Čekala jsem na letišti. Moc jsem se těšila, po pěti letech jsem měla vidět svou sestru. Odjela dělat do USA au-pair a slíbila, že mě někdy vezme s sebou. Tenkrát mě to moc nelákalo, ale to jsem ještě neznala Linkin Park. Teď jsem ta chtěla jet jen abych je viděla, hlavně mýho miláčka Chestera.Najednou jsem uviděla ségru, málem bych jí nepoznala, čekala mimčo a měla už pěkně velký bříško. "Čauky Zdenčo, to koukáš, co? Budeš teta". Pozdravila mě. "To je super, a kdo je tatínek? Vzala sis ho? Je hodnej a…" měla jsem tolik otázek a na všechny jsem chtěla odpověď. "Počkej, ne tak rychle", přerušila mě Pavla: "Musím taky pořádně přivítat rodiče. Kde jsou?"Řekla jsem, že čekaj v autě a tak jsme šli na parkoviště. Cestou jsem vyzvídala: "Tak vzala sis ho,kdo to je?" " Nedáš pokoj dokud to neřeknu viď. Tak dobře, je moc milej, hodnej, dělala jsem au-pair jeho známýmu a tak jsme se potkali. Možná ho znáš, jsou prej docela oblíbený i tady. Jmenuje se Chester." Cože, málem jsem se rozbrečela, ona si vzala mýho miláčka???Naštěstí jsme akorát dorazily k autu a ségry se ujala máma se svýma otázkama,jestli je vdaná, za koho atd., řekla jsem, že ještě musim na záchod a už jsem zdrhala. Cestou jsem se rozbrečela, já mám takovou smůlu, radši tam se ségrou nepojedu. Nevydržela bych vedle něj jen tak sedět, poslouchat jeho hlas.. Nemysli na něj, přikazovala jsem si, ale nemělo to cenu, myslela jsem na něj den co den přes 4 roky a teď je to manžel mý sestry, no super. Třeba bude jinej. Než si ho představuj, vždyť ho vůbec neznám.Až ho uvidím, možná se odmiluju (jestli to jde, je tak sladkej)Druhej den už jsme seděly v letadle, mámě se sestřin manžel nelíbil a měla poznámky, že má spoustu milenek mezi fans atd., proto chtěla Pája odjet co nejdřív. Když jsme vylezly čekali už kluci na letišti, seznámili jsme se , spíš oni se seznámili se mnou a pak jsme šli k Chazovi a Páje domů.Když jsme jedli oběd, co nám můj švagr(to zní hrozně)uvařil, pořád jsem na něj koukala. Je ještě hezčí, než jsem si ho představovala a je tak milej. Ach Chazy, kdybys tak věděl, jak moc tě miluju.
Když jsem v kuchyni myla nádobí, tak za mnou přišel. Měla jsem radost, pak jsem se mu ale podívala do očí, tak chladný, zlý pohled, začla jsem se bát. Řekl:"Prosím tě, už nikdy se na mě takhle zamilovaně nedívej. Nechci, aby si Pavla myslela, že mezi náma něco je. Chci s ní bejt navždycky. Jestli jí o mě něco nakecáš a ona mě bude chtít opustit, budu ti muset udělat něco nepěknýho. Jasný?!?!, nepokoušej se mě s ní rozeštvat" zařve. Najednou má ve tváři divný výraz, jako by přemýšlel o něčem, na čem mu moc záleží. Přestal vnímat okolí …
…Pamatuju si úplně přesně,co mi jasnovidka předpověděla:"Až budeš mít v milostném životě i se svou kapelou úspěch, budeš mít zlé noční můry, které mohou vyvrcholit až v paranoiu. Nic ti nepomůže. Máš jen jednu naději. Může tě zachránit krev tvého manželského dítěte, nic jiného ." Byl jsem z toho v šoku, obětovat naše dítě, to nikdy, až se narodí, bude to malý bezmocný uzlíček, přece bych mu neublížil! Pak ale přišly ty sny, pronásleduje mě v nich nějaký psychopat a chce mě zabít, už ho začínám vidět i ve dne. Hrozný šok jsem měl, když jsem ho viděl místo Páji a to v momentě, kdy jsem jí chtěl políbit. Byla z toho chudinka zmatená, ale nesmím jí prozradit, co mi je, zjistila by všechno ….Najednou se probral a vykřikl:"Takže naposled, jestli se se mnou dá rozvést kvůli tvým výmyslům, tak to nepřežiješ, nebo jen stěží." A odešel. Měla jsem takový šok, že jsem se nezmohla na slovo. Asi na půl hodiny vypadne z normálního světa, nevnímá okolí a pak klidně pokračuje v rozhovoru, který jsem už dávno považovala za ukončený. Najednou se mi zatočila hlava, musím jít ven a všechno si promyslet, na co myslel tu půlhodinu, co ho trápí. Tohle není ten Chaz, s jehož plakátem jsem si každý večer povídala, není to má vysněná hvězda. Chová se tak zle, ale myslím,že jádro toho všeho je trápení. Má nějaké tajemství, nejen přede mnou, ale i před skupinou a dokonce i před svou ženou. Ale proč se Páje nesvěří. Sdílená bolest, poloviční bolest- nebo ne. Třeba tohle úsloví v Americe neznaj.
Chtěla jsem nenápadně odejít, ale narazila jsem na Mika. "Není ti něco, jsi úplně bílá. Mimochodem, co jste dělali s Chazem v tý kuchyni tak dlouho, vždyť jste tam byli přes hodinu. Kam vlastně jdeš? Nemám jít s tebou, třeba cestou omdlíš" " Ach Mikie, tak zlý to se mnou není, jdu jen tak ven, chci si něco promyslet." Pak jsem si uvědomila, jak jsem ho oslovila "Sorry Miku, já.. , já ti řekla Mikie. Tak ti říkam, když si povídám s vašima plakátama. Fakt promiň." "Buď v pohodě. A víš, že je to docela hezký, ještě mi tak nikdo nikdy neřekl. Je fajn dostat nový jméno od tak pěkný holky" usmál se na mě a odešel. Teď jsem absolutně zmatená, řekla jsem si pro sebe a vyšla jsem na ulici.
Nevěděla jsem co dělat a tak jsem si koupila noviny. Politické události mě nezajímali, a tak jsem je otevřela na stránce s rubrikou Celebrity. A na první fotce jsem viděla Chestera jak se líbá s nějakou holkou a pod tím byl titulek: Frontman Linkin Park má nový objev nebo oběť?? A pak článek: Existují dvě možnosti, buď si populární zpěvák užívá, nebo trpí paranoiu, říká naše kartářka. A jak na to přišla? Paranoia a noční můry se léčí krví manželského dítěte, v nejhorších případech. Ale dokonale postačí krev dívky do 25 let. Je to pravda? "Těžko říct, ale karty mi nikdy nelžou" cituji kartářku. Jakmile zjistíme další podrobnosti, budeme vás informovat.No vida. Ani mě nijak zvlášť nezajímala ta fotka, zaujalo mě to, co řekla kartářka. Má paranoiu nebo noční můry, nebo obojí. Teď je mi jasný, proč se s Pájou nechce rozvést, potřebuje krev manželského dítěte!!!!!Běžela jsem domů, musím to Pavle ukázat, musí vědět o co Chazovy jde, copak se nedají noční můry zničit pravou láskou, nebo nějak tak?? Doma nikdo nebyl. Položila jsem noviny Pavle na noční stolek a rychle jsem vypadla, protože jsem nechtěla potkat Chestera. Netušila jsem , že mě sledoval a byl ve vedlejší místnosti.
Přemýšlela jsem o Mikovy, řekl mi, že jsem hezká a já mu řekla Mikie. Tak jsem mu říkala, když jsem byla víc zamilovaná do něj než do Chaze, teď to bylo to podvědomě. Nevyznám se sama v sobě, znamená to, že jsem do Mika ZAMILOVANÁ!?!?!Najednou jsem ucítila náraz. Chvíli jsem ještě byla při vědomí a za sklem auta, které do mě narazilo jsem viděla tak chladné a zlé oči, okamžitě sem věděla, komu patří- Chesterovi. Pak jsem ucítila ostrou bolest a upadla do bezvědomí.
Ještě teď vidím, jak Pavla přiběhla do studia za Chazem, že je Zdenka v nemocnici, měla o ni strach a já taky. Joe si ze mě dělal legraci: "Mike se zamiloval do Chesterovy švagrový a bojí se aby mu neumřela." Nebylo to vůbec vtipný, ale celou tu dobu mi přišlo, že Chaz nebyl vůbec překvapenej, když mu to Pavla řekla, jakoby to věděl.
Zdenča je super holka. Když jsem jí viděl poprvé, říkal jsem si, že to je jen nějaká trapná uječená fanynka ze zapadlý Český republiky, ale když se s náma zdravila, nešílela a nedělala zbytečný scény jako většiny fanynek. Byla uvolněná, jako by mluvila se svejma kámošema. Taky bylo fajn, že neříkala, jak se jí hrozně líbí Chester, jak ho obdivuje, lituje kvůli drogám, i když jsem věděl, že si to myslí. Pak jsem jí potkal na chodbě, chudinka se celá klepala. Byla tak roztomilá, když se omlouvala, že mi řekla Mikie. Na ní bych se nemohl nikdy zlobit, škoda,že neví, jak mi na ní záleží."Jak to s ní vypadá? Má nějakou šanci, že se probudí a bude zase normálně žít?" Ptal jsem se nervózně doktora, který právě vyšel od Zdenči z pokoje a vytrhl mě ze vzpomínek.
"Má zlomenou ruku a je v kómatu, ale jinak v pořádku, měla štěstí. Vy jste její přítel?" "Ne, jsem známý její sestry. Mohl bych jí navštívit?"doktor se na mě chvíli díval a pak řekl:"Nejste vy ten kluk z Linkin Park?"přikývl jsem a on pokračoval "Tak tě na čtvrt hodiny pustím, ale dej mi autogram pro mýho syna."Tak jsem se mu podepsal a už jsem šel za svou láskou do bílého pokoje.
Doktor odešel a já se posadil na židli vedle postele. Nevěděl jsem, co jí mám říct. Věděl jsem, že mě vnímá, i když spí, alespoň jsem v to doufal. Pak jsem se odhodlal a začal jsem:" Ahoj Zdeňko je trochu divný bavit se s tebou, když mi nemůžeš odpovědět. Ale já doufám, že mě slyšíš. Ani nevíš, jak jsem byl nešťastnej, když Pavla řekla, co se stalo. Bavil jsem se o tom s Chazem, vím, že za to může. Našel jsem u něj noviny s tím článkem a pochopil jsem. Víš proč? Tenkrát, když za tebou odešel do kuchyně, už tenkrát jsem se o tebe začal bát a poslouchal jsem za dveřmi. Je to hnusný, co? Ale víš sama, že je nebezpečnej. Řekl jsem všechno policii, dali ho do léčebny, předepíšou mu nějaký prášky a měl by být v pohodě. Na tu policii jsem šel jen proto, že jsem se bál, aby se tě nepokusil "dorazit". Ou, to zní hrozně.
Zničil jsem svoje přátelství s Chesterem, možná mě vyhodí z kapely. Ale mě to nevadí , všechno jsem udělal kvůli tobě. Protože tě miluju. Přišel jsem vlastně proto, abych ti to řekl. Prosím, probuď se." Rozbrečel jsem se. "Asi pro tebe nic neznamenám. Od začátku jsi měla oči jen pro Chaze. Nevnímala jsi okolí, jinak by sis všimla, jak zamilovaně jsem se na tebe díval. Probuď se, moc mi na tobě záleží, lásko." Vzlykal jsem jak malej kluk. Díval jsem se na ní a najednou se mi zdálo, že pohnula rty, jako by mi něco chtěla říct. Chytil jsem jí za ruku. "Jsem tu s tebou lásko. Nikdy tě neopustím, jestli budeš chtít, zůstanu tu s tebou, dokud se neprobudíš. Slyšíš mě?? Moc tě miluju." Najednou otevřela oči a usmála se. " Mikie ," zašeptala, " taky tě miluju." Byl jsem v šoku "Ty…." Přerušila mě:" Musím ti toho tolik říct. Hlavně ti chci poděkovat. Byl jsi někdy v kómatu?"zavrtěl jsem hlavou, jako že ne a ona pokračovala:" Jak mě Chaz srazil tím autem, najednou jsem se propadla do tmy a tápala jsem tou tmou, slyšela jsem houkání sanitky a pak tebe. Zatímco jsi mluvil, jsem došla k nějakýmu jezeru, udělala jsem krok, nezdálo se hluboký, ale najednou jsem se topila a z posledních sil, jsem se snažila volat tvoje jméno. A pak jsi mě chytl za ruku a tím si mě vytáhl z tý hlubiny. Nevím jak ti mám poděkovat." "Ale já to vím moc dobře." Řekl jsem a začal jsem jí líbat. Byly to polibky plný vášně, pak jsem jí svlíknul hnusný nemocniční pyžamo, nebo co to bylo. Líbal jsem každičký kousek jejího těla. Chtěla mi rozepnout košili, ale s tou sádrou to moc nešlo, tak jsem jí rád pomohl. Najednou někdo zaklepal. Sakra, ten doktor si nemohl vybrat lepší čas, pomyslel jsem si. Přehodil jsem přes ní peřinu, rychle jsem si navlíkl košili a šel jsem otevřít. "Už musíte jít mladý pane, můžete přijít zase zítra. Nejspíš už jí pustíme domů, podle vyšetření se zdá být úplně v pořádku." Rozloučili jsme se a slíbil jsem, že přijdu hned ráno.
Druhý den začal jako ten nejsmutnější v mém životě. Když jsem přišel oznámil mi doktor, že Zdenka včera zemřela na krvácení do mozku. Zhroutil se mi celý svět: " Neříkal jste náhodou, že je v pořádku." Zeptal jsem se doktora dost nepříjemným tónem a málem jsem se rozbrečel. Hlavou mi blesklo, že bych se mohl zabít a odejít za ní. Doktor se začal smát. Doktoři nejsou normální, co je k smíchu na tom, že umřela má životní láska??? Pak se ten pitomec zeptal:" A nepodíval jste se náhodou ráno do kalendáře?" Podíval jsem se na hodinky, zjistil jsem, že je prvního dubna. " To je teda pěkně blbej apríl. Jestli vám to nedošlo, mohl jsem skončit jako Romeo." řekl jsem už klidně. Pak se otevřeli dveře a v nich stála moje Zdenka, krásná jako nějaká bohyně. Šťastně jsem si jí odvezl domů. Začali jsme se líbat, ještě, něž jsme otevřeli dveře a skončili jsme u mě v posteli, naše těla se spojila v jedno. Ještě nikdy jsem nezažil tak krásný milování. Z jejich polibků bylo cítit vzrušení, láska a něha - prostě to, po čem jsem vždycky toužil.Další den si Zdeňka, místo aby letěla do Prahy, šla vybrat svatební šaty.
To bylo asi před 3 lety. Teď mám krásnýho syna a jsem se Zdeňkou strašně moc šťastný, stejně jako Pavla s Chesterem, který se díky pomoci doktorů zbavil svých nočních můr.
-věnováno Akiře-