Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtyři tmavé dívčí siluety seděly v kruhu ze samých svíček, jedna druhé podávaly pohár plný

rudé tekutiny a každá, která pronesla přísahu a věrnost se z poháru napila. Trpká chuť červeného vína se mísila s nasládlou chutí krve každé z nich. Pak zvedly ruce vysoko k nebi a dlaněmi je nastavily stříbrnému úplňku. Zvedl se vítr a rozfoukal jim jejich dlouhé vlasy, které měly až doteď schované v dlouhém lehkém plášti……

"Tak jak se cítíte?" ptá se ráno Emily. "Skvěle, jako znovuzrozená." Protáhne se slastně Susan. "Plná energie." Připustí Rose. "To víno s tou krví byl pěknej hnus, je mi zle ještě teď, ale jinak fajn." Řekne trochu bledá Nancy. "Když jsi ho vypila celou flašku, tak se nediv." Směje se jí Susan. Emily si zaťuká na čelo: "Ty seš ale pako Nancy, to pití přece bylo jen na to přijímání a ne že se s ním budeš takhle nalejvat." "Tak co podnikneme?" ptá se Susan. "Pch, v týhle pakárně nic." odfrkne Rose. "Naopak," nesouhlasí s ní Emily "právě tady máme plno slibnejch exemplářů." "A co takhle zkusit něco hned dneska?" usměje se natěšeně Nancy. "Myslíš, na vystoupení tý kapely?" ptá se Rose. Nancy přikývne. "To bysme mohly." Připustí taky Emily. "Tak fajn." Raduje se Nancy.

Školní tělocvična je plná studentů dychtících po troše zpestření všedního dopoledne. Každý svým způsobem zapadá do davu. Rozruch málem větší než očekávaná skupina způsobí Emily, Susan, Rose a Nancy. Oblečené celé v černém se spletí různých amuletů a růženců na krku, tmavým výrazným nalíčením a dlouhými havraními vlasy, působily pohoršení a údiv vždy a všude. Ve škole se jich každý bál a kolovaly řeči o tom, že ovládají černou magii. Dokonce i profesoři před nimi měli svým způsobem respekt. Každá z nich měla určité schopnosti a včerejší přijímání z nich udělalo moc čtyř. Proč si volit bílou magii, když s černou je mnohem víc dobrodružství a vzrušení.

"Zase na mě čumí." Rozčilovala se Susan a nabodla kluka s modrými vlasy na svůj hadí pohled. "Jen ho nech, už brzo budeš mít příležitost se na něm vyřádit." Řekla klidně Emily. "Jo, ale toho bereme úplně ze všech nejdřív." Dožadovala se Susan prvenství. "No jo." Odbyla ji Emily. "Nesnáším ho." Skřípala Susan zubama. "Cože to má dneska hrát za boyband?" šklebila se Rose. "Nějaký LINKIN PARK nebo co." četla Nancy z transparentu na pozadí pódia. "No, to zase bude otrava." Odfrkla Rose a dál si okusovala svůj černě nalakovanej nehet. Šum v tělocvičně pomalu ustával, všichni posedali ať už na lavičky anebo rovnou na zem. Rose znuděně zívla. Susan si na prst namotávala pramen vlasů a pak si ho surově vyrvala z hlavy. Nejblíže sedící holky hned daly hlavy k sobě. "Vona je fakt úchylná." Řekl někdo. Susan se na ně otočila se strašidelným úsměvem na tváři. Emily zavrtěla hlavou: "Kdy už z toho konečně vyrosteš?" "Mě to baví." Pokrčila Susan rameny. "Jen se na ně podívej, jak se tvářej." Hodila hlavou někam za sebe. "Aspoň vidíš, že jsou tady samý debilové, když nepoznaj, že tam má některý prameny přidělaný." Zívla znovu Rose. "Hele, už to začíná." Strčila do ní Nancy. Rose se zakymácela a málem spadla z lavičky na zem. "Co blbneš, vole?" vyjela na Nancy. "Tak promiň." Omluvila se jí a pohled znovu stočila na pódium. Susan si přestala rvát z hlavy falešný vlasy a se zájmem se zadívala na pódium. Těch šest kluků, co se tam objevili nemělo s boybandem nic společnýho. A ten kluk s těma červenýma vlasama byl přinejmenším….velmi zajímavej. To, co pak začaly hrát jen potvrdilo její odhad. Tenhle styl hudby až do týhle doby vůbec neznala, ale hned se jí zalíbil. A nejen jí. Rose a Nancy z toho byly taky unešený a i když se to Emily snažila nedávat moc najevo, poznala na ní Susan, že se jí to taky líbí. "Nebylo to zas až tak špatný." Řekla, když kluci dohráli. V překladu to znamenalo. Bylo to super. Tohle už holky věděly. Emily byla v hodnocení velmi opatrná. "Jen mám strach o tebe, Susan." Řekla. "Proč o mě?" "Protože ho hltáš celou dobu." Hodila pohledem na toho červenovlasýho kluka, co vypadal jak ďábel. Susan trhla rameny: "Máš mlhu." "No, jen aby. Víš, co je podmínkou přijímaní. Žádná láska. Sex jo, ale nic víc." "To přece vím, ne?" načepýřila se Susan. "Já ti to jen připomínám." Řekla klidně Emily.

Zatímco se tělocvična vylidňovala, kluci uklidili nástroje a pomalu se chystali k odchodu. "Suprový lidi." Liboval si Brad. "To jo." Souhlasil s ním Mike. "Viď, Chazy." Drknul do svého červenýho kamaráda. "Chazy, kam čumíš?" "Cože?" probral se Chaz. Až doteď pozoroval ty čtyři zvláštní holky, na kterých nebyla jiná barva než černá. "Jo aha." Vystopoval Mike jeho pohled. "Taky jsem si jich všimnul, ty se nedaly přehlídnout. Divný holčiny, co?" "Hm…" řekl Chaz a sledoval je, dokud neodešly. Ta poslední se náhle otočila a jejich pohledy se na několik vteřin střetly. "Susan dělej." Zavolala na ní jedna z jejích kámošek. Odvrátila hlavu a zmizela za dveřmi. "Neboj, ještě je budeš mít možnost líp poznat." Usmál se na něj Mike.

"Ani jsme nic nezkusily." Řekne trochu zklamaně Nancy na obědě. "A jak asi, když se ani jedna z vás nesoustředila." Pokrčí rameny Emily. "Vždyť jsme se soustředily." Uchichtne se Rose. "Jo, ale na ty borce na pódiu." Ušklíbne se Emily. "No právě." Směje se teď už Rose. "Susan, tak jez, nemíním tady strávit zbytek svýho života." Popohání jí Emily. "Co?" trhne Susan hlavou. "Na co furt myslíš?" rozčiluje se. "Na nic." odsekne Susan, zvedne se ze židle a skoro celou porci odnese do zbytků. "Tak a můžeme jít." Usměje se na holky.

"Musíme s tebou něco udělat. Potřebuješ pročistit mysl." Rozhodne Emily. "Nancy, podej mi knihu černý magie." Susan si sedne na zem do tureckýho sedu a zavře oči. "Rose? Prosím tě zapal čtyři vonný tyčinky." Řekne Emily, sedne si naproti Susan, chytí ji za ruce a zavře oči taky. "Přejděte myšlenky do mé duše, ať ona je prázdná, ať nemyslí na to, co by chtěla." Řekne a Rose s Nancy po ní opakují. "Ať je její nitro černé a plné stínů, ať nikdy nepozná touhu a lásku." "Ať jí nikdy nepozná…nikdy nepozná…nepozná." Opakují Rose a Nancy do ztracena. Emily pustí Susaniny ruce a ta otevře oči. Nenávistný pohled v jejích očích Emily velmi potěší. "V pohodě?" zeptá se s úsměvem. "V naprosté." Přikývne Susan.

"No tak Chazzy!" volá netrpělivě Phoenix. "Jo, už jdu." "Nestihneme to jen kvůli tobě." Rozčiluje se Brad. "Vždyť jedeme autem, ne?" přiřítí se polonahý Chaz. "To sice jo, ale pokud oblíkáním strávíš další půl hodinu, tak už nemáme šanci." Šklebí se Joe. "Přeháníš." Oplatí mu Chaz škleb a k černým kalhotám se širokým kovovým páskem si oblékne černé tričko. "Tak pojď chlape, jsi přímo k nakousnutí." Popohání ho Mike. "Co tak pohřebně? Jdeme přece do školy ne na funus." Nenechá si Joe ujít příležitost, aby ho nepopíchnul. "Ale tohle je funus." Vzdychne Chester. "Snad to nebude tak zlý." usměje se Mike. "Bude, protože já ne-sná-ším školu." "To zvládneme." Řekne Phi. "Hm…kde je vlastně Rob?" rozhlíží se Chester kolem sebe. "No, už dobu čeká v autě. Jdeme." Zavelí Mike a všichni se hrnou ke dveřím.

"Tváříš se, jako bys měl za pět minut zdechnout." Směje se Chazovi také Rob. "Neboj, bude tam kupa krásných holek, copak sis včera nevšimnul?" mrkne na Chaze povzbudivě Mike. Chaz si okamžitě vzpomene na ty čtyři holky v černém. "Ty jediný mě můžou zachránit." Vzdychne. "Od čeho?" zajímá se Joe. "Od tvého panictví?" popichuje Chestera. Chaz se na Joea kysele zašklebí, zatímco kluci se pobaveně smějou. "Jestli Chaz je panic, tak už každej kluk na týhle planetě." Směje se Mike. "Co ty víš?" pokrčí Joe rameny, ale špičkování nechá. "Vím." Usměje se Mike. "Viď, Chazzy." Mrkne na něj. Chaz udělá nejvyšší stupeň vyděšení: "Před Joeem to neříkej, on by žárlil. On stále doufá, že se šetřím pro něj." Kluci se zubí a Rob za volantem začne podezřele škytat smíchy. "Soustřeď se na jízdu Robíku nebo ti Joe naplácá na holou." Napomíná ho s vážnou tváří Chaz. Kluci se bavěj dál a Joe šlehne po Chazovi pohledem. Ten ho zachytí a řekne: "Copak? Nebuď smutnej Joeí, my tě s Miekem někdy vezmem do trojky." "Víš, co mi můžeš políbit, Benningtone?" zavrčí Joe, zatímco kluci hýkaj
smíchy. "Ne! Tady a teď?" vyděsí se Chester. "Nemohlo by to počkat až na doma? Já jsem hrozně stydlivej." Rob zaparkuje u školy, naštvaný Joe vyleze z auta jako první ani nepočká na ostatní a zamíří sám k jejich novému ústavu.

"No, to ten den úžasně začíná." Zavrčí Susan. "Co zas je?" zajímá se Emily. "Se podívej k mý skříňce a uvidíš." Pohled na kluka s modrými vlasy pobaví i Rose a Nancy. "Ten má ale výdrž." Usmívá se Rose. "Nechceš s ním jít pomoct?" ptá se Nancy. Susan zavrtí hlavou: "Ne, to zvládnu sama." Holky se od ní odpojí a ona dojde až ke své skříňce. "Dovolíš?" řekne jedovatě a trochu do něj strčí. Kluk se probere ze zamyšlení: "Jo jasně. Ahoj Sue." Usměje se na ní. "Neříkej mi Sue." Procedí skrz zuby. "Susan…já." "Chceš mít zkaženej zbytek života?" Přeruší ho. "Jestli ne, tak vypadni." Kluk se usměje: "Ale já se tě nebojím. Co by jsi mi asi tak mohla udělat? Nevěřím, že umíš čarovat." "Ne? Tak tě o tom musím přesvědčit." "No, to jsem teda zvědavej jak." Řekne. Přitáhne si jeho obličej co nejblíže ke svému, že se jeho rty skoro dotýkají jejích a zatímco on vzrušeně vnímá její blízkost, ona mu nenápadně ustřihne pramen modrých vlasů. "Uvidíme, jak se budeš tvářit zítra ráno." Vydechne mu do tváře a než se stačí vzpamatovat, je pryč.

"Kde seš?" vyjede na ní Emily. "Co je?" nechápe Susan. "Máme jít ven." "Proč?" "Už jsi zapomněla? Jsou závody." Řekne Rose. Další trapárna pomyslí si Susan. To zas bude nuda. Že jsem nezůstala doma. To totiž ještě neví, že už za chvíli svůj názor úplně změní.

"Máme štěstí." Raduje se Brad. "Jak to?" ptá Phoenix. "Dneska se neučí. Máme jít za školu, koná se tu nějakej turnaj nebo co." "Slyšíš, Chazzy? To je super." Drbne Mike do Chestera. "Co?…Jo, to je." Řekne trochu nepřítomně. Společně vyjdou do slunečného dne. Jejich příchod na sportoviště vyvolá velký poprask. Člověk je nemůže jen tak přehlídnout.

"Hele!" ukáže Nancy na chumel lidí. "Co se to tam děje?" zajímá se také Rose. "Jdeme se tam mrknout?" zajímá se Nancy. Emily zvedne hlavu od knihy kouzel. Právě se Susan hledaly kouzlo na které by se jí hodil ten modrý pramen vlasů. "Jděte samy, my to zatím se Susan najdeme." Řekne Emily. Nancy s Rose zmizí a Susan s Emily dál listují starou a zažloutlou knihou. "Tady to je!" zapíchne Emily svůj černě nalakovaný nehet do protější stránky. Přečtou si se Susan návod. "To bude krutý." Usmívá se spokojeně Emily. "Jdeš do toho?" zeptá se. "Samozřejmě." Olízne si Susan rty. "Chlapeček musí zaplatit za svou drzost."

"Holky jsou tady Linkini!" přižene se Rose s Nancy. "Kdože?" nechápe Emily. "No, ti kluci, co tu včera měli koncert." Upřesní Rose. "A co tady dělaj?" ptá se Emily dál. "Prej tu začali chodit do školy." Pokrčí Nancy rameny. Susan sebou trhne, pomalu zvedne hlavu a pohlédne na druhý konec hřiště. Jejich zpěváka uvidí okamžitě. Dneska mu to vážně sluší. Napadne jí. Pekelně rudé vlasy tvrdě kontrastují s černým oblečením. I když na povrchu zůstane chladná a ironická, uvnitř pocítí něco zvláštního. Ještě ho ani neviděla zblízka a už s ní tenhle kluk dělá divy. "A jak vypadaj zblízka?" zeptá se Susan a snaží se skrýt své rozčarování. "Pěkný kluci." Zasměje se Rose. "Hm, hlavně ten s těma červenejma vlasama." Přikývne Nancy.

"Podívej." Otočí se Mike na Chaze a hodí pohledem na čtyři tmavé postavy na opačné straně. Chester vystopuje jeho pohled a zarazí se. Všimne si ho holčina stojící kousek od nich a ušklíbne se: "S těma bych si bejt vámi nic nezačínala." Řekne. "Proč?" zajímá se Mike. "Všichni se jich tady bojí. Říká se, že ovládají černou magii. Dokonce i profesoři z nich maj vítr. Radši se jim vyhýbejte."

Ustřihla si pramen svých vlasů a zapletla ho s pramenem modrých vlasů. Pokapala ho trochou hořlavého oleje a dala do hliníkové nádoby. Škrtla sirkou a hodila ji dovnitř. Vzplál zvláštní modrý plamen a štiplavý kouř zahalil celou místnost. Na dnu nádoby zbyl černý prach. Malou dýkou, kterou měla vedle na zemi, se bodla do ukazováčku levé ruky. Tmavý potůček krve kapal do nádoby a mísil se s zčernalým popelem. Pečlivě směs promíchala a pronesla zaklínadlo….

Když ráno dorazila s holkama před školu, všimla si, že má na hlavě kšiltovku. V duchu se ušklíbla, zabralo to. Přišla k němu: "Tak co? Už jsem tě přesvědčila?" Hrubě ji chytil za zápěstí a odtáhl stranou: "Co jsi to se mnou k sakru udělala?" Zprudka se mu vytrhla: "Nesahej na mě! Říkala jsem ti, abys sis se mnou nezahrával." "Susan?" zavolala na ní Emily. "Jdeme." "Měj se pěkně." Usmála se na něj povýšeně a odešla.

O hodině si odskočila pro něco do šatny. Právě šla okolo klučičích záchodů, když uslyšela tiché naříkání. Pomalu otevřela dveře a pohled, který se jí naskytl, jí vyrazil dech. Stál před zrcadlem, kšiltovku měl sundanou a opatrně si osahával hlavu. Věděla, že nebude mít vlasy a flekatou kůži, ale tohle bylo mnohem horší! Velké rudé krvavé skvrny, které měl po celé hlavě mu mokvaly a byly přímo odporné. Potichu se odplížila do šaten, kde si musela na chvíli sednout a vzpamatovat se z toho. Proboha, co to udělala? Takhle to kouzlo vůbec nemělo dopadnout. Ne takhle odporně! Musí to kouzlo odvolat. Jenže jak? Vstala, vzala si potřebné věci a jako ve snách se vydala nazpátek. Byla z toho rozrušená mnohem víc, než si přiznávala. Byla z toho tak mimo, že si ani nevšimla schodů, šlápla do prázdna a slítla z nich přímo na tvrdou studenou zem. "Jsi v pořádku?" uslyšela za sebou cizí hlas. Nejdřív si musela uvědomit, co se vlastně stalo. Potom začala ohledávat svá zranění. Celé tělo jí bolelo a z obočí jí do oka tekla krev. Jinak vypadala celkem v pořádku, neměla pocit, že by se něco zlomila. Pomalu si klekla a při pokusu postavit se na pravou nohu, se v bolestivém výkřiku složila znovu k zemi. Otočila se na příchozího a byla si jistá, že kdyby se jí podařilo postavit, teď by se určitě stejně válela na zemi. Zblízka byl opravdu moc hezký a z naprosté blízko, to když si k ní starostlivě klekl, ještě hezčí. Emilynino kouzlo bylo na nic, uvědomila si……když se mu podívala do jeho nádherných hnědých očích, věděla, že je ztracená. "No, myslela jsem, že to bude v pohodě, ale jak se zdá, tak úplně není." Dostala ze sebe. Opatrně jí sáhnul na kotník. Sykla bolestí. "Musíš k doktorovi." Řekl jí. "No jo, ale jak? Když se nemůžu postavit." "Vezmu tě do náruče." Odpověděl a už pod ní sunul ruce. "Ne, to nejde." Zarazila ho. "Proč? Chceš tu takhle ležet?" "To ne, ale…" "Tak mlč a drž." Opatrně ji nadzvedl a překulil do své náruče. Chytila se ho okolo krku a nechala se odnést jako malé dítě zpátky do šatny, kde ji posadil na lavičku. Odběhnul a nechal jí tam asi na deset minut samotnou. Opřela si hlavu o zeď a zavřela oči. Začínala mít strach…….

"Jak je na tom?" ptá se Mike Chestera. "Je potlučená, roztrhla si obočí a má vymknutej kotník." Vypočítává Chaz každý úraz zvlášť. "Takže bude v pohodě." Shrne to Mike. "Snad jo." "A jaká je?" Chaz se usměje: "Moc hezká." "Ty seš ztracenej případ, Chazzy." Směje se Brad. "Zabouchnout se zrovna do týhle hustý holky, tak to se může stát jenom tobě, fakt." Vrtí hlavou Joe. "Proč hustý?" Ohradí se Chester. "Copak ty jsi neslyšel, co udělala tomu chudákovi ze třeťáku s hlavou? Kdoví, jestli tě taky neočarovala." Vede si svou Joe. "Blbost." Zavrčí Chaz.

"No, ty jsi ale šikulka." Sklání se nad Susan Emily. "Cos prosím tě dělala? Copak jsi úplně slepá, že nevidíš schody?" Nechápe. "Emily, s tím kouzlem jsem to nějak přehnala. Viděla jsi jak vypadá?" "Jo. Je to super, nechápu, co se ti na tom nelíbí. Vždyť jsi to chtěla, říkala jsi, že si to zaslouží." "Nevěděla jsem, že to bude takhle odporný, chtěla bych to odvolat, myslím, že jsem ho vytrestala až moc." "To nepůjde, zlato, protože ty jsi čarodějka černé magie, ty musíš škodit a ne pomáhat a zpravovat svá zlá kouzla. To je práce toho, kdo si vybral bílou magii." Susan sklopí hlavu, věděla, že u Emily tohle nemůže projít. "Nancy dělej." Popohání jí Rose. "Co to je?" zeptá se Susan, když k ní Nancy přistoupí. "Přece tě tady nenecháme ležet jako lazara." Řekne Emily a podivnej lektvar jí donutí vypít. "Tak co? Jak se cítíš?" ptá se po chvíli. "O mnohem líp." Odpoví Susan. Natlučené tělo jí přestalo úplně bolet, otok na kotníku splaskl a dokonce už může i chodit. "Super." Libuje si Emily. "Tak čau zejtra." Rozloučí se s ní holky a zmizí.

Když tak nehybně leží v posteli, myšlenky jí zase sklouznou k jejímu ohnivýmu zachránci s těma nejkrásnějšíma hnědýma očima, jaký kdy viděla. Tak strašně by ho teď chtěla mít u sebe. Myslí na to tak intenzivně, že když zavře oči a pochvíli je zase otevře, stojí před jeho domem. Skvělý, mocí čtyř získala další schopnost. Ale jestli teď udělá to, co chce udělat, ztratí všechny své schopnosti a co hůř, zradí tím holky a poruší pravidla černé magie. Jenže….srdce si nedá poroučet, na něj je i rozum krátký. Zazvoní a čeká……..

"Hej, někdo zvoní! Jděte otevřít!" volá ze shora Joe na kluky. Chaz se s povzdychnutím zvedne a zamíří ke dveřím. Otevře dveře….a nechápavě zírá na Susan. "Musím s tebou mluvit." Vyhrkne rychle. "Máš čas?" "Jo, mám." Přikývne. "Půjdeš dovnitř?" "Nemohli bychom se jít někam projít?" zeptá se. "Dobře, jak chceš." Pokrčí rameny a vezme si bundu.

Mlčky dojdou na nedalekou pláž. "Chtěla bych ti poděkovat." Prolomí Susan ticho. "To je v pohodě." Mávne Chaz rukou. Pak si něco uvědomí. "Počkej, jak to, že už můžeš chodit?" Susan se usměje: "Jsem přece čarodějka, ne?" řekne. "Tohle určitě není jediný důvod proč jsi přišla. Že ne?" "Vlastně ne." připustí. "A proč teda?" "Abych ti splnila tvoje přání." "Vážně? A jaký?" poťouchle se na ní usmívá, protože jí nevěří. "Tohle…" nahne se k němu a její rty se vpijí do jeho. Stojí jako přimraženej a nepohne se ani o kousek. Vystihla jeho přání naprosto přesně, přesto jí nechá ještě chvíli tápat a čeká, co udělá dalšího. Špičkou jazyka mu přejede rty, její černé drápy ho chytí kolem krku a nedočkavý jazyk se jí dere přes branku jeho teplých úst do jeho pusy. Tohle už nevydrží, možná až trochu surově jí chytí v pase a povalí do měkkého písku. Rve z ní oblečení, zatímco její ruce zabloudí pod jeho tmavě modrou košili a hladí ho na rozpálené kůži. Strhá z něj košili a rukama doputuje až ke jeho kalhotám, které z něj dostane se stejnou rychlostí. Chaz zajede kolenem mezi její stehna a oddálí je na jemu vyhovující vzdálenost. Když do ní pronikne, nehty se jí zaryjí do jeho opálených zad a ona vzdychne rozkoší. Vnímá v sobě každý jeho pohyb a nenasytně ho líbá. Poté, co dosáhne špice, v ní ještě chvíli zůstává, líbá jí, třese o ní a dráždí, dokud si to ještě jednou nezopakujou a on z ní nedostane slastný výkřik. Zhroutí se vedle ní a když se oběma dostane tep do normálního tempa, jemně jí přikryje svou bundou a přitáhne k sobě….

Ráno se probudí ve své posteli! Vůbec nechápe, co se to stalo. Byl to jenom sen? Pokud ano, škoda a pokud ne, tak jak se dostal do svého pokoje? "Chazzy, stávej." Otevře Mike dveře a strčí dovnitř hlavu. Chaz se hrabe z postele, aby si se oblíknul, když na sobě spatří Mikeův pohled. "Co je?" zeptá se. Mike se usmívá: "Koukám, bylo to dost divoký, co?" "Proč?" "Se podívej na svý záda." Chester se natočí k protějšímu zrcadlu. Tak to nebyl sen. Pomyslí si, když na horní polovině zad uvidí krvavé šrámy, jak se do něj zarejvala nehty. "Bylo to nepopsatelný." Řekne s úsměvem Mikeovi. "To věřím." Oplatí mu úsměv a žene ho dolů ze schodů.

Když dorazej před školu, hledá Chaz pohledem Susan. Pak jí zahlédne….teda zahlédne dívku jí trochu podobnou, ale vůbec si není jistej, jestli je to opravdu ona. Je totiž úplně jiná! Stojí s pokleslými rameny kousek od ostatních. Její dlouhé vlasy mají světle bronzovou barvu a to tam se podělo výrazné tmavé nalíčení, černé oblečení a spousta amuletů. Už tam nestojí ta sebevědomá čarodějka, které se všichni báli, ale křehká, nesmělá a hrozně hezká holka, kterou si každý zvědavě prohlíží. Odpojí se od kluků a jde za ní. "Ahoj Susan." Pozdraví ji. Zvedne k němu hlavu a trochu zrůžoví: "Ahoj…" Přistoupí těsně k ní: "Ten včerejšek….byl nádhernej." Řekne a promne jeden její bronzový pramen ve svých prstech. Rozpačitě se na něho usměje: "Já….jsem trochu nervózní." Chester zavrtí hlavou: "Nemáš důvod, sluší ti to." Sehne se k ní a přede všemi jí políbí na ústa. Náhle přes jeho rameno uvidí Emily s Nancy a s Rose a prudce se od něho odtrhne. Chce se za něj schovat, ale Emily si jí všimne. "Susan!" vydechne překvapeně. Susan si před ní stoupne. "Ty ses ním vyspala?" vykřikne Emily. "Říkala jsi, že to můžu." Odpoví Susan. "To jo, ale bez lásky." Zařve na ní rozzlobeně. "Ale vždyť já ho nemám ráda." Snaží se namluvit Emily. Chester po ní hodí nechápavým pohledem. "Ne? A jak je možný, že vypadáš takhle?" Rose se nahne k Emily a něco jí pošeptá do ucha. Emily se zle usměje. "Fajn, tak si tě vyzkoušíme, jestli mluvíš pravdu." Čapne ji za ruku a vznese se s ní do vzduchu. "Tak a teď se ukaž." Sykne a pustí jí. Susan se rozletí šílenou rychlostí k zemi. Všechny své dosavadní schopnosti, milováním z lásky, ztratila. Dopadne na tvrdou zem. "Susan…" zakřičí Chester a běží k ní. "Vypadni od ní." Odhodí ho Emily stranou. "Vkládala jsem do tebe naděje a ty jsi mě takhle podrazila." "Emily promiň, je mi to strašně líto…já…" snaží se Susan. "Mlč!" Okřikne ji. "Zradila jsi moc čtyř, zradila jsi černou magii." řekne a vytáhne velký ostrý nůž. "Ne!" vydechne Susan. "Nemám jinou možnost." Omluví se jí Emily, rozmáchne se a špičatý hrot jí zabodne přímo do srdce. Chester, který se zatím pomalu sbírá ze země si toho všimne až nyní. Emily vstane a společně s Rose a Nancy zmizí. Rozeběhne se k Susan. "Lásko…"zašeptá, ale slova mu dojdou, když spatří v jejím srdci nůž, do očí se mu hrnou slzy. Susan k němu natáhne ruku. Pevně jí za ní chytí a prstem jí setře červený proužek krve, který jí vytéká z úst. "Chestere…" zasýpá. "Ne…mlč miláčku, nenamáhej se. Neboj všechno bude v pořádku." Susan zavrtí hlavou: "Ne….nebude." dostane ze sebe. "Chestere…." Zvedne k ní hlavu. "…miluju tě." Zašeptá a vydechne naposledy…..

"Chazzy… už pojď." Vezme ho Mike kolem ramen. "Ani jsem jí nestačil říct, jak hrozně moc jí mám rád." Říká Chester a po tvářích mu stýká jedna slza za druhou. "Ona to určitě věděla. Byla přece čarodějka." Odpoví Mike. "Můžu za to já…za lásku ke mně zaplatila životem." "Nesmíš si dávat vinu, Chazy, ty přece nemůžeš za to, že se do tebe zamilovala." "Stejně si to budu vyčítat." Zašeptá. Pak pohlédne na Mike s nenávistným leskem v očích: "Ale já to takhle nenechám. Vlastníma rukama Emily zabiju." Řekne temně. "A kde jí chceš najít? Vypařila se stejně jako Rose a Nancy." "Nikdy jsme sem neměli přijet." Vzdychne Chaz, naposledy se podívá na Susanin hrob a společně se Mikem odejdou…..

"Je krásnej…." Vzdychne Emily, která je spolu s Rose a Nancy celou dobu pozorovala. "….ale nikdy nebude můj…teď už ne." "Nemusela jsi Susan zabít, že ne?" řekne Rose. Emily zavrtí hlavou. "Zamilovala jsem se do něj hned ten první den, co měli Linkin Park u nás ve škole koncert. Jenže Susan taky, viděla jsem to na ní od prvního okamžiku. Ale neuměla to maskovat tak, jako já." "Ty jsi jí zabila ze žárlivosti?" vyjede na ní Nancy. "Proč se do ní musel zamilovat i on, sakra!" "Stejně si tím nic nevyřešila." Řekne Nancy. "Může si najít jinou." "Já vím, ale jeho jsem zabít nedokázala. Na to ho moc miluju. Jenže on mě teď nenávidí, i kdybych použila tisíc kouzel, stejně mě v hloubi své duše bude nenávidět a bude mě chtít zabít." Rozpláče se. "Můžeš si za to sama." Řekne Nancy a společně s Rose odletí.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář