tu hniju. Proč mi nepomohou? Myšlenky mi kolujou v hlavě. Oběhnou celu a vrací se zpět. Nevyřešeny. Oknem sem prosvítá měsíční záření. Osvětluje mou unavenou tvář a ukazuje mi mou svobodu. Může dovnitř i ven. Může kam chce. Zavřu oči a sním. Něco mě zastíní. Stín mě jen tak pozoruje a pak tiše promluví. ,,To jsem já. Robh. Jdeme si pro tebe." kolikrát se mi o tom zdálo! Otevřu oči. Tohle není sen! ,,Robhe?" ,,Ano! Ničeho se neboj. Už to bude." Řekne a zmizí. Zas vidím měsíc a jeho neutuchající radost z mého uvěznění. Tápavě se zadívám na okno. Vážně se mi to nezdálo? Do obličeje mi vybuchla zeď. Prach a kouř jakoby přehlušil ohromnou ránu. Nevidím ,jen cítím ,jak mi někdo pomáhá a táhne mě ven. Směju se měsíci a jeho paprskům. Jsem volná!

Houpu se na své pavučině a usmívám se. Jake poskakuje kolem a hraje s Bradoxem nějakou stupidní hru. ,,Jak je ti?" přilétl ke mně Chescer a zabzučel mi do ucha. ,,Supr." usměju se a znovu zhoupnu. ,,Ale ty vypadáš nějak smutně." všimnu si. Podepřu se na loktech a podívám se mu do obličeje. ,,Co se děje ,Chescere?" Zavrtí hlavou. ,,Nic. Vážně nic." ,,Nekecej a povídej. Nezapomeň ,že jsem tě vykrmila od mušky ,tak povídej!" Rozhlédne se ,jakoby nechtěl ,aby nás někdo slyšel. ,,Já jsem zamilovaný!" vzlykne a tápavě se na mě podívá. ,,No ,tak to je hezký.." promnu si nos ,,A do koho?" ,,Tady!" rozevře časopis a vbodne svůj prst do jedné ženy. Vytrhnu mu to z ruky a sama si to prohlížím. V duchu přemýšlím odkud ji znám. Pak si přečtu titulek -,,Samantha Bennington." Ohromeně se na něj podívám. ,,To nemyslíš vážně?" Stydlivě skloní hlavu. ,,Já s ní chci mít dítě.." řekne tiše. Seknu sebou zpět na pavučinu. Ruce si zaklíním ve vlasech a chvíli jen tak relaxačně koukám do stropu. ,,Pomůžeš mi?" dloubne do mě Chescer. Odevzdaně se znovu posadím. ,,Když ti pomůžu. Necháte mě pak žít svůj vlastní život někde ve městě?" řeknu tvrdě. Rozhlédne se po našem bydlišti -dutině stromu. ,,Tobě se tady nelíbí?" zeptá se naivně. ,,Tak necháte nebo nenecháte?" otázám se. Pevně semkne rty. ,,Necháme." To rozhodne.

Jake mi šlápne na nohu a já se div nerozmáznu na zemi. ,,Můžeš toho nechat!" šeptnu a hrabu se přes zeď. Hmyz je schovaný v koruně stromu u zahrady Benningtonů. Samantha by měla být doma sama ,tak to půjde snadno. ,,Půjde to?" šeptne Jake ,když seskočí na zem. ,,Jednu hysterickou ženskou ještě zvládnu." Ušklíbnu se a tiše cupitám k domu. Za námi se ozve šustění. Hned se otočíme a já mám sto chutí hmyzákům vynadat! Přece jsem jim říkala ,že za námi nemají lézt. ,,Mikeno ,zalezte!" sykne Jake do vysílačky ,ze které se po chvíli ozve. ,,My jsme pořád na stromě." Nechápavě se po sobě s Jake podíváme. Tak co to teda je? Jdeme blíž. Ze tmy se vyhoupne australský stephard -výhružně vrčící - vždy připraven zakousnout se nám do pozadí. ,,Tys neřekla ,že mají čokla!" vzlykne Jake ,když se nám za zády objeví další pes. ,,Já to nevěděla!" pípnu rozčileně a pomalu se vzdaluju. ,,Hodnej pejsek. Hodnej…" blížíme se k domu ,když v tom se ratlíci rozběhnou. Po tesácích jim stékají sliny. ,,Ty svině!" sykne Jake a nahání hmyz po vysílačce. ,,Sakra ,tak nám pomozte! Honem!" utíkáme po zahradě do kolečka a čekáme ,až nás zachrání. ,,Do prdele ,kde jsou?" zakopnu o klacek a rozmáznu se na zemi. Stephard se mi zahrzne do nohavice a trhá. Navíc k nám přilétá motýl. Pomix mě vzal za ruce a i se psem mě táhne do vzduchu. ,,No tak ,pusť se ,čokle!" máchám nohama ve vzduchu a čekám až pes dopadne na zem a rozbije si držku. Konečně! ,,Kam?" zeptá se tiše Pomix. Kývnu ke střeše a za minutku už tam stojím spolu s kámoškou.

,,Co chceš dělat?" podívá se na mě naivně Pomix. Zadívám se kolem a můj pohled padne na komín. ,,Komínem? Chceš tam vlézt komínem!?" hořekuje Jake a stahuje si ze zad bágl. ,,Chceš se do domu dostat jako Santa Claus?" zahučí a machruje s provazem. ,,Kdo to je Santa Claus?" zamrká na mě Pomix. ,,Vypadni zpátky na strom!" rozzlobím se a ovážu si kolem pasu provaz. ,,Budeš mě spouštět pomalu a opatrně?" podívám se na Jake a polknu. ,,Si piš." Hodí si do úst žvýkačku a zapne si diskmena. Stoupnu si ke komínu a za chvíli už se jím nechávám spouštět dolů. Teda ,že by Jake byla opatrná se říct nedá. Hazí to tu se mnou tak ,že Benningtonům komín vymetu dokonale ,už ani nemusí shánět kominíka. ,,Tak jak to jde?" zahučí do vysílačky Chescer. Celej nedočkavej a žhavej až svý Samanthě bude moci udělat malýho hmyzfakana. ,,Pomalu a blbě. Nějaké další otázky?" odvětím a vysílačku si znovu připnu k pasu.

Jake už je taky dole ,ale na rozdíl ode mne ,ona šla zadními dveřmi ,které ,jak jsme později zjistili ,byly otevřené! ,,Ty seš ,ale máčo." řehní se po tichu. Při pohledu do zrcadla vysícího u vchodu dostanu šok ,vypadám jako černoch! Jake jde napřed ,schová se za rohem a vyčkává. ,,Je v obýváku ,něco se tam hejblo." Kývne ke mně. ,,Ne ,je v kuchyni ,teď tam někdo pochoduje." Vyvedu ji z omylu. ,,Ne ,je v obýváku." Pře se se mnou šeptem. ,,Ne ,je v kuchyni!" ,,Sakra ,tak si běž kam chceš!" rozzlobí se a plazí se k obýváku. Pokrčím rameny a vytáhnu z kapsy kladívko na omráčení ,což je taky jediná zbraň ,kterou mám. ,,Co máš za zbraň?" zasípe do vysílačky Jake. ,,Kladívko ,proč?" ,,Protože já mám motyčku.." ozve se. ,,Kdo to zatraceně balil?!" ,,Josek. Končím." odvětím a pro jistotu vysílačku vypnu. Samantha je v kuchyni ,vidím její stín. Něco si kuchtí ,voní to báječně ,jako stejky. Nakonec si to voňavý něco hodí na talíř a jde delší chodbou dál. Plazím se tiše ,hlavně nenápadně za ní. Zašla do knihovny. Procpu se kolem dveří a jdu za ní. Ona se najednou rychle otočí ,spatří mě metr před sebou a vyjekne. Ječím s ní ,protože to není ona ,ale je to Chester -její manžel. ,,Co tu.." začne ,ale já letím ke dveřím. Rychle je za sebou zacvaknu a hodlám jít dál. Jenže jsem si do dveří zavřela i svou bundu. Honem si ji svléknu ,sakra ,takhle byla má oblíbená. ,,S-o-s ,volám s-o-s ,do prdele pomozte mi!" zařvu do vysílačky. Zatraceně ,proč ten krám nefunguje? Já ho zapomněla zapnout ,no jo ,je vypnutej. Jakmile ten krám zprovozním ,hned se z něho ozve Bradox: ,,Jake má Samanthu. Stop. Letíme domu. Stop. Kde jsi ty? Stop." ,,Už budu před domem ,fofrem mě vyzvedněte!" ,,Neřekla jsi stop!" zlobí se. ,,Bradoxi ,dělej nebo ti nakopu bzučák! Stop!" otevřu dveře a vyběhnu ven ,kde mě do náruče uchopí Robh a ihned se na bílých vláknech vytáhne znovu na pavučinu ,kterou mouchy odnáší ke stromu -domu. ,,Tak co? Pomohla ti ta motyčka?" zeptám se udýchaně Jakeny. Přikývne a ukáže mi trs rododendronu. ,,Tohle jsem si vykopala. Řekla jsem si ,že to v dutině trochu zkrášlím." usměje se.

,,Ať už zavře hubu!" vykřikne z kuchyně ve stromě Jake. Myslí samozřejmě Samanthu ,která ryčí od rána do večera. Je zavěšená v Chescerově pokoji ,celou si ji krásně obalil do pavučiny a teď kolem ní lítá a občas jí vlepí polibek ,nebo možná dělá i jiný věci ,ale to já nezkoumám. Houpu se na pavučině ,ruce spojené za hlavou a relaxuji. ,,Tak jdeme?" houkne na mě z předsíně Mikeno. Přikývnu ,zvednu ze země své tašky s ukradenými korunovačními klenoty ,tedy už jen s jednou polovinou -musela jsem se přece rozdělit s Jake ,která tady zůstává. ,,Zloděj se vrací na místo činu ,jo?" usměje se Jake a přikvačí ke mně. ,,Dávej na sebe bacha a až budeš chtít zase udělat nějakou pořádnou vloupačku ,tak mi dej vědět!" obejme mě. ,,To se neboj. Pošlu ti vzkaz po komárovi." mrknu na ni. ,,Ani by mě nepřekvapilo ,kdybys nějakýho znala!" usměje se a vyprovodí mě.

Bennigton

,,Nikdo se ani nehněte!" řvu v bance a mávám všem přítomným pistolí u kebule ,aby pochopili ,že to myslím smrtelně vážně. Poslouchají mě na slovo. Nějaký ženský tečou slzy z očí a do tašky mi cpe peníze. ,,Fofrem a žádný podrazy!" křiknu na ni a pobaveně sleduju ,jak se jí rozklepou ruce. Miluju tohle vzrušení a strach lidí ,na který mířím svou zbraní. Jsem něco jako celebrita ,která vystoupí na podium a ukáže svý trapný číslo. Jsem něco jako včela ,která pilně spřádá plány ,jak si podmanit lidi. Jsem tady a teď a to tyhle lidi děsí snad nejvíc. Jak se ksakru někdo ,o kom slyšeli jen ve zprávách ,najednou připlete do jejich života a míří jim kvérem na držku? Tyhle prostý otázky jim lítají v hlavě a já nejen ,že jim na ně nedám odpověď ,ale ještě jim dám naději ,že z toho nevyváznou živí.

Vyletím z banky jako kulovej blesk a sednu do kradenýho auta ,bílé barvy. Potřebuju se ztratit ,znevýraznit a tohle mi pomůže. Hned o pět bloků dál se vozidla zbavím a letím na tramvaj ,kterou se nechám dopravit na druhou stranu města. Za tu dobu si v klidu přečtu noviny ,v nichž mě znervozňuje pouze jediná zpráva a to ta ,že Chester Bennington truchlí pro svou ztracenou ženu. Má blbý ,no. Na konečný vystoupím a jdu si domů ,do svého pěkného bytu v jedenáctém patře Leventínského mrakodrapu. Nějak se mi ve výškách zalíbilo. Zabočím do ulice a Chester mě chytne pod krkem. Co ten tady dělá?! ,,Chci zpět svou ženu! Vím ,že víš kde je!" zavrčí a stiskne mi krk ,že skoro nemůžu dýchat. ,,Nevím o čem mluvíš." Dostanu ze sebe těžce a přidávám ,že mě má nechat být. ,,Vyřešíme to tady nebo chceš soukromí ,zlodějko?!" podívá se na mě úsečným pohledem. ,,Jdeme ke mně." Polknu a vedu ho do svého bytu.

Posadím se na pohovku ,nohy hodím na stůl a naleji nám oběma sklenku sektu. ,,Tak co máš na srdci?" zeptám se a jsem zas ve svým živlu. ,,Chci vědět ,co jsi udělala s mou ženou?!" řekne. Vezme sklenku ze stolu a její obsah mi hodí do obličeje. Alkohol mě lechtá na tváři. Musím se šklebit a obličej si osušit. ,,Má ji Chescer." Oznámím mu ,teď už nakvašeně. Ta láhev byla prvotřídní a dost drahá a on mi dvě deci z ní hodí do ksichtu! ,,Připadám ti jako debil?" zeptá se útočně. Pochopím ,že nejde o otázku ,nýbrž o výhružku a zpomalím. Čekala jsem přeci ,že se objeví. Ale teď zrovna přijít nemusel. Mám hodinu po svý dokonalý vloupačce ,co mi vynese balík a nemám náladu mu sdělovat hovadiny týkající se jeho ženy. ,,Těžko říct ,jestli je ještě vůbec na živu." ušklíbnu se a on mě vezme lahví po hlavě.

Když se probudím ,zjistím ,že jsem u něj doma. Sedí v křesle a usmívá se. ,,Už jsem myslel ,že se neprobudíš." prohodil jakoby a nalil si skleničku alkoholu. ,,Co tu dělám?" zeptám se rozespale a sahám si na hlavu ,kde se mi rýsuje boule velikosti Month Blank. ,,Seš můj nástroj ,díky tobě získám zpět svou ženu." ,,Proč si myslíš ,že s tím mám něco společného? Já jen vykrádám banky ,nekradu někomu ženskou!" podotknu jízlivě a posadím se. ,,Viděl jsem tě tu noc ,kdy Sam unesli. Nevzpomínáš si?" obrátil se na mě a dopil ,co měl nalito. Teď mi bliklo ,chtěla jsem ho přece vzít tím kladívkem po hlavě ,nyní lituji ,že jsem to neudělala. ,,Slečince se rozsvítilo?" ušklíbl se. Prošel kolem a poklepal mi na hlavu. Dala jsem si nohy na stůl a ze stolu sebrala jeho krabičku s cigaretami. Jednu jsem si vytáhla a zapálila -potřebuju se uklidnit. ,,Trochu drzá ,ne?" vešel do obýváku s novou láhví prvotřídního chlastu. Vytrhl mi cigaretu z úst a hodil do popelníku. Mrzutě jsem se na něj podívala. ,,Řeknu ti to na rovinu." spustil a zapálil si. ,,Pokud Samantha nebude doma do pátku ,tak tě nahlásím na policii ,jako bankovního lupiče." Natáhl si nohy na stůl a mě z něho vystrnadil. ,,Ale já fakt nevím ,kde máš starou." Podotknu. ,,Myslím ,že bude nejlepší ,když už půjdu." Pomalu se zvedám. ,,Nikam!" vykřikl a postavil se rovněž.

,,Tohle bude stoprocentně fungovat." Mnul si ruce a stínil si proti sluníčku. ,,A když ne ,tak se tě alespoň zbavím." Uchechtl se. Na tváři se mi objevil komický úsměv ,útrpně jsem se podívala pod sebe. Stála jsem na židli ,ruce svázané za zády a na krku oprátku -je více než zřejmé ,že se mě snaží oběsit. Připomnělo mi to píseň ,kterou hráli minulý týden v rádiu a moderátorka ji uvedla s více než směšným odporem. Pověste ho vejš ať se houpá ,pověšte ho vejš ,ať má zlost. Pověšte ať se houpá ,že tu byl nezvanej host. Pověště ho ,že byl jinej ,že tu s námi dejchal stejnej vzduch. Pověšte ho ,že byl línej a tak trochu dobrodruh. Už ten její odpor chápu ,tohle se mi taky nelíbí. ,,Máš nějaké poslední přání?" strčí do mě. ,,Jo ,nechceš sehnat jinou ženu? Po světě jich běhá ,najdu ti jich třeba dvacet." ,,Chci jen Sam." poznamenal suše a skousl si rty. ,,Tak začneme." Zatáhl za provaz a ujistil se ,že pořádně drží. Pak se sklonil a povytáhl pode mnou židli. On to fakt udělá! ,,Mouchy!" vyjeknu a dívám se ,jak se pode mnou sklání. O pár sekund později se houpu ve vzduchu. Provaz se mi zařezává do krku ,nešikovně máchám nohama a mžourám do nebe ,kde by se každou chvíli měli objevit moji hmyzí přátelé. Ještě pár vteřin se nic neděje ,Chester se dívá do nebe a pochybovačně se do mě vrývá pohledem. Konečně se vrhne k provazu a uvolní ho. Svalím se k zemi jako uschlá hruška a chcípám. On si ke mně přiklekne a uchopí mou hlavu do dlaní. ,,Promiň ,to jsem nechtěl ,já myslel ,že ti pomůžou." ,,Já taky čekala ,že mě z toho dostanou." Heknu a za jeho pomoci se zvedám ze země.

,,Tak pojď." Dloubne do mě prstem a chytí za rukáv. Pomalu s ním vyjdu ven ,rychle sejdeme do ulice ,pořád mě drží za rukáv. Nejspíš má strach ,abych mu nezdrhla. ,,Co si od týhle procházky slibuješ?" hodím po něm pohledem. Je nervozní ,zatímco mě levačkou táhne za sebou ,tak pravou ruku si drží u úst a okusuje si nehty. ,,Celou dobu hledám svojí ženu ,tak co asi můžu hledat tentokrát?" řekne ,ale ruku od úst pryč nedá. ,,Já každou neděli večer nejraději trávím venku a hledám něčí starou." Prohodím. Letmo na mě upře pohled. ,,Měli ste nás nechat bejt. Žili jsme si skvěle!" ,,Můžeš žít dál i bez ní ,ne?" ,,To můžu ,ale nebudu šťastnej!" křikne mi do ucha. Už je naštvaný ,bavím se tím a pozoruju okolí. Nějak přece musím zdrhnout ,ne? ,,Potřebuju si zajít na záchod." zadívám se na něj a čekám na reakci. Rozhlédne se kolem ,jakoby kontroloval situaci. ,,No .. tak si vlez …třeba támhle do křoví." ukáže. Pokrčím rameny a jdu tam ,zatímco on si stoupne vedle křovin ,já se proplétám do hlubin houští. ,,Jak daleko ještě polezeš?" ozve se dotčeně. ,,Tak daleko ,abys mi neviděl můj holej zadek." Syknu. Po pár krocích se ocitnu na druhé straně křoví ,letmo se ohlédnu. Chester tam ještě stojí a čeká. Uchechtnu se a s tichým úprkem mizím mezi domy. ,,Bože ,to je idiot!" ulevím si ,když mám pocit naprostého vítězství. Než se zorientuju ,tak se chvíli proplétám kolem a kolem a nakonec se ocitnu u kina. Zahnu za roh a nestačím se divit. ,,Sis myslela ,že mi jen tak zdrhneš?" podotknul Chester a chytil mě ze zadu za krk. ,,Jau ,to bolí!" stěžuju si a nechávám se táhnout ulicí někam do prčic. Když čekáme na přechodu ,zastaví u nás nějaké auto a stáhnou mě dovnitř a ač to neměli v plánu ,vezmou sebou i Chestera. Nejdříve jsou ty chlapi v kuklách trochu mimo ,s Chazzem nepočítali ,ale pak se znovu chytnou svého plánu a umlátí nás do němoty.

Sedím na zemi ,opřená o zeď a dívám se na Chestera ,ještě spí. Tiše oddechuje a já se do něj strefuju malými vojáčky ,které on ovšem ignoruje ,neboť je zaslepen spánkem. Leží na barevné dětské posteli ,vypadá to víc komicky ,než to je. Dospělý chlap se tu válí v dětském pokoji na posteli s medvídky s velkým plyšovým dinosaurem pod hlavou -musím se smát ,ikdyž mi do smíchu není. Ti ,co nás unesli po mě chtějí moje těžce ukradené peníze! Chester zamrká a protře si oči. ,,Kde to jsem?" ,,Kde to jsme.." opravím ho. ,,Dobře ,tak kde?" obrátí se na mě. Jen pokrčím rameny a sleduju ,jak si sedá. Když si ho tak prohlížím ,tak bych dokonce i bez mučení přiznala ,že mu to sekne. Vypadá dost neřestně sexy ,hlavně ,když mu do čela spadne ofina a on si ji jedním dotekem smete. ,,Co po nás chtěj?" ,,Po tobě vlastně nic." Vzdychnu a podložím si hlavu malým plyšovým polštářkem ve tvaru sluníčka. ,,A co chtěj teda po tobě?" ,,Moje ukradený prachy." ,,Tak jim je dej! Vyčoruješ si jiný." Mrkne povzbudivě ,nejspíš se mu tu nelíbí. ,,Nic jim nedám! Jsou to poctivě ukradený prachy." podotknu a sleduju ,jak se umývá v malé koupelně ,která je tu zavedena. Pak mu to dojde. ,,My jsme v dětským pokoji!" zamžourá kolem. ,,Tobě se tady nelíbí?" upřu na něj naivní pohled ,až ho to rozčílí. ,,Jsme tady uvězněný!" ,,To já vím." Kývnu hlavou. Dveře se otevřou a z nich vyjde muž v kukle. Obrátí se na Chazze. ,,Ty ke zdi a ty pojď se mnou!" zavelí mi. Nezbývá mi nic jiného než poslechnout.

,,Kdybych byl doma se svou ženou.. Dělal bych jiné věci." Podotkne Chester a zadívá se do zdi. Pozoruju tu změnu s nadšením -k večeru vždycky tak roztomile zněžní. ,,Co bys dělal?" zeptám se s neskrývaným zájmem. ,,Mazlili bychom se a milovali. Tak rád ji objímám. Moc hezky jí voní vlasy." Vzdychne. ,,Chybí ti fyzická láska?" otočím se na něj. ,,I citová a navíc komu by nechyběla? Sam ,vždycky ,když mě líbala ,tak mě hladila po tváři ,po rukou ,po zádech. A hladila mě jazykem. Umí skvělý francouzáky.." Vzdychne znovu a skloní hlavu. Jak se v tomhle chlapovi vzalo tolik jemnosti a něžnosti? Nechápu to a Chester ještě neskončil. ,,Pamatuju si na naše první milování. Byl jsem tak nervozní. Bál jsem se jí dotknout ,abych jí neublížil a ona..Byla úžasná. Bylo na nás na první pohled vidět ,že jsme do sebe zamilovaný až po uši." ,,Máš na ní hezký vzpomínky.." podotknu a tak trochu si přeju ztratit se v těch plyšových hračkách ,kterých je tu v pokoji spousta. ,,A co ty?" ,,Co já?" ,,No jestli jsi měla nějakou lásku..?" snaží se proniknout šerem ,které se kolem rozprostřelo. ,,Ne.. Nikdy nic vážnýho. Většinou mě každej jen využíval." Pokývám hlavou a nechci se v tom dál hrabat. ,,Tak to se mě stávalo taky ,než jsem potkal Sam. Ona je poklad." Protáhne se. ,,Vážně mi moc chybí.." dodá rychle. Pocítím tíživou atmosféru a vyšlu k němu němou prosbu. Chtělo by změnit téma hovoru ,tohle mě dostává do rozpaků. ,,No ,když už mluvíme o jídle.. Tak co máš ráda?" spustí. Se smíchem mu odpovídám. ,,No ,třeba intimní mazlení.. Polibky na krk.. Ehm.. další něžnůstky." provokuju. ,,To bych si dal taky!" usmívá se Chester.

V půl druhé ráno mě vzbudil. ,,Hej ty.. vstávej!" hodil po mně plyšovým fialovým dinosaurem a strefil mě přímo do hlavy. Neohrabaně jsem se dostala z deky a popošla k němu ,nebylo vidět ani na krok. ,,Co je?" šeptám a rukama šmátrám kolem sebe. Ve tmě se necítím nejlépe ,potřebuju cítit něčí blízkost ,snad to Chester pochopí. ,,Slyšel jsem nějakej výstřel.. Co děláš s tima rukama?" řekne a odstrčí mou ruku od svého poklopce. Trochu jsem sáhla vedle. ,,Promiň ,já tě jen chtěla chytit za ruku.." ,,Proč?" tápe ve tmě. ,,Mno ,zní to blbě ,ale ve tmě se bojím." mé přiznání ho asi pobavilo. ,,Je to blbý." řekne a najde mou ruku ,pevně mě za ní uchopí a drží po celou dobu našeho dalšího rozhovoru -to je od něj milý. ,,Proč myslíš ,že stříleli?" zeptá se na rovinu. ,,Třeba si to chtějí nacvičit a pak nás oddělat.." pokrčím rameny. ,,To nemyslíš vážně!?" děsí se. ,,Jsem ještě moc mladej ,abych tady zařval." dodá. ,,Seš starej." Podotknu. Na tuto poznámku reaguje až později. ,,Myslíš ,že jsem starej?" ,,A v posteli mátožnej ,nic nesvedeš.. Už ani ten zpěv není co býval." Jen tak nazdařbůh plácám. ,,Moje žena by ti povyprávěla ,jak jsem v posteli aktivní!" pokývá hlavou. ,,Tvoje žena dokázala akorát tak řvát: Dej ty pracky pryč! Nesahej na mě ,ty obludo!" zkřivím úsměv při té vzpomínce. Visela na pavučině a Chescer jí dával vášnivý polibky ,svýma tykadlama jí laskal a své obrovské oči měl jen pro ni. Ona na místo pocty řvala jako střelená. ,,Tys jí přeci jen unesla ,viď.." řekl tiše Chester. Ihned jsem mu ozřejmila ,že ano ,což ho přimělo ptát se na další detaily. ,,Proč si ji unesla?" ,,Můj blízký kámoš Chescer se do ní zamiloval a chtěl s ní mít dítě." Řekla jsem po pravdě. Upustil mou ruku a vzdálil se ode mne. ,,Já ji miluju ,je to moje žena! Jaks ji mohla unést a někomu dát jako… jako by byla nějak dárek!" z očí mu vytryskly slzy ,poznala jsem to. ,,Šlo to docela lehce." snažila jsem se být stále v klidu ,přestože on šílel. ,,Nenávidím tě! Kdy dostanu svou ženu zpět?" Legrační otázka. ,,Nejspíš nikdy." říkám a na tváři mám lehký úsměv. Ten ovšem zmizí ,jakmile mě Chester uchopí pod krkem a přitlačí k zemi. Když se bráním ,sevře mé ruce a nemůžu se hnout vůbec. ,,Já jí miluju ,chápeš to ,ty zrůdo?!" začal vztekle. Chtěla jsem ho napomenout ,aby tolik nekřičel ,ale síla mi zbyla jen na údiv. ,,Miloval jsem její dotyky ,její polibky. Byla tak něžná a já jí potřebuju! Má mě ráda ,ikdyž v poslední době mi vyhrožovala…" pomalu se ztišoval a přestával mluvit. ,,Vyhrožovala mi ,že se se mnou rozvede. Já.. byl jsem… bylo mi hrozně." další tichá odmlka. ,,Já potřebuju lásku ,víš? Potřebuju ,aby mě měl někdo rád. Aby mě pohladil ,mazlil se se mnou ,miloval.." ztichl úplně. Pustil mě a posadil se do protějšího rohu. Hlavu si položil na kolena ,která objímal rukama. Celý se skrčil ,vypadalo to ,že pláče.

Už mi to nedalo. Pořád tam jen tak sedí ,krčí se ve tmě ,je mi ho líto. ,,Chazzy..?" lehká snaha o probuzení ho z jeho nečinného stavu. Ani náznak ,že by mě nějak registroval. Přešla jsem k němu a posadila se vedle. ,,Chestere.." řeknu hlasitěji ,znovu bez odezvy ,kterou následuje mé němé vzdychnutí. Co mám proboha udělat ,aby se alespoň pohnul?! Přece nespí. Poznám to podle toho tichého sténavého pláče. Vezmu ho kolem ramen ,lehce mu přejíždím prsty po ruce. Natočí hlavu a koutkem oka se na mě podívá. Jsem vděčná i za tento životní projev. Něco šeptá. Vůbec mu nerozumím ,tak se k němu skloním. Hlavu si položím na jeho paži a přímo se mu dívám do očí. ,,Zlodějko?" šeptne a přiblíží se ke mně blíž. ,,Co ,Chazzy?" téměř panicky se usmívám. Když se o dvacet sekund později probudím z šoku ,zjistím ,že mně políbil. Bylo to ,přesně tak ,jak celou dobu vyprávěl. Něžné ,jemné ,prostě takové ,jaký je Chester sám. ,,Poslední dobou jsem byl v noci doma sám.. Samantha někde trajdala a já byl tak opuštěnej. Nebudeš mi to věřit ,ale jsem rád ,že jsem tu s tebou zkejsnul." Vážně nevěřím. Lehkým nátlakem mě donutil položit se na ten koberec s medvídkami. Jemně přejížděl po mém těle a sem tam letmo políbil. ,,Nevadí ti to?" zašeptal mi do ucha. Překvapením z toho ,jak se situace vyvíjí ,jsem ani nemukla. Bral to jako souhlas ,že může pokračovat.

Když už mě Chester tak psychicky rozložil a donutil mě chtít se s ním mazlit. Toužit po jeho dotecích a polibcích.. Jak to ,že je ten muž tak romantickej a jemnej? Stále to nechápu. Takhle pěkně se mnou ještě nikdo nezacházel. Možná mě právě využívá ,jako všichni ostatní ,ale mě to nepřijde. Nevnímám to a je mi.. krásně. Fakt krásně! Chester zaktivněl ,už si i víc dovoluje ,nesnažím se ho zastavit. Beztak by to nemělo cenu. ,,Proč se mazlíme na tý tvrdý zemi ,když jsou tady dvě postele?" řeknu mu zvonivě. Chester se ode mě odpoutá ,zvedne hlavu a zadívá se kolem. ,,Vážně!" usmál se a uchopil mě do náruče. Když mě ,jako svůj nedražší poklad ,pokládal do postele ,na vteřinu se na mě zahleděl. ,,Nikdy bych neřekl ,že to takhle skončí." Usmál se. ,,Taky jsem to neplánovala." Opřu se na loktech. Lehl si vedle mě. Je docela hezký ,zapadla jsem vedle něho a on mě objal.

Dementní ráno. Opláchnu se ,moje kruhy pod očima vypadaj fakt jetě. Možná jsem se měla prospat a ne dělat tomu rokerovi jeho starou. Vždyť jsem tu zavřená jenom kvůli jemu! ,,Jak se vůbec jmenuješ?" zavolal na mě z postele. Pořád polehával ,co jinýho dělat ,když jsme tu uvězněný? Podrážděně se otočím. ,,To je přece moje věc!" ,,To je ,ale pořád nevím ,jak ti říkat." ,,Tak mi nijak neříkej." Otočím se a opřu o zeď. Dveře se za pět minut otevřou a do nich vejde partička frajírků. ,,Chceme tvý prachy!" oznámí mi. ,,Je mi to jasný." Pokývám hlavou. ,,Tak je naval." ,,Já je nemám!" písknu. Chytí mě za krk. Přitlačí ke zdi a přiškrtí. ,,Já tě klidně zadusím.." mrkl na mě jeden z nich. Já tu klidně chcípnu ,ale prachy vám nedám! Uchechtnu se v duchu a nechám sebou vláčet po zdi. Krk se mi svírá ,jako bych měla před maturitou. ,,Tohle nikam nevede!" zasyčí zase jeden z nich a konečně mě pustí. Zhluboka se nadechnu a usměju se. ,,Konečně ste na to přišli!" zasýpám. Zklesle se opřou o zeď a pohledem narazí na Chestera. Na tváři se jim objeví ostrý úsměv ,popadnou ho za ruce a donutí posadit na židli. Přivážou ho k ní a zadívají se na mě. ,,Jestli mi ty peníze nedáš ,on to šeredně odskáče!" usměje se. Je mi to jedno.. Přece k němu nic necítím.. Já vím ,byl pro mě vším ,když jsem poslouchala Linkin Park ,ale to je teď pryč! Je to pryč! ,,Tak co bude?" zeptá se mě jeden ,pokrčím rameny. Chester ,můj idol -no a co!? ,,Tak začneme ,chlapi!" na tváři nejistý úsměv. Pomalu mu začínají nožem přejíždět po ruce -proč pokaždé musí používat nůž? Co třeba motyčku?! Nebo kladívko!? ,,Já ho zabiju!" vyhrožuje mladík v kukle a na důkaz toho Chesterovi udělá šrám na ruce a směřuje k tomu bohovskýmu tetování -tak to zničit nedovolím! Chester má na tváři útrpnej výraz. ,,O.k! O.k! Tak vám ty prachy dám!" ,,Vážně?" ,,Ne ,dělám si prdel!" vyprsknu ,ale jim to k smíchu nepřijde. Hned začnu říkat ,že jim ty prachy navalim a srdce mi burácí. Ouh! Moje peníze ,hm… jsou v trapu.

Strom

,,Dík ,že jsi je nenechala ,aby mi ubližovali." nahne se ke mně Chester a líbne mi polibek na tvář a ruce mi vsune pod tričko ,kde mě objímá tělo na tělo. ,,To je v poho.. Ukradnu si jiný." zašklebím se a jemně ho odstrčím. Od tý naší noci vím, že je nějak moc citlivej ,takže na něj půjdu opatrně. Zase jsme u mě doma ,ve starém dobrém jedenáctém patře. ,,Chceš něco k pití?" zeptám se ho. ,,Dal bych si sklenku sektu." Mrkne na mě. ,,O.k ,tak já pro ni skočím!" zazubím se a pádím do kuchyně ,kde hupsnu u okna. Chvíli padám volným pádem a pak mě chytí moucha do náručí. ,,Mikeno!" zařvu radostně. ,,Vem mě domu!" zaprosím a nechám se odbzučet na velikej strom. ,,Kdes byl tak dlouho?" zeptám se a držím se ho kolem krku. ,,Měli jsme nějaký trable." oznámí mi. ,,Jaký?" ,,Bérovský." ,,Bérovský? Co to je za pitomost zase?!" ,,Žádná pitomost ,ale Chescerův syn Béra." Ušklíbne se Mikeno. ,,On se chudák jmenuje Béra?" ,,Bervetius.." ,,Kdo mu proboha vybral takový jméno?" zajímám se starostlivě. ,,No ,kdo! Samantha!" ,,Neříkáš to zrovna nadšeně." Všimnu si. ,,Chescer s ní nedá pokoj. Došlo to tak daleko ,že se Pomix odstěhoval!" řekne naštvaně a málem mě upustí! ,,Jo? A kam?" ,,Na druhou stranu dutiny.." pokývá chytře hlavou. ,,No ,tak to je hrozná dálka. To už je ,jako by s vámi vůbec nebydlel ,viď?" zvednu váhavě obočí. Už jsme na stromě. Z dutiny vyjde Jake a opře se o futro. ,,Vítej doma ,ztracená moucho." Přivítala ho a políbila. Tady se to asi taky pěkně rozjelo. Mě obejmula kolem krku se slovy. ,,Čekala jsem ,že pošleš toho komára se správou!" ,,Chester je všechny postřkal sprejem proti hmyzu." ,,Chester? Myslíš manžel Samanthy?!" ,,Jo ,to by mohl být on." Přikývnu a vejdu dovnitř. Skoro se to tu nezměnilo ,akorát když se zadívám na strop ,tak po něm běhá nějaké stvoření -člověk hmyz.. ,,Ahoj Béro!" zamávám škvrněti a sotva stačím uskočit Chescerovi ,kterej se za každou cenu chce chovat jako vzorný otec. Jízlivě ječí na syna: ,,Bervetiusi dolu! Pojď ke mně nebo k večeři dostaneš broučky!" Vtekle zasípu. No jo ,kdo by chtěl k večeři broučky ,když může dostat jednoho velkýho švába. ,,Ahoj Chescere." mrknu na něj a dívám se ,jak Béru strhavá ze stěny. Chytá ho při tom za ty jeho mrňavoučky nedovinutý křídla a malej řve ,jako by ho na nože brali. Chescer si mě samozřejmě ani nevšimne. Váhavě dojdu až k němu do pokoje ,kde na posteli sedí rozvalená Samantha. ,,Ahoj. Chci tě vrátit tvýmu muži." ,,Myslíš Chazze?" Tiše přikývnu. ,,Tak na to zapomeň. Mě je tady dobře. Jeho už nechci vidět." Mávne rukou. ,,Aha.. No tak si to užij." sklíčeně odejdu. ,,Mikeno. Hoď mě domu!" ,,Copak jsem taxík!?" protestuje moucha. ,,Drž tykadla a hoď mě tam!" nařídím mu a z kuchyně jim šlohnu láhev sektu.

,,Kdes byla tak dlouho?" protahuje se Chester. ,,Půl hodiny ti trvalo ,než jsi z kuchyně přinesla tohle?" ukáže na láhev sektu. ,,Vzala jsem to oklikou." Pokrčím rameny. ,,Hele ,chceš svou ženu ještě zpátky?" Chester se zahloubá. ,,Já už ani nevím..Od tý doby ,co jsem potkal tebe.." ,,O mě nepřemýšlej. Já jsem jen bankovní lupič." Skočím mu do řeči. ,,Je to těžký." Povzdechne si. ,,A bude hůř." Řeknu a přemýšlím ,jak přesvědčit Sam ,aby opustila Chescera a začala si znovu s Chesterem.

Jdou po nás! Nejenom policajti ,ale i nějakej zbabělej gang -no on až tak zbabělej nebude ,na triku má tři vraždy. Já jenom těžký ublížení na zdraví a krádeže. Jenže nejhorší je ,že jdou i po Chazzym! Mám o něj strach! Ale ne proto ,že by mi na něm nějak záleželo.. prostě jenom.. nechci ,aby nějak trpěl a navíc jeho jsem do toho zatáhla já ,takže na něj musím dávat bacha. Pořád trčíme v Leventínském mrakodrapu a Chester se diví ,proč ho nechci nikam pustit. ,,Venku by tě mohl zase někdo unést!" oznámím mu. ,,Ale ,zlato ,mě unesli jenom kvůli tobě!" ,,Detail!" pronesu podrážděně. ,,Běž si lehnout ,už je pozdě!" ,,Pojď se mnou." Zaprosí a obejme mě kolem pasu. Dá mi mazlivej polibek. ,,Neboj..Nejde mi o sex ,jen potřebuju vědět ,že ti na mě záleží." Šeptá mi do ucha. ,,Ale mě na tobě nezáleží!" bráním se ,ale on ví svoje. Vezme mě do náruče a odnese na postel. Tam se se mnou mazlí a dělá všechno proto ,aby cítil ,že mi na něm záleží. Rozpolceně vrtím hlavou. Vůbec mi na něm nezáleží! Vlastně možná malinko.. Mno ,rozhodně na tom něco bude. Už jsem se dokonce i zkontaktovala s hmyzem ,aby mi pomohl a vzal nás s Chazzym k sobě do stromu. Necítím se tu vůbec bezpečně a když se podívám na Chestera a cítím ,že by mu chtěl zase někdo ubližovat -nesnesu to. Prostě musíme na chvíli opustit náš bejvák!

,,Nechceš na procházku?" zeptám se Chestera a zadívám se za roh domu ,kde na mě čeká Mikeno s Pomixem. ,,Kam bys chtěla jít?" přijde ke mně Chester blíž a obejme mě kolem krku. Když mi chce dát polibek ,vezme ho Mikeno flaškou přes hlavu a on upadne do bezvědomí. ,,Ty se od něj necháš ocucávat?" zašklebí se Pomix a vezme ho do náruče. ,,Starej se o sebe a leť!" poručím mu a nechám se od Mikena vzít do náruče a letět ke stromu ,kde všichni bydlí. Cesta uběhne tak rychle ,že to ani nezpozoruju. Vběhneme do stromu a hned se mi kolem krku vrhne malý Bervetius -Chescerovo syn a snaží se mě zakousnout nebo co. ,,Chescere ,hlídej toho fakana!" zavřeští nepříjemně Samantha a jde se podívat na hosty. ,,Seš zase ty ,jo?" obrátí se na mě. ,,Jo já!" syknu vztekle a jdu na svou pavučinu. Pomix položí Chestera vedle mě -ještě pořád je v bezvědomí a Chescer si ho se zájmem prohlíží. ,,To je její bejvalej?" Přikývnu. ,,A tobě se líbí ,viď?" ,,Vůbec!" ,,Tak proč se o něj tak staráš?" ,,To je čistě peněžní záležitost!" bráním se. ,,Fakt? A proč ho vzala sem?! Vím ,že po tobě a Chazzym jdou ,tak proč si ho tam nenechala a nezachránila jenom sebe?!" ,,Do prdele ,Chescere ,starej se o sebe a svou pisklavou Samanthu!" zařvu rozzuřeně a hlavou mi vrtá ,proč jsem tam Chestera vážně nenechala. Přece ,aby mu nikdo neubližoval. ,,Nemluv takhle o mý ženě!" zuří. ,,O tý ženě? Vždyť s tebou jedná jako s kusem nábytku! Copak to nevidíš?! Chescere ,starej se o malýho..Chescere vytři podlahu.. Chescere ,vyliž mě! I otrok se má líp!" ,,Sklapni ,do háje! Jestli budeš mít takový debilní věci udám tě fízlům!" ,,Ta hajzle!!" vyjedu po něm. Tohle už vážně přehnal. ,,Ty mi budeš vyhrožovat ,že mě udáš? Ty mi budeš vyhrožovat?! Hele ,já tě chytnu za křídlo a odvleču do nejbližší laboratoře ,kde tě budou pižlat zaživa ,ty idiotská moucho!" ,,Klídek..No tak ,to stačí!" vezme mě chlácholivě Jake za ruku. ,,Idiotská moucha? Co si ty ,ty zlodějskej vrahu!" ,,Já ještě nikoho nezabila!" zařvu. ,,Ale můžu to napravit!" podívám se na Chescera. Pění ,tiskne ruce v pěst ,jako by mi chtěl dát jednu výchovnou. ,,Mě nezajímá ,kohos zabila nebo nezabila. Proč sem taháš toho kreténa?" ukáže na spícího Chazze. ,,Jakýho krétena ,ty blbče! Je tisíckrát lepší než nějakej hmyz ,co má za manželku couru!" ,,Samantha není coura!" ,,Je ,je to ta největší coura na světě!" ,,Takhle vo mý lásce nemluv!!" řekne a ubalí mi takovou ,že lehnu do pavučiny a jsem na tom stejně jako Chester.

Otevřu oči. Chester mě drží v náruči a tváří se vystrašeně. ,,Ahoj." pozdravím ho a sáhnu si na hlavu ,kde nahmatám obr bouli a zakleju. Přichází k nám Jake. ,,No nazdar ,tobě to ale nateklo." Podotkne a hodí mi sáček s ledem. Chester se ke mně bez dechu přitiskne. ,,Nějakej stydlivej ,ne?" mrkne na mě Jake. Nepřítomně přikývnu. ,,Kde je Chescer?" ,,Proč? Chceš mu tu pěstí vrátit?" ,,Ne.. Chci se omluvit. Bylo to ode mě hnusný!" Jake se usměje. ,,Je u sebe v pokoje. Visí na pavučině. Má strašný výčitky. Navíc Samantha se taky nafoukla a nemluví s ním. ,,To mu patří!" řeknu ,když mě opět vládne vztek ,ale pak omluvně sklopím oči k zemi. ,,Ona je tu Samantha?!" vylítne Chester. ,,Hm.. Pojď ,vezmu tě k ní." řeknu odevzdaně ,protože vím ,že ho ztrácím.

,,Lásko!" prosviští Chester ke své bývalé ženě. Ta ho láskyplně obejme. Trapárna. ,,Ty jsi pro mě přišel?!" lehký údiv v jejích vypoulelných očích. Chescer mírně vyveden z míry zírá na ty dvě hrdličky. ,,Co to má znamenat? Já jsem její manžel!" ,,Né já!" dohaduje se s ním Chester. Blbouni. Jdu na verandu a houpu nohama ve vzduchu. Tahle jízda se mi nepovedla. Ze stromu se ozývá vrčení ,kvílení a křik ,jako když se dva chlapi tahaj o jednu hysterickou ženskou. No to mě zab. Pak všechno zmlkne ,akorát je slyšet ,jak někdo po podlaze vláčí kufry. Kolem mě projde Chester. Všichni měli pravdu. Asi v tom strachu o něj bude něco víc než prachy. ,,Se měj!" vyštěkne na mě. ,,A ještě jednou hrábni na Samanthu ,tak tě zabiju." ,,Klídek." Postavim se. ,,Už mě nikdy neuvidíš!" Chestera to zmate. ,,Hm.. Tak čau!" popadne Sam a nechává se na velký pavučině odtáhnout mouchama pryč. Chescer trucuje v pokoji spolu se s vým malým nepovedeným synkem. Nikdy jsem neměla odejít. Já sem patřím. Zapadám mezi tuhle hmizí společnost ,protože nejsem víc než oni a nikdy nebudu. Zalezu zpátky do stromu a rozhlédnu se kolem. ,,Tak teda vítej zpátky!" Zašeptám a jdu na svou pavučinu…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář